Jiří Breu

* 1960

  • „Museli jsme být opatrní, protože vždycky a všude číhali lidé, kteří byli ochotni vás tzv. prásknout. Divím se, že se nestal větší malér, že nás tzv. nevyhmátli a že jsme mohli existovat. Vím, že jednou se mezi nás dostal člověk, který spolupracoval se Státní bezpečností. Ale naštěstí se mi podařilo včas to odhalit a zbavili jsme se ho. Někdy se také stalo, že si vás třeba pozvali a řekli: ‚Když budeš chodit do kostela, tak nebudeš moct studovat.‘ Někteří lidé přišli o práci. Nebo nesměli dělat tu práci, kterou chtěli dělat. Takže vysokoškoláci museli nastoupit do dělnických profesí a podobně. Takže to bylo velice složité. Ale přežili jsme to.“

  • „To bylo, jestli se nemýlím, v roce 2009, 28. září na Den české státnosti. A tehdy byl papežem Benedikt XVI., který už bohužel zemřel. No a já dostal nabídku spolu s dalšími kolegy v jáhenské službě. Zda bych nechtěl ve Staré Boleslavi působit při té bohoslužbě. To jsem vůbec netušil, co na mě přichází. Takže jsme přišli do Staré Boleslavi na to místo, kde se měla bohoslužba konat. Jsme si prošli "scénář". Tedy nám bylo řečeno, co kde bude. No a druhý den ráno v šest hodin jsem musel být ve Staré Boleslavi. Samozřejmě cedulka VIP. Tam jsme dostali speciální visačku, kde bylo barvou stanoveno, do jakého prostoru smíme a nesmíme, protože tam byla tvrdá bezpečnostní opatření. No a Benedikt XVI. přijel, pozdravil se s námi. A to už jsem věděl, že budu hned vedle něj u oltáře. Takže jsme přišli, a co mě teda fascinovalo, že Benedikt vyšel ze svého papamobilu a šel se pozdravit s Václavem Klausem. A popřál mu k jeho jmeninám ten den. No a pak jsme sloužili bohoslužbu...“

  • „My jsme měli kousíček od bydliště zahradu, kde jsme chovali drůbež, a jedno ráno jsme ji šli krmit, a když jsme se vraceli domů, tak proti nám po té silnici jel tank. Takže já do dneška vidím tu hlaveň toho tanku a jak nás maminka odtáhla prostě bokem, abychom se s nimi nestřetli. Takže takovéto zážitky člověk taky má v paměti. No a později, když jsme už jako žáci starších ročníků v sedmdesátých letech navštěvovali kasárna tam, kde je dneska gymnázium. No a třeba tam, kde je kolárna, tak tam byla takzvaná Síň tradic, kde hořel věčný oheň. To už dneska nikdo ze studentů neví, to už si pamatujeme jenom my, co jsme tam kdysi dávno byli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Proboštov, 12.03.2025

    (audio)
    délka: 01:11:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Být věřící za socialismu bylo o ústa. Vyhrožovali, že nebudeme moci studovat

Jiří Breu s dcerou
Jiří Breu s dcerou
zdroj: Archiv pamětníka

Jiří Breu se narodil 6. května 1960 v Teplicích. Jako malý chlapec bydlel se svými rodiči a svou mladší sestrou v Dubí. Jeho maminka ho vychovávala v katolické víře, která ho provází celým životem. Základní školu absolvoval v Dubí a poté vystudoval gymnázium v Teplicích. V té době chodil i do náboženství. Zažil výhrůžky ze strany Státní bezpečnosti, že pokud bude chodit do kostela, nebude moci studovat. Přesto vystudoval učitelství českého jazyka a společenských věd na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Poté pracoval jako učitel v Teplicích a od roku 1994 učí na Biskupském gymnáziu v Bohosudově. Po sametové revoluci vystudoval teologickou fakultu v Praze a v roce 2001 byl vysvěcen na jáhna v římskokatolické církvi. V září 2009 dostal příležitost odsloužit bohoslužbu s papežem Benediktem XVI. ve Staré Boleslavi. Nyní (2025) už je v důchodu, ale stále učí na Biskupském gymnáziu a věnuje se jáhenství. Jiří Breu žije v Proboštově.