Kam jsme přišli, tam jsme vzbuzovali zvědavost
Ing. Luděk Šácha se narodil 28. června 1931 v Praze. Otec Josef Šácha pracoval jako obchodní zástupce u zeměvrtných závodů, matka Anna byla v domácnosti. Kromě Luďka vychovávali manželé Šáchovi ještě jeho bratra Karla, který v roce 1969 emigroval do Švýcarska. Po dokončení základní školy pokračoval Luděk ve studiu na tzv. škole hlavní a poté rok navštěvoval francouzské gymnázium a následně jazykovou školu. V roce 1947 se šestnáctiletý Luděk rozhodl pro ilegální cestu do Německa. Tajně si sbalil pár věcí, bez větších problémů nedaleko Železné Rudy překročil státní hranice a převážně vlakem pokračoval přes Německo směrem k francouzským hranicím. Asi po třech dnech však byl na udání spolucestujícího zatčen francouzskými okupačními orgány a eskortován do vězení. Následoval soud a rozsudek, který ho poslal na dva měsíce do tzv. Jugendheimu (chlapeckého domova) v městečku Zell im Wiesental. Po této dobrodružné epizodě a návratu do Československa se Luďkovým rodičům podařilo dostat syna na obchodní akademii v Praze-Karlíně. Tam prožil i únorové dny roku 1948. Postupně společně s několika spolužáky začal plánovat ilegální akce proti novému režimu. Dne 10. března 1949 byl během vyučování zatčen a s ním i několik dalších spolužáků. Všichni byli odvezeni do vyšetřovací vazby, následoval transport na Pankrác a soud. Státní soud s desetičlennou ilegální skupinou proběhl 22.-23. června 1949 v Praze. Luděk stejně tak jako většina obžalovaných ještě nedosáhl plnoletosti, a byli tedy souzeni jako mladiství. Obžaloba Luďka Šáchu vinila ze spáchání trestného činu velezrady. Při prvním líčení rozsudek zněl na čtrnáct měsíců. V odvolacím řízení mu byl trest změněn na osmnáct měsíců nepodmíněně. Celý trest si Luděk Šácha odpykal v Ústavu pro mladistvé delikventy v Zámrsku. Byl zařazen na práci v truhlářské dílně. Režim v Zámrsku byl přísný, ale bachaři byli většinou ze staré školy a chovali se slušně. Po propuštění v říjnu 1950 nastoupil do národního podniku AVIA Čakovice jako dělník, roku 1952 narukoval na vojnu k oddílům PTP do Komárna, následovala anabáze útvaru do Dubnice, Chotusic, Pardubic a Chrudimi. Roku 1955 se v Zámrsku oženil se svou dívkou Zdeničkou, kterou poznal díky působení ve vězeňské kapele. Po čase začal pracovat jako automechanik v Pardubicích, po přestěhování rodiny nastoupil do Výzkumného ústavu přístrojů jaderné techniky TESLA, kde pracoval jako dispečer odboru elektronických přístrojů. Postupem času si doplnil vzdělání a na ČVUT získal titul inženýr. Po roce 1989 se stal na tři volební období starostou obce Zdiby-Veltěž.