Jitka Růžičková

* 1930

  • „Já jsem prostě jedno ráno šla do školy. S maminkou jsem se normálně rozloučila. Šla jsem ze školy. Přišla jsem k domu, vyběhl pan Bašta, který měl v baráku obuvnictví, a hned říkal, že maminku odvezlo gestapo. Tak já jsem šla domů, tam byla ta podnájemnice. Říkala, že doma vše prohledali a maminku že odvezli. Pak jsem se dozvěděla, že je zavřená na Karláku v té černé věži. Jednou se jí podařilo propašovat do prádla na hadříku vyšitý nápis: Za šest neděl soud a možná brzy domů.“

  • „No to já vůbec nevím, protože jsem se nikdy nedozvěděla, jestli zatčení byl následek toho, že neplatila pokutu, že neměla židovskou legitimaci, že nenosila hvězdu. Nevím, prostě jsem šla do školy, rozloučila jsem se. Přišla jsem domů, a maminka tam nebyla. Už jsem ji nikdy neviděla. Tak jsem byla úplně bezradná. Se spolužačkami ze školy jsem seděla v parku. Tam jsem brečela, že maminku nemám doma, že nikoho nemám. Jedné mé spolužačky maminka šla kolem s pejskem na procházku. A její dcera jí říkala, že nemám kam jít, že maminku zavřelo gestapo. Ona řekla, že půjdu k nim a uvidí se, co dál. Tak mě vzala k sobě domů. Dali mně večeři, postel. Tak jsem u nich zůstala. Já se tam cítila dobře. Takže jsem u nich byla do konce války.“

  • „U každého vlaku jsem stála, protože na nádraží ve Vršovicích jezdily vlaky a tam vězňové vystupovali, jak přijížděli odněkud. A já jsem tam každý den chodila čekat k vlakům. Jak lidé vystupovali, já se pořád ptala s fotkou maminky, jestli ji někdo neznal, neviděl. Nikdy nikdo ne. A v repatriačním úřadě, ten byl v Hybernské ulici, tam jsem měla vyvěšené fotografie babičky a maminky a prosbu, kdyby je někdo znal nebo věděl o nich, aby mně dal vědět. Nikdy nikdo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 15.12.2017

    (audio)
    délka: 01:39:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Maminku odvezlo gestapo a já jsem šla brečet do parku

Jitka Růžičková, 2017
Jitka Růžičková, 2017
zdroj: autoři natáčení

Jitka Růžičková se narodila 25. října 1930 v Praze. Po rozvodu rodičů vyrůstala s matkou a prarodiči. Její dědeček Vilém Lustig byl vážený občan pražské čtvrti Vršovice. Zasedal na tamní radnici a vlastnil dílnu na výrobu voskovaného papíru. Po okupaci Československa Německem Jitka zjistila, že rodina je židovského původu. Její dědeček přišel o místo radního a brzy poté zemřel. Matka, babička i strýc byli odvezeni do koncentračního tábora. Protože jí ještě nebylo patnáct let a byla pouze poloviční Židovkou, nemusela nastoupit do transportu. Ujali se jí rodiče její spolužačky a u nich přežila až do konce války. Otec o ni příliš nejevil zájem. Po válce dlouho doufala, že se její matka vrátí, ale hledala ji marně. Vystudovala střední zdravotnickou školu a až do penze pracovala jako zdravotní sestra. Byla třikrát vdaná, narodil se jí syn a dcera. Až její vnučka vypátrala, co přesně se s jejími příbuznými za války stalo. Dozvěděla se tak, že matka, babička i prababička zahynuly v Osvětimi a strýc v Buchenwaldu. Zemřela 2. července 2019.