Připadalo mi, že celý život někam utíkám
Stáhnout obrázek
Lubomíra Racková, rozená Szypitková, se narodila 18. května 1938 v obci Tysmenycja v Polsku (dnešní oblast západní Ukrajiny) Anně a Theodoru Szypitkovým. Matka byla Češka, otec Ukrajinec. Rodiče se seznámili v Československu, kde otec za první republiky studoval právo na Karlově univerzitě. První rok života strávila Lubomíra Racková ve své rodné obci. Poté rodina utekla před Sověty do Protektorátu. Velkou část druhé světové války prožili v Českém Těšíně, kde byl otec totálně nasazen. Roku 1944 se vrátili do Hořelic, rodné obce matky, kde prožili osvobození. Ani jeden z rodičů nebyl členem Komunistické strany Československa (KSČ). Lubomíra Racková navštěvovala základní školu v Rudné, načež nastoupila na jedenáctiletou střední školu v Praze (konkrétně na dnešní Vančurovo gymnázium). Vystudovala Fakultu stavební ČVUT. Během studia se provdala za Jindřicha Racka, se kterým vychovala dvě děti – dceru Lucii (*1964) a syna Jindřicha (*1966). Většinu své pracovní kariéry strávila ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Během normalizace se seznámila se socioložkou Jiřinou Šiklovou, které později pomáhala roznášet různé tiskoviny. V druhé polovině 80. let se účastnila protirežimních demonstrací. Po pádu režimu působila na volné noze. V roce 2025 žila v Praze.
