"After the book presentation, we got a photo taken in front of the bar. The paintings hanging there are oil paintings beautifully painted by Petr Hampl, M. A. {left); they were meant as illustrations for the book. Next to me, lieutenant colonel Jan Bozděch is standing. He is the son of the owner of Ant the dog, whose godfather was Jan Masaryk [the Minister of Foreign Affairs in the exile government in London during WWII].

Velmi vzácná momentka z autogramiády při plzeňských oslavách v roce 2001, kdy Iveta s touto knihou jezdila po několika štacích spolu s Taxmeny a průběžně se na nich dělaly další křty a následné autogramiády. S těmi se tehdy začalo v Rakovníku a po Plzni se skončilo v Přešticích. „Maminka to vždy všechno odřídila a měla toho potom také až až, ale ty zážitky stály za to! Navíc vzpomínky mi nikdo nikdy nemůže vzít!“

Very rare snapshot from a book signing during the celebrations of the end of WWII in Plzeň in 2001. Ivana went on tour with the book along with the Taxmen band and other book presentations and signings were organised. They began in Rakovník and after a stop in Plzeň, they ended in Přeštice. "Mom did all the driving and it was very tiresome for her but the experience was worth it! Moreover, nobody can take my memories away from me!"

Tuhle Ivetinu portrétovou fotografii vyhotovil rodinný přítel Karel Mařatka – je udělaná těsně po skončení pietního aktu k odhalení pamětní desky 19. 5. 2001. „Jelikož tátovi bývalí kolegové z řad dopravních pilotů zařídili, aby hlavním sponzorem byly ČSA, jejichž vlajky vlály na dřevěných žerdích kousek od domu na trávě, bylo tehdy s marketingem ČSA zároveň dohodnuto, že je budu reprezentovat i v jejich uniformě. Na snímku je na mne vidět úleva, že se to povedlo, byť jsme tehdy všichni promokli na kost, ale také na míle patrná nesmírná únava a vyčerpání. Však přípravy daly zabrat, a to jsem měla ještě maminku, která také byla cennou posilou a ,styčným zpravodajcem‘.“

"This photograph was taken by a family friend, Karel Mařatka. It was shot just after the end of an unveiling of a memorial plaque on the 19th of May, 2001. "Dad's former colleagues, civilian pilots, asked the Czechoslovak Airlines to sponsor the event. Their flags were hoisted on wooden masts on the lawn near the house and the marketing department agreed that I would represent them wearing their uniform. My relief that we managed the event is well visible. It rained and we were soaked to the bone and tired dead. The preparations for the event were exhausting even though my mother was a great help as a sort of 'liaison officer'."

Pamětní foto z výročního koncertu Taxmenů při slavnostním večeru, který se spolu s dalšími umělci konal opět v Mánesu zřejmě k půlkulatému jubileu založení skupiny Taxmeni. Zleva je její zakladatel a úžasný historik Jaroušek Čvančara. Iveta coby spoluorganizátor tohoto večera klukům z kapely udělala programový bonus v podobě astrologa PhDr. Petra Messanyho, aby jim „vyvěštil“ další setrvání na naší hudební scéně. Zcela vpravo po Ivetině levici je další nestor skupiny s úžasným basbarytonem, Vráťa Vyskočil. (Byl to rok 2002 nebo 2003.)

A reminder of an anniversary concert of the Taxmen band. The photograph was taken at a party which took place in Mánes [gallery] probably at an anniversary of starting the Taxmen band; other artists participated as well. On the left, founder of Taxmen and a wonderful historian, Jaroušek Čvančara. Iveta as a co-organiser of the event added a bonus for the band members, she invited an astrologer, dr. Peter Messany, to foretell them further career. Far right, on Iveta’s left, there is another long term member of the band, owner of a mesmerising baritone, Vráťa Vyskočil. (This was in 2002 or 2003).

„A tady je začátek mého konce – snímek z policejní dokumentace z onoho dramatického dne 26. 2. 2008, kdy mne srazil dvacetiletý Rumun v plné rychlosti zezadu, kdy jsem se na své milované motorce vracela se svým (dnes už bývalým přítelem) z návštěvy u příbuzných, a těsně před odbočkou na Úherce nás na prázdné silnici brutálně sejmul. Že to byl skutečně silný náraz, dokládá velká vzdálenost motorky od auta, zatímco já byla ještě někde mnohem dál poté, co jsem doletěla vzduchem kamsi. Na srdci mne nejvíce bolela zničená letecká airbrush, kde jsem na nádrži měla vymalované tátovo letadlo, aby typově sedělo ke značce motorky (Marauder = B-26).“

„This is the beginning of my end, a photograph from the police files documenting the dramatic day of the 26th February of 2008 when I was hit by a 20-year-old Romanian from behind in full speed. I rode my beloved bike, returning with my (now former) boyfriend from a visit at relatives‘ and just before the turn to Uherce, we were badly hit. It was a really strong impact as shown by the distance between the car and my bike. I was even further away after I ended my flight somewhere. What hurt me most was the destroyed airbrush on the tank which showed dad’s airplane which would match my bike – Marauder and B-26.“

„Má druhá bolest na srdci – kompletně zničený zadek mašiny. Copak, ten se dal opravit, ale pamětní samolepky ze všech absolvovaných motosrazů byly nenávratně zničené. Stejně tak ty, které byly nalepené na předním světle a tachometru.“

"Another heart ache of mine. The back of the bike got destroyed. It could be repaired but the stickers from all bike reunions were lost, and these can't be replaced; so were those on the front light and on the speedometer."

„Má druhá bolest na srdci – kompletně zničený zadek mašiny. Copak, ten se dal opravit, ale pamětní samolepky ze všech absolvovaných motosrazů byly nenávratně zničené. Stejně tak ty, které byly nalepené na předním světle a tachometru.“

"Another heart ache of mine. The back of the bike got destroyed. It could be repaired but the stickers from all bike reunions were lost, and these can't be replaced; so were those on the front light and on the speedometer."

„Moje helma dopadla ještě jakž takž, ale ta pro spolujezdce je rovněž nenávratně zničená a mám ji v chaloupce na polici jako trvalé memento, které každému, kdo tam přijde, křičí do éteru, aby se už něco dobrého stalo a to zlé ode mne odešlo pryč.“

„My helmet mostly survived but the passenger’s one is irrepairably destructed and I keep it in my cottage a permanent reminder that shouts in the space, whenever someone comes, that something good happen for a change and the bad go away.“

„Policejní inspektor mi po uzavření spisu následně řekl, že to, že jsem měla tak silnou motorku (800 ccm3), mi zachránilo život. Být to prý slabší kubatura, byli bychom oba mrtví. Že to byla šlupka jako hrom, dokazuje zničený vůz toho Rumuna. Moje motorka mu ho v té síle nárazu de facto přepůlila a můj bývalý přítel Lukáš mu ho ještě dodělal tím, že při nárazu, kdy jej to vymrštilo dozadu (já údajně letěla jako andělíček pro změnu dopředu), mu hlavou v té zničené integrálce prorazil čelní sklo.“

„The police officer told me when they closed the case that a bike this strong (800 ccm) saved my life. Should it be a smaller bike, we would be both dead. It was a damn bang as the Romanian guy's destroyed car shows. My bike practically halved the car in the impact and my former boyfriend Lukáš added to the damage when he was thrown in the air backwards (I was told I flew towards like a little angel) when he landed head-first on his windshield and broke it with his full face helmet that got destroyed by the crash.“

„Samotný úder ovšem přišel ještě o mnoho metrů dříve, než jak pak auto po dobrždění zůstalo stát. Že řidič nedával pozor, povídal si s kamarády v autě a koukal přitom bůhvíkam, jen ne na silnici před sebe, dokazuje i tato fotka, která mapuje silnou a dlouhou brzdnou dráhu, kterou lemuje kapalina z proraženého chladiče.“

„The impact came many meters before the car came to a final halt. The driver did not pay attention, he chatted with his friends in the car and looked wherever, just not at the road. The long and prominent skid marks flanked by a line of fluid coming out of the punctured cooler, are shown on this photograph.“

„Takhle si mne zvěčnili kluci, kteří pro mne přijeli do nemocnice, aby mne už odvezli domů.“

"This pic was taken by the boys who came to pick me from the hospital and take me home."

“To už je doma (na chaloupce v Úhercích) těsně po příjezdu. Do Prahy bych stejně převoz nezvládla, nechodila jsem a navíc v pražském bytě jsem to měla deset schodů do postele. Tím to tedy bylo vyřešené. Je vidět, jak mám nateklou hlavu (otok mozku) a ještě plnou krevních sraženin.“

“This is at home at the Úherce cottage just after my arrival. I wouldn't make it during the transfer to Prague and if I did, in my Prague flat, it was ten stairs up to my bed. Problem solved, then. You can see how my head is swollen due to brain œdema and full of blood clots.”

„Ukrutné bolesti hlavy i celého těla, téměř totální slepota (z důvodu těžkého otřesu mozku) a poloviční hluchota (po proražení zvukovodu levého ucha) byly jen torzem všech zranění. Úlevu mi dodávaly ledové obklady na obličej a téměř permanentní spánek. Nekouřila jsem, nejedla, a když, tak jen polévku z donucení. Stejně jsem už nevěděla, co jím, když jsem tou šlupkou ztratila chuť a čich. Výhodu to mělo – za dvě měsíce jsem shodila skoro 15 kilogramů. Dnes bych to brala, ale ne za takovou cenu!“

„Excruciating headache and pain all over my body, almost totaly blind due to severe concussion, deaf on one side because of punctured eardrum, that was just a selection of injuries. I was relieved by cold compresses on my face and nearly constant sleep. I did not smoke, I did not eat and if I did, then only some soup when I was pressured to. I didn't know what I was eating anyway because I lost the sense of smell and taste in the crash. There was an advantage to it – in two months, I lost 15 kilos. I'd take it even today but not for such a price.“