Jiří Breu

„To bylo, jestli se nemýlím, v roce 2009, 28. září na Den české státnosti. A tehdy byl papežem Benedikt XVI., který už bohužel zemřel. No a já dostal nabídku spolu s dalšími kolegy v jáhenské službě. Zda bych nechtěl ve Staré Boleslavi působit při té bohoslužbě. To jsem vůbec netušil, co na mě přichází. Takže jsme přišli do Staré Boleslavi na to místo, kde se měla bohoslužba konat. Jsme si prošli "scénář". Tedy nám bylo řečeno, co kde bude. No a druhý den ráno v šest hodin jsem musel být ve Staré Boleslavi. Samozřejmě cedulka VIP. Tam jsme dostali speciální visačku, kde bylo barvou stanoveno, do jakého prostoru smíme a nesmíme, protože tam byla tvrdá bezpečnostní opatření. No a Benedikt XVI. přijel, pozdravil se s námi. A to už jsem věděl, že budu hned vedle něj u oltáře. Takže jsme přišli, a co mě teda fascinovalo, že Benedikt vyšel ze svého papamobilu a šel se pozdravit s Václavem Klausem. A popřál mu k jeho jmeninám ten den. No a pak jsme sloužili bohoslužbu...“

„My jsme měli kousíček od bydliště zahradu, kde jsme chovali drůbež, a jedno ráno jsme ji šli krmit, a když jsme se vraceli domů, tak proti nám po té silnici jel tank. Takže já do dneška vidím tu hlaveň toho tanku a jak nás maminka odtáhla prostě bokem, abychom se s nimi nestřetli. Takže takovéto zážitky člověk taky má v paměti. No a později, když jsme už jako žáci starších ročníků v sedmdesátých letech navštěvovali kasárna tam, kde je dneska gymnázium. No a třeba tam, kde je kolárna, tak tam byla takzvaná Síň tradic, kde hořel věčný oheň. To už dneska nikdo ze studentů neví, to už si pamatujeme jenom my, co jsme tam kdysi dávno byli.“