Petr Tvaroh

* 1964

  • „Já jsem chtěl dělat řemeslo. Takže jsem chtěl do Hrdějic, kde jsem věděl, že se dostanu víc k řemeslu než na škole [v Bechyni]. Tam byly jenom nějaké talentové přijímačky. Nějaké modelování a kreslení, což nebyl problém. Ale problém byl vedoucí, nějaký pan Líkař, který prostě mě tam nechtěl za žádnou cenu, protože ještě furt měl v sobě to, že to dělal děda, že byl soukromník a že ho nezlikvidovali.“

  • „Při práci mu pod národním výborem (ONV) dovolili nějakou výrobu. Ale dělal to pro nějaký velkoobchod, kam to dodával, který to od něj odebíral. V této době soukromě moc prodávat nesměl. Potom už to mohl prodávat i soukromě později. To byly 70. léta. Když už jsem to nějak vnímal drobek. Ale také mu určovali, kolik toho smí vyrobit.“

  • „Myslím, že hned natvrdo v osmačtyřicátém [o zavření keramické dílny]. Měl nákladní auto, takže musel s nákladním autem jezdit pro komunální služby. Vozil písek na stavby. Denně musel naložit a složit, já nevím, dvě tři fůry písku. Neměl sklápěcí auto, měl obyčejné nákladní auto. V devětačtyřicátým někde u hlavní pošty, co vyprávěl, ho zastavili policajti, auto mu sebrali a šel domů pěšky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nová Ves u Českých Budějovic, 03.05.2024

    (audio)
    délka: 33:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Nová Ves u Českých Budějovic, 29.05.2024

    (audio)
    délka: 11:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Táta neměl šanci

Petr Tvaroh při natáčení v roce 2024
Petr Tvaroh při natáčení v roce 2024
zdroj: Post Bellum

Petr Tvaroh se narodil 13. února 1964 v Nové Vsi u Českých Budějovic jako druhý syn Jana a Marie Tvarohových. Jeho dědeček Jan Tvaroh se před válkou vyučil keramikem v hrnčířské dílně Karla Čady. V roce 1942 od Karla Čady dílnu odkoupil a stal se z něho živnostník. Keramická dílna dobře běžela až do počátku 50. let, kdy komunisté donutili Jana Tvaroha živnost zavřít a musel si najít práci. Zaměstnání jako bývalý živnostník hledal těžce. Skončil jako čistič lokomotiv na dráze v Českých Velenicích. Jen díky pomoci známého právníka nepřišel o své stroje a vybavení dílny. V závěru 60. let se Janu Tvarohovi podařilo získat povolení na omezenou výrobu keramiky. Stále ale musel mít oficiální zaměstnání a veškerá jeho produkce byla pod přísnou kontrolou Okresního národního výboru (ONV). Na jeho výrobky zájemci tehdy čekali i několik let. Problémy s buržoazním původem přecházely v rodině Tvarohových z generace na generaci. Přes zájem, talent a touhu Jana Tvaroha ml. pokračovat v rodinné tradici nedovolili komunisté synovi Jana Tvaroha nastoupit na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bechyni. Místo toho se musel vyučit obkladačem. Vnuk Jana Tvaroha, Petr Tvaroh, měl ještě v roce 1979 problémy dostat se na keramické učiliště do Hrdějovic. Kdyby mu tehdy nepomohl dědův vlivný zákazník, na učiliště by ho pro třídní původ nepřijali. Po vojně krátce pracoval v Hrdějovicích v podniku Jihotvar. Po roce 1989 jako mnoho jeho kolegů odešel do soukromé sféry, obnovil dědovu dílnu a dodnes se keramikou úspěšně živí. Navzdory čtyřicetileté komunistické totalitě rodinná tradice v jeho práci pokračuje dál. V roce 2024 žil Petr Tvaroh se svou rodinou v Nové Vsi.