Mirko Veselý

* 1955

  • „Druhý tábor byl bizarní v tom, že jak už komunisti byli naprosto pevní v kramflekách, tak my jsme tábořili kousek za Říčanama, v údolí takového potůčku. Dvanáct dětí, stany obyčejné, půjčené. Moje máma v té době už byla vyhozená ze školy, protože jí jedna bolševická rodina vzkázala, že na žádné skautské merendě nesměla chybět, tak co by v té škole dělala. Nebyla ve straně, tak ji ze školy vyhodili. Chodila učit někam na vesnici. My byli mladí, nadšení, my netušili a chtěli jsme to nějak dělat. Ona říkala: ‚Hele, to nebude dobrý, vemte si s sebou něco, abyste aspoň nástěnku mohli zakrýt.‘ V té době vycházel ruský časopis, jmenoval se Ogoňok. V něm vyšla dvoustrana, mapa Sovětského svazu, malovaná. Tu jsme si s sebou vzali. Byli jsme pidi tábor. Já, bratr jako vedoucí, ještě jeden kluk a dvanáct kluků. Báječně jsme si to užívali. Najednou na loučku přijela černá, nablýskaná šest set trojka. Vylezla z ní ženská z komunistické rodiny, jmenovali se Kyzlíkovi, a nějací lidé z okresu. Přijeli nás kontrolovat, jaké orgie skautské tam děláme. Já jsem akorát zařval: ‚Skoč k nástěnce, dej tam tu mapu!‘ Na nástěnce byl týdenní rozkaz, ten se překryl mapou. Oni vyrazili táborem. Kontrolovali. Bylo tam jen ohniště a pár stanů. A na té nástěnce dole zpod té mapy koukal nápis: Večeře – Setonův hrnec. Koukala a ptala se, co to je. Já říkal: ‚Soudružko, to je jako u cikánů, maso v díře.‘ Tak se sebrali a odjeli.“

  • „To je ten problém, že když v tom žijete kontinuálně, tak to takový exces není. On by to byl exces dnes, kdyby se do toho spadlo. Ale ono to fungovalo, vědělo se, kdo je kdo. Kdo je kovaný komunista, před kterým se nemůže mluvit. Za mnou pak přišli, abych vstoupil do strany. Já říkal, že tam nechci. Ten vedoucí stranické organizace si mě zavolal, byli jsme i u něj doma. Jeho žena byla shodou okolností pionýrská vedoucí a byla s námi na táboře jako dozor. A on říkal, že bych mohl dělat vedoucího. Já říkal, že nechci dělat vedoucího a nechci být ve straně. On na to, že to se musí nějak zdůvodnit. Já říkal, že to můžu zdůvodnit snadno tím, že jsem skaut. Tím to skončilo.“

  • „Ráno, nevím kolik bylo, táta jezdil do práce v pět, protože to do Podbaby tramvají trvalo dlouho. Vím, že se rozrazily dveře v ložnici, rozsvítilo se, on tam vlítl v uniformě, pustil rádio a byl příšerně sprostej, což předtím nikdy nebyl. A říkal, že je vyloučené, aby v uniformě někam jel, protože s Rusama nejsou žádné hračky. A zase zmizel. My jsme s babičkou šli do krámu kupovat zásoby, protože babička zažila válku, tak měla své zkušenosti. Říkala, že bude zle, nebude co jíst, jestli se rozjede něco velkého. Tak jsme šli nakoupit mouku. Ono se to nějakým způsobem uklidnilo, ale dodnes vidím strhaný a zamalovaný cedule a nápisy. A pak mě fascinovaly ty tábory, které byly kolem v polích.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 29.11.2016

    (audio)
    délka: 01:38:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 17.03.2017

    (audio)
    délka: 29:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byli jsme skauti pod dozorem pionýrských vedoucích

Mirko Veselý, 2017
Mirko Veselý, 2017
zdroj: autoři natáčení

Mirko Veselý se narodil 11. února 1955 v Berouně. V dětství se s rodiči přestěhoval do Říčan. V roce 1968 se stal členem 1. skautského oddílu v Říčanech s názvem Kondoři. Skautské hnutí tehdy bylo obnoveno poprvé od doby, kde je komunisté po převzetí moci v roce 1948 zakázali. V roce 1970 byla v důsledku normalizace skautská organizace znovu zrušena. Říčanský oddíl byl převeden pod pionýrskou organizaci. Mirko Veselý v něm zůstal, protože tento způsob považoval za jedinou možnost, jak skautské myšlenky dál šířit mezi dětmi. Pořádal tábory založené na skautských principech. Komunističtí funkcionáři jezdili na jeho akce na kontroly a snažili se najít záminku, kvůli které by mu práci s dětmi mohli zakázat. Skončil s ní v roce 1983, protože už byl neustálým kličkováním při hledání možností, jak skauting mezi dětmi šířit, unavený. Od roku 1974, kdy ukončil střední průmyslovou školu elektrotechnickou, pracuje v České televizi jako technik záznamu. Při práci vystudoval obor střih na FAMU. Po listopadu 1989 se pustil do obnovy skautského hnutí a byl zvolen vedoucím skautského střediska v Říčanech.