Bát jsem se začala, až když po nás stříleli z kulometu
Stáhnout obrázek
Jarmila Bílková, dívčím jménem Dražilová, se narodila 20. května 1933 v Praze. První roky dětství prožila na Starém Městě pražském, ve čtvrti Josefov, kde její otec Antonín Dražil získal místo vrátného spolu se služebním bytem na ministerstvu zemědělství. Během protektorátu o místo jako československý legionář přišel a rodina se musela přestěhovat do pražských Holešovic. Jarmila vzpomíná, jaké obavy měli její rodiče především v době heydrichiády, kdy gestapo i na ministerstvu zatýkalo české vlastence, mezi které její otec patřil. Silnější než obavy z nacistů ale bylo dlouholeté přátelství, které pojilo celou rodinu Antonína Dražila se sourozenci Matyldou a Vítězslavem Reinerovým. Vítězslav Reiner byl před válkou jednatelem tehdy proslulého obchodního domu Wolf a Schleim. Dražilovi oba sourozence židovského původu podporovali až do osudného dne, kdy nuceně nastoupili do transportu do Osvětimi. Nadaná Jarmila od svých šesti let navštěvovala soukromé hodiny zpěvu a jen o málo později se stala členkou Kühnova dětského sboru. Čtrnáctého února 1945, při jedné ze zkoušek v tehdejším Československém rozhlasu, zažila velký nálet na Prahu. Její nejintenzivnější dětské vzpomínky ale souvisí s Pražským povstáním. Dne 5. května 1945 ráno se tehdy dvanáctiletá Jarmila společně se svou stejně starou sestřenicí vypravila na procházku Prahou. Domů se vrátily až 9. května, kdy válka oficiálně skončila a střelba v hlavním městě utichla. Jarmila se tak stala svědkyní mnoha vypjatých momentů spojených s osvobozováním Prahy. Čtyři noci strávila ve sklepení ministerstva financí, kde Červený kříž zřídil provizorní úkryt. Kromě jiného zažila jednodenní obsazení ministerstva německými vojáky, na jejichž příkaz byla nucena odklízet barikádu na pražském Klárově a 9. května ráno na tomtéž místě viděla poškozený první sovětský tank, který dorazil do Prahy. Vzpomíná i na poválečné události, na vojáky Rudé armády, odsun Němců z pražských Holešovic a Letné, slavnostní návrat prezidenta Edvarda Beneše z exilu i na vojenské přehlídky na Staroměstském náměstí. Pětadvacátého února 1948 se jako gymnazistka zúčastnila studentského pochodu na Pražský hrad. Vystudovala gymnázium a dvouletou nástavbu na chemické průmyslovce. Celou svoji profesní kariéru pracovala jako laborantka. Byla dvakrát vdaná, jejím druhým manželem se stal fotbalista František Bílek. Nyní (r. 2025) žije v pražských Holešovicích.
