„Psychiatr mi někdy posílal [pacienty], někdy zase chodili jenom za mnou. Vím, že tam jednou právě se zachraňoval [Václav] Havel – to ještě se nevědělo, [kdo je]. Takže ho taky poslali, když on byl nějak zavřený na jaře, takže obvoďák... Oni ho nějak pustili, že měl zápal plic, takže ho posílal na všechna oddělení, včetně psychologa a psychiatra. Takže mně tam seděl taky Havel. To mi právě ten můj šéf – byl takový, protože okamžitě mu volal ředitel, aby mu poslal chorobopis Havla, a on říkal: ,Psychiatrické chorobopisy se nepůjčují.´ A protože věděl, že to ten ředitel získá, že otevřou, že mají klíče i od té dokumentace, tak u Havla vždycky napsal: datum – deprese, další datum – deprese, a ani slovo jiného.“
„Já jsem měla [v zaměstnání na psychologickém oddělení] pocit absolutní svobody, dělala jsem, co jsem považovala za nutné, a hlavně jsme všelijak třeba chránili hochy, co měli jít na vojnu. Často přes tu psychiatrii mohli dostat zelenou knížku.“ – „Modrou knížku.“ – „Takže spíš šlo o takovéhle... eventuálně i pomoc.“
„[Komunisté nařídili otci], aby ho [obchod] zrušil, takže on to vyklidil a vylepil tam Rudé právo [se zmínkou o T. G. Masarykovi] ze 7. března. A když dostal za to pokutu, tak napsal Zápotockému, že dostal pokutu za článek z Rudého práva, že nepokládá Rudé právo za protistátní tiskovinu.“ – „Takže táta vzal noviny z roku 1937, když umřel Masaryk?“ – „Ne, 7. března, ještě po válce, tak tam vždycky bylo o Masarykovi 7. března, takže to byly čerstvé noviny. A tak je otec koupil a vylepil, celé to polepil tím Rudým právem, kde byl Masaryk.“
Věra Břicháčková, rozená Vodenková, se narodila 14. února 1936 v Praze Františce a Ladislavu Vodenkovým. První roky života strávila v Zadní Třebáni u Berouna. V roce 1942 se rodina přestěhovala do Berouna, kde si otec pronajal obchod. Závěr války pak strávila v malé vesnici poblíž Skryjí na Křivoklátsku. Když otci úřady v roce 1952 nařídily, aby zrušil svůj obchod, vylepil do výlohy článek o T. G. Masarykovi. Následkem toho rodinu režim v roce 1953 vystěhoval z jejich bytu. Věra Břicháčková měla problémy s přijetím na střední školu, nakonec nastoupila na zdravotní školu v Kladně, kde ji přijali pod podmínkou, že bude na internátu mimo dosah rodičů ideologicky převychována. V roce 1957 nastoupila ke studiu psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK). Jako psycholožka pracovala v Ambulanci dospělé a dětské psychiatrie v Praze 9 a Praze 6. Během normalizace byla v kontaktu s některými disidenty. Pracovala jako soudní znalkyně v oboru zdravotnictví, klinická psychologie a psychiatrie na odboru zdravotnictví Městského a Krajského soudu v Praze. V roce 2025 žila v Praze.
