Druhý Večerkův trojúhelník, 1955. Závodníci: (2) Vl. Richter, (6) Rabinský L., (5) Morbitzer, (1) Berger, (8) Zemek, (10) Bajgar, (9) Šina, (7) Hrbáč, (11) Supa

„Trvalo řadu měsíců, než jsem velmi pomalu a pozvolna začala chodit. Ztráta rovnováhy, která se ne a ne lepšit, ovšem také vykonala své a já se tu jednoho krásného dne zamotala a slítla ze schodů. Pak už to skutečně vypadalo, že nebudu chodit vůbec!“

Snímek velmi úspěšného družstva žáků, které vedl Vladimír Pištělák (vpravo nahoře). Vyhrálo přebor ČSSR v sezóně 1977/78 a za dva roky i přebor mladšího dorostu. Nejvyšší hráč Jiří Okáč s číslem 13 to dotáhl až do reprezentace ČSSR

Grammar school in Velehrad, 1945/6, third year alone: K. Ševela and B. Janíček. In the middle above the board Vl. Ovčáčík, sitting: third Jan Rybář, 1st row standing the first Josef Jakubec, the third Frant. Čupr (brother of Josef). 2nd row in the middle Hladiš

Brass ensemble: sitting right Pavel Ševela - horn. 2nd row: second from left Vl. Ovčáčík - clarinet, third J. Hladiš - clarinet, Karel Ševela. 3rd row: (excluding bass) second J. Stojaspal. Top row second from the right Ant. Krejčiřík - trombone, 1948/9

Gymnázium Velehrad, 1945/6, samotná tercie: P. K. Ševela a mg. B. Janíček. Uprostřed nad tabulí dřepí Vl. Ovčáčík, sedící: třetí Jan Rybář, 1. řada stoj. první Josef Jakubec, třetí Frant. Čupr (bratr Josefa). 2. řada uprostřed Hladiš

Holiday scout camp in Mlýnky near Sudoměřice, on the right Ševela, on the left next to him J. Rybář, on the right sitting in the entrance Vl. Ovčáčík, lying on the left St. Peroutka. In the middle of the entrance standing "on a hedgehog" Ant. Ott alias "Our Tonda from the kitchen", later a minorite Fr. Alexandr, + as a pastor in Veselí n. Mor.

Dechový soubor: sedící horna vpravo Pavel Ševela. 2. řada: druhý zleva klarinet Vl. Ovčáčík, třetí J. Hladiš klarinet, P. Karel Ševela. 3. ř.: (mimo bas) druhý J. Stojaspal. Horní řada druhý zprava trombon Ant. Krejčiřík, 1948/9

Jeden z mnoha reprezentačních leteckých plesů v pražské Lucerně, které jako tradice vznikly záhy po sametové revoluci a „drží“ se – chvála Bohu – dodnes. Zde udělal Jan Irving snímek před tanečním parketem, kde je zachycen jeho rovněž velmi dobrý kamarád z 311. sq. plk. Stanislav Mikula s chotí, jeho synem Vlastislavem a Ivetou Irvingovou.

Prázdninový skautský tábor v Mlýnkách u Sudoměřic, vpravo P. Ševela, vlevo vedle něj J. Rybář, vpravo sedící ve vchodu Vl. Ovčáčík, ležící vlevo St. Peroutka. Ve vchodu uprostřed stojící „na ježka“ Ant. Ott alias „Náš Tonda z kuchyně“, pozdější minorita o. Alexandr, + jako farář ve Veselí n. Mor.

Irvingova posádka na základně v Beaulieu roku 1943 - zleva: Ing. G. Shaw, A. Polák, Václav Spitz, J. Irving, Jar. Hájek a zcela vpravo rozesmátý Zdeněk Sedlák. (Jeho osud byl však velmi smutný – při letu z Anglie dne 5. 10. 1945, kdy s ním na palubě byla i manželka Edita /WAAF/, se letadlo zřítilo a všichni zahynuli.)

Záběr na hlavní pomník u výstupu z tunelu Harry před lesem, který tzv. „kryl“ při útěku letcům záda. Zde se vždy odehrávají velmi emotivní a dech beroucí pietní akty za účasti přímých účastníků, jejich rodinných příslušníků z celého světa a stejně tak zastupujících vojenských atašé té které země. Snad už jen oslavy v Normandii dokážou na jedno místo dostat tak pestrou škálu vojenských přidělenců a jejich počty předčit.

Velmi vzácná momentka z autogramiády při plzeňských oslavách v roce 2001, kdy Iveta s touto knihou jezdila po několika štacích spolu s Taxmeny a průběžně se na nich dělaly další křty a následné autogramiády. S těmi se tehdy začalo v Rakovníku a po Plzni se skončilo v Přešticích. „Maminka to vždy všechno odřídila a měla toho potom také až až, ale ty zážitky stály za to! Navíc vzpomínky mi nikdo nikdy nemůže vzít!“

V návaznosti na několikadenní pobyt letců, kteří přiletěli z Anglie i jiných koutů světa, se kromě leteckého dne, formálních i neformálních setkání a jiného, bohatého doplňkového programu v roce 1991 uskutečnilo i slavnostní Te Deum v chrámu sv. Víta na pražských Hradčanech. Rovněž velmi silný zážitek. Hned v první řadě lavic je možné spatřit celou rodinu plk. Irvinga. Vedle Blanky sedí Janův radista Arnošt Polák a po jeho pravici Viktor Kent, za války zvaný „Vydrář“.

Rodiny Čížkovská a Kolářova, rok 1924 (stojící zleva Bohumír Čížkovský, jeho otec Ant. Čížkovský, jeho syn Antonín, bratr Marie Čížkovské Oldřich Kolář a jeho žena Heda, bratr Marie Čížkovské Vladimír Kolář, jeho syn Laďa – sedící zleva Marie Čížkovská, její sestra Julie Kolářová, vedle ní stojí Zdeněk Čížkovský, sedící uprostřed prarodiče Kolářovi, matka ženy Vladimíra Koláře, manželka Vl. Koláře Gusta, děti Mařenka, Jirka (stojí) a Olin)

Fourth year of the Velehrad Grammar school, the class teacher was Norbert Zelený. Far right standing C. Josef Vagunda, temporarily prefect. Next to Zelený left Vl. Ovčáčík, on the right Josef Kolmaš, Jan Rybář. 2nd row: fifth Josef Jakubec. 3rd row: fourth (covered) J. Hladiš. - A year later, after the fifth year, five students left for the novitiate: always from the left - 1st row fourth Josef Kolmaš, 2nd row first Jindř. Rajnoch, second Jindřich Lípa, fourth Josef Daněk, sixth Josef Šedivý, 1946/7

Grammar school in Velehrad, end of the school year 1945/6, second and third year together. Professors from left: Tomáš Špidlík, Blažej Ráček, Karel Závadský (headmaster), Jan Svoboda (rector), Frant. Kubíček, Karel Ševela (Gen. Prefect), Boh. Janíček. - between Ráček and Závadský Vl. Ovčáčík, above him on the left Jan Rybář, above his neighbour on the right Josef Hladiš. In the second standing row from the right Frant. Měsíc. Above Ševela, St. Peroutka, neighbour on the right J. Stojaspal. Above the head of Kubíček, Ant. Krejčiřík. Of the five standing at the very top, the fourth from the left is Josef Jakubec

Sixth year of the Velehrad Grammar school, Karel Ševela, Frant. Kubíček, mg. Vojt. Ondřej. These joined the novitiate: sitting: first from left Jan Rybář, second from right Vl. Ovčáčík. Second row from left: the first Josef Jakubec, the second Stanislav Klvaňa, the fourth Ant. Fojtík, (last in line Josef Suchánek, who was later ordained a secular priest and served and later died in his birthplace in Borkovany). 3rd row: first Josef Špiruda, second Josef Hladiš, third Oldřich Jurok (nephew of P. Botor), fourth Miroslav Dančík, at the end of the row is Ladislav Krásenský, 1948/9

Kvarta velehradského gymnázia, třídním byl P. Norbert Zelený. Úplně vpravo stojící C. Josef Vagunda dočasně jako prefekt. Vedle P. Zeleného vlevo Vl. Ovčáčík, vpravo Josef Kolmaš, Jan Rybář. 2. řada: pátý Josef Jakubec. 3. ř.: čtvrtý (zakrytý) J. Hladiš. - O rok později, po kvintě, odešlo pět studentů do noviciátu: vždy zleva - 1. ř. čtvrtý Josef Kolmaš, 2. ř. první Jindř. Rajnoch, druhý Jindřich Lípa, čtvrtý Josef Daněk, šestý Josef Šedivý, 1946/7

Sexta velehradského gymnázia, P. Karel Ševela, P. Frant. Kubíček, mg. Vojt. Ondřej. Do noviciátu z ní nastoupili: sedící: první zleva Jan Rybář, druhý zprava Vl. Ovčáčík. Druhá řada zleva: první Josef Jakubec, druhý Stanislav Klvaňa, čtvrtý Ant. Fojtík, (poslední v řadě Josef Suchánek ne, ale byl později vysvěcen jako světský kněz a sloužil i umřel ve svém rodišti v Borkovanech). 3. řada: první Josef Špiruda, druhý Josef Hladiš, třetí Oldřich Jurok (synovec P. Botora), čtvrtý Miroslav Dančík, na konci řady stojí Ladislav Krásenský, 1948/9

Pietní akt v Saganu - zleva Karel Bryks (za plk. Josefa Brykse – drsného hocha s citlivou duší a notorického útěkáře z různých zajetí, jemuž zdraví po válce zničil komunistický režim v jáchymovských dolech, ale srdce mu puklo žalem až poté, co mu tam zakázali písemný kontakt s jeho milovanou anglickou manželkou). Iveta Irvingová (za V. Bufku) a Václav Toman (předseda Let. historického klubu genmjr. Jana R. Irvinga v Plzni). Ten se účasti u pomníku ujal poté, co to pro silný déšť a velmi chladné počasí Ivanka Škarvadová s poděkováním odmítla a zůstala ve VIP stanu.

Gymnázium Velehrad, konec šk. roku 1945/6, sekunda i tercie společně. Profesoři zleva: mg. Tomáš Špidlík, P. Blažej Ráček, P. Karel Závadský (ředitel), P. Jan Svoboda (rektor), P. Frant. Kubíček, P. Karel Ševela (gen. prefekt), mg. Boh. Janíček. – mezi Ráčkem a Závadským Vl. Ovčáčík, nad ním vlevo Jan Rybář, nad jeho sousedem vpravo Josef Hladiš. Ve druhé stojící řadě zprava třetí Frant. Měsíc. Nad hlavou P. Ševely St. Peroutka, soused vpravo J. Stojaspal. Nad hlavou P. Kubíčka Ant. Krejčiřík. Z pěti stojících úplně nahoře čtvrtý zleva je P. Josef Jakubec

Praha, Hotel Legie v květnu 1995 a plk. Irving je francouzským vojenským atašé právě dekorován Národním řádem Francie s titulem Rytíře. Čím jiným takovou událost zapít nežli francouzským šampaňským. To ovšem nechal na své náklady včetně obsluhujícího personálu dopravit neméně obětavý Jan Horal ze svého hotelu Duo. Nikdy mu totiž nezapomněl to, s jakým nasazením a rizikem mu v dobách totality pravidelně před jeho příjezdem „čistil“ jeho pokoj v hotelu Alcron od estébáckých štěnic, jimiž se to tam jen hemžilo. (Pozn.: Pokud by někdo měl zájem zhlédnout dokument režiséra Vl. Venclíka z roku 1997 pod názvem Zpráva o dvou osudech, kde vystupují jako protiklady „svobody v emigraci a perzekuce v totalitě“ právě Jan Horal a Jan Irving, měl by být k dispozici v archivu ČT.)

Jediný snímek z onoho dne 9. 11. 1946, kdy v 17:36 hod. havaroval Douglas DC-3/C-47A-80-DL (OK, cn 19535, sn 43-15069) ČSA na trati Amsterdam - Praha-Ruzyně v Praze. Kpt. Irving odstartoval ve 12:05 hod. Na palubě bylo 13 cestujících a pětičlenná posádka. V 15:46 hod. letadlo přeletělo maják letiště Ruzyně a kroužilo nad mraky ve výšce 1700 m. n. z. V 16:25 hod. začal za velmi obtížných povětrnostních podmínek řízený sestup. Po čtyřech nezdařených pokusech o přistání se ještě chvíli létalo v okruhu letiště. Současně s ním se o přistání snažil Lockheed Constellation společnosti PanAm s plnými nádržemi, a DC-3 kpt. Irvinga tak musel stále čekat ve vzduchu. Constellation se pak nakonec rozhodl pokračovat v letu do Bruselu. DC-3 po vyčerpání veškerého paliva musel nouzově přistát na pole u Dobrovíze. Kpt. Irving a radista Šulc byli zraněni, ale nikdo nezahynul!

Není divu, že se Ivetě klepala ruka, když z bezprostřední blízkosti snímala tuto andělskou bytost, která právě podává ruku vedle stojícímu tatínkovi. A když ji pak podala i Ivetě, nebyla schopna slova. Po letech na to vzpomíná takto: „Rozklepala jsem se úplně celá, až jsem si v duchu nadávala. Při tom stisku ruky a pohledu do jejích očí se mi totálně podlomila i kolena, takže ač jsem to neplánovala, šla jsem do hluboké úklony. Bylo to, jako by mi ruku podala sama Panenka Maria, a já ji pro slzy dojetí měla v ten moment před sebou úplně rozmazanou. Z princezny na míle daleko vyzařovala nesmírná dobrota, něha a tím, jak byla o mnoho vyšší než já (což je na fotce vidět), i přirozená autorita. Kdo tohle nezažil, těžko to pochopí. Její osudy po rozvodu s princem nás velmi bolely a její následná smrt nás sebrala už naplno. Probrečela jsem několik dní. Celý pohřeb jsem pak sledovala v přímém přenosu v televizi právě v Úhercích, kde jsem byla s maminkou a dostávala se z rozvodu. Takže až pak jsem úplně pochopila, jak takové citlivé bytosti muselo po rozchodu s princem asi být, a to jsem – na rozdíl od ní – byla mnohem ráznější a spoustu věcí s tím spojených si tolik nepřipouštěla…“