Václav Toužimský

„Když tam přijely sanitky, to byly ještě "mrňousové" s malými křížky, no tak prostě ten z toho vycouval a vzal to do sanitek a zastavil se až o tank, který měl už číslo 321. On měl 314, ten, který to rozbil, a tam se mu zastavil, že prorazil svoje kanystry, co měl na sobě navíc, o ten tank, co tam zůstal stát, tak do něj to taky napasoval, ale rozčůral si akorát svůj kanystr. Takže potom popojel dopředu, no a v tu ránu, jako když vylezl ven z té kukaně a namířil pistoli, tak v tu ránu všichni lidi byli v zákrytech u těch sloupů, že bylo najednou prázdné náměstí.“

„Takže v noci začaly jezdit tanky, vzbudily mě. Tak jsem si říkal, vlezu na lešení, nafotím to. Když už se začalo trochu rozednívat, protože to bylo v srpnu, to bylo brzo světlo, tak jsem je nafotil a zalezl jsem. A ony jezdily dál, a ony jezdily ještě dál, a ony jezdily ještě dál. No tak jsem potom sebral dceru, tu jsem odvedl k babičce a sám jsem šel do práce. A chtěl jsem chlapům předvést, co se to dělo na té ulici Nejedlého. Jenomže to už se o všem vědělo, už se to vědělo i přes rozhlas.“