kapitán Josef Rýva

* 1914

  • „Řezník Horáček byl fašista už před válkou. Jednou jsem šel jako malej kluk do školy a potkal jsem tesaře od nás z Bernartic, Pepíka Osláře. Ptá se mě: ‚Kam jdeš, Pepíku?‘ – ‚Jdu si koupit dva buřty k svačině.‘ On povídá: ‚Až tam vejdeš, tak řekni: Ať žije Gajda! Dostaneš je zadarmo.‘ Tak jsem tam přišel a křik’ jsem: ‚Ať žije Gajda!‘ Starej Horáček se otočil a říká: ‚Pocem, kluku! Čí seš?‘ Povídám: ‚Rývů z Bernartic.‘ Takhle držel nůž a povídá: ‚Gajda, Gajda, Gajda, Gajda…‘ a uřízl velký kus salámu a dal mi ho zadarmo. To se stalo, ještě když jsem chodil do školy! Už tenkrát to byl takovej fašista!“

  • „To jsme hráli proti Spartě, protože poručík si vzpomněl, že tam má nějaký známý. Tak je pozval. Hrál jsem útočníka a obránce Sparty Jarda Burgr mě v chumlu u branky nakopl do kolena. On byl ostrej, vždycky do toho vlít’ a bral merunu i s nohama. No samozřejmě, měl jsem výron, tak mě odvezli na dvoukoláku do nemocnice. Primář Krondl se ptal: ‚Co jsi dělal?‘ Odpověděl jsem, že jsme hráli fotbal, a on se smál, že si prý máme v neděli radši lehnout. Zápas jsme prohráli a já byl dva měsíce v nemocnici. A to nás ještě šetřili, oni byli dobrý.“

  • „Já jsem měl v družstvu metrák rejže, která se ale nesměla prodat. Musela být vedena jako rezerva. A najednou jsem dostal přípis z okresu, abych všechnu tu rýži poslal do Zruče nad Sázavou Hitlerjugend. A já jsem si řekl: ‚Tak naše děti rejži nedostanou, a ty hajzlové německý jo? Tak to vám teda nedám!‘ Tak jsem to risknul. Poprosil jsem správce o dva metráky ječmene na kroupy. Pak nám ve mlýně udělali z ječmene kroupy velký jako rejže. Pytle s rýží byly zapečetěný olověnou plombou, tak jsem je otočil a dno jsem opatrně rozpletl. A pak jsme vyměnili rýži za kroupy a zase jsme to zašili. Druhý den už jely ty kroupy do Zruče. A představte si, že se dokonce ani nic nestalo! Já jsem měl takovej strach, že jsem spal při otevřeným okně a furt jsem pozoroval, kdy pro mě přijedou. A ono nic! Dokonce jsem si schoval malou pistolku do sádrovýho jelena, kdyby náhodou bylo zle.“

  • „Věřili jsme, že Němci neprojdou. Že naše opevnění je prostě dobrý. My jsme chtěli bojovat, ale velmoci nás zradily, nechaly nás ve štychu! A najednou přišel rozkaz k ústupu. To bylo strašný. My jsme to tam nechtěli opustit. Ale museli jsme... Přijel četař a říkal mi: ‚Pepíku, nedá se nic dělat. Ústup. Je rozhodnuto. Budou zabírat.‘ “

  • „V Leopoldově jsme vyráběli čerpací dieselové motory určené pro vývoz do Turecka. Napsali jsme petici pro OSN. Bylo to napsáno anglicky, francouzsky, španělsky a v několika dalších jazycích. Měli jsme na to lidi – mezi vězni byli profesoři, doktoři a tak dále. Dávali jsme to ke strojům, než se zabednily a zabalily do igelitu. Za dva měsíce už hlásila Svobodná Evropa, co se děje v Leopoldově.“

  • „Ve vesnicích jsme potkávali spoustu Čechů, kteří se zrovna dozvěděli, že to tam Němci budou obsazovat. Druhý den v poledne už tam měli být! Kdo měl koně nebo voly, tak ten mohl alespoň něco naložit na vůz a jet. Ale co ty ostatní! V jednom statku u Český Lípy nás prosili: ‚Pomožte nám naložit to prase! Přece jim to tady nenecháme!‘ Tak jsme jim pomohli. Ale oni tam měli ještě spousty králíků. ‚Vojáci, vemte si je! Co my s nima?,‘ říkali. Narychlo jsme je zabili, nebyl čas. Pak jsme je měli v Nymburce pečený. Ale spousta lidí tam musela nechat skoro všecko.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    ?, 19.02.2004

    (audio)
    délka: 02:27:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věřili jsme, že musí dojít k převratu, že to jinak není možný. Věřit člověk musí!

Rýva Josef
Rýva Josef
zdroj: Archiv pamětníka

  Josef Rýva se narodil 17. března 1914 v Bernarticích v okrese Ledeč nad Sázavou. Jeho otec byl vyučeným zedníkem. Z první světové války se vrátil v roce 1918 s podlomeným zdravím, do konce života trpěl těžkým revmatismem. Josef se vyučil obchodním příručím u židovského obchodníka Grüna v Křivsoudově u Vlašimi. Později pracoval také jako závozník uhlí v Kostelci nad Labem, ve velkovýrobně lihovin firmy Vodňanský v Milevsku u Tábora nebo u firmy Herold v Krči v Praze. Na vojnu byl odveden až v roce 1936. Byl přijat do poddůstojnické školy v Terezíně, kterou ukončil po šesti měsících jako svobodník 42. pěšího pluku. Pohnuté dny v září 1938 trávil se svou jednotkou v pohraničním prostoru Křížový buk, kde zajišťoval křižovatku mezi Krásnou Lípou a Dolní a Horní Chřibskou. Od roku 1940 vedl družstevní obchod v Dolních Kralovicích. V období protektorátu se zapojil do činnosti odbojové skupiny Želivka (později přejmenována na Jan Kozina). Hlavní náplní činnosti skupiny bylo varování obyvatel před německými hospodářskými kontrolami, stavba bunkrů, ukrývání uprchlých zajatců a ruských parašutistů a podobně. Dvacátého sedmého ledna 1945 byla skupina gestapem zdecimována, činnost obnovila až 15. dubna 1945. Po válce se pamětník s rodinou přestěhoval do Litoměřic, kde vedl obchod s potravinami. Již 20. října 1949 byl zatčen za protistátní činnost a obchod mu byl zkonfiskován. Byl zařazen do procesu, který přímo navazoval na tzv. Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice v čele s Miladou Horákovou. Byl odsouzen na 22 let těžkého žaláře, z čehož si odseděl polovinu. Postupně byl vězněn v Litoměřicích, Kartouzech, na Borech, v Mostě, v Ruzyni, v Příbrami a v Leopoldově. Na konci šedesátých let pracoval Josef Rýva v německém Stuttgartu. Krátce spolupracoval jako informátor s Rádiem Svobodná Evropa. Jen díky velkému štěstí se nedostal znovu za mříže. Do důchodu odešel v roce 1974.