Milada Rainová

* 1923

  • „A všichni, co utekli, se zachránili a ti, co nestačili utéct, tak právě ten Řezníček snad s tím důstojníkem tak někam neutekli, tak je tam Němci každého, kdo byl na ulici, postříleli. A ještě se střílelo, to zase vím od jiného kamaráda, to se střílelo na nádraží. Tam zase už nádražáci rozdávali nějaký ten šrapnel každému, že zase se budou bránit proti Němcům. Už se cítili, že už je konec, takže ty Němci to... takže právě tam byl ten, on byl z Doubravice, tak byl právě taky na tom nádraží, od toho jsem to slyšela vypravovat. Bylo jich tam asi deset, troufali si proti Němcům. Jenže pak se blížily tanky a právě ten, co mi to říkal, řekl: ‚Mě napadlo, že ten šrapnel dám, nenápadně pustím do trávy, abych neměl nic.‘ Kdo to udělal, tak se zachránil. Kdo ten šrapnel si nechal, tak ho zastřelili. Na nádraží prý pak taky několik. Prý je postavili takhle do řady, prošacovali, a u koho našli šrapnel, tak je zastřelili na místě.“

  • „Nebo pak začali vařit. Třeba černý knedlíky. Pamatuju se, že možná to bylo i trochu plesnivý. Já jsem to plesnivý trochu dala a stejně jsme to jedli. Jo, že ani to jídlo nebylo dobrý. Hlad byl. Nebo jsme chodili, pak už když jsem nemusela chodit do školy, tak jsme chodili zahradníkovi na mrkev. Jak vytáhl mrkev ze země, tak jsme ji jedli. Špinavou! Bylo nám to jedno, jak jsme byli hladoví.“

  • „Pak, kdy už byla ranní, jakpak se to řekne, vizita, tak nad tatínkem mávli rukou, že už nemá cenu ho prohlížet, že stejně dlouho už nebude. A jeho spolunocležníci se domlouvali, kdo si sebere jeho boty, protože měl celkem pěkné boty a byla to vzácnost. A to ho tak rozzlobilo, že si umínil, že neumře, že ty boty nikomu nenechá.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Dvůr Králové nad Labem, 14.01.2023

    (audio)
    délka: 01:48:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
  • 2

    Dvůr Králové nad Labem, 21.01.2023

    (audio)
    délka: 02:02:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kdo si nechal šrapnel, toho Němci rovnou zastřelili

Milada Rainová počátek 40. let
Milada Rainová počátek 40. let
zdroj: Archiv pamětníka

Milada Rainová se narodila 17. srpna 1923 ve východních Čechách. Její maminka Božena, rozená Valentová, byla ženou v domácnosti, otec František Zejfart pracoval v cihelně. Malá Milada tak prožila své dětství, na které vzpomíná s láskou, v období první republiky. V roce 1939 odjela do Baťova do školy a za prací. Tam také prožila dobu protektorátu. K tomuto období se vážou intenzivní vzpomínky na kamarádku, která zemřela v Osvětimi, na padající bomby, všudypřítomný hlad a na německé vojáky, kteří neváhali střílet na lidi bez jakéhokoliv zjevného důvodu. V roce 1952 se provdala za Zdeňka Raina, se kterým vychovala dvě dcery. S rodinou hodně cestovali, Milada Rainová měla příležitost navštívit Jugoslávii, Německo nebo Sovětský svaz a ke konci osmdesátých let také Spojené státy americké. Změnu režimu v roce 1989 označila za obrovskou změnu pro život, ale za změnu, ze které byla nadšená. Milada Rainová v roce 2023, ve svých téměř 100 letech, žila ve Dvoře Králové nad Labem soběstačný a plnohodnotný život, často navštěvovaná svou rodinou.