Úherce v dobách Ivetina nejkrásnějšího dětství, kdy se navíc táta snažil postupně budovat a opravovat náš dům a hlavně dodělávat dvůr a domek pod ním. Mamka milovala své mečíky na zahradě. Za ní je železná klouzačka, kterou táta spolu s obrovskou houpačkou a další menší atrakcí nechal vyrobit už pro své dvě prvorozené děti. Pravda je, že díky tomu na naší zahradě „vyrostly“ tři generace dětí (dnes už důchodců), neboť tehdy žádné hřiště v obci nebylo a všichni se scházeli u nás, a to až do doby, než jsem vyrostla i já. Ještě ve pětadvaceti letech jsem se na oné velké houpačce houpala, než mamka rázně rozhodla, že to musí pryč, protože už se vše rozpadá a je to o zabití.

Úherce at the most beautiful time of my childhood when dad tried to rebuild and repair our house and finish the work in the yard and in the cottage at the lower end. My mother loved her gladioli she grew in the garden. At the back of teh garden, there is an iron slide and a giant swing dad had made, along with smaller attractions, for his first two children. Subsequently, three generations of children, nowadays already elderly, because there was no playground in the village and everyone used to meet in our place until I grew up. Even when I was twenty-five, I used to swing on the large swing until mom decided that it needs to be taken down because it was falling apart and someone could get killed.

Iveta asi ve věku šesti let

Iveta at about six years old.

To je foto k té příhodě o srážce tátovy IL-14 s orlem. Měla jsem krásná pera do indiánské čelenky.

This is a photograph illustrating the collision of dad‘s Ilyushin IL-14 with an eagle. I got beautiful feathers for my “Indian” headdress.

To je foto k té příhodě o srážce tátovy IL-14 s orlem. Měla jsem krásná pera do indiánské čelenky.

This is a photograph illustrating the collision of dad‘s Ilyushin IL-14 with an eagle. I got beautiful feathers for my “Indian” headdress.

Sedmnáctiletá Iveta poctivě cvičí na zahradě na kytaru.

Iveta, aged 17, dutifully practices guitar in the garden.

"To už je snímek ze slavnostního křtu v Mánesu 19. 4. 2000, kde se tehdy sešlo tolik lidí, že nebylo nejen kde sedět, ale ani místečko na stání. Kromě kmotříčků Taxmenů byl hlavním kmotrem mistr světa v letecké akrobacii Ing. Petr Jirmus, s nímž přišla i jeho úžasná manželka Alenka. Ta ale na snímku není – někde sedí u stolu mezi letci."

"To už je snímek ze slavnostního křtu v Mánesu 19. 4. 2000, kde se tehdy sešlo tolik lidí, že nebylo nejen kde sedět, ale ani místečko na stání. Kromě kmotříčků Taxmenů byl hlavním kmotrem mistr světa v letecké akrobacii Ing. Petr Jirmus, s nímž přišla i jeho úžasná manželka Alenka. Ta ale na snímku není – někde sedí u stolu mezi letci."

Mezi VIP hosty kromě režiséra slavných Nebeských jezdců Jindry Poláka patřili hlavně ti letci, kteří Antka osobně pamatovali a na konci knihy jsou připojeny jejich osobní vzpomínky s portrétovými fotkami. Zde je zleva plk. JUDr. Lubomír Úlehla, plk. Jaroslav Hofrichter a Péťa Jirmus. Jeho pohled směřuje k pódiu, kde asi něco zrovna říkám do mikrofonu.

The VIP guests included Jindra Polák, the director of Nebeští jezdci [Riders in the Sky, a 1968 movie]. and those airmen who remembered Ant in person. At the end of the book, there are their personal reminiscences and portrait photographs. Here, from the left: colonel JUDr. Lubomír Úlehla, colonel Jaroslav Hofrichter and Petr Jirmus. He is looking towards the stage where I’m probably talking to the microphone at the moment.

Po křtu se udělalo i foto před barem, kde visely originální olejomalby do knihy, které nádherně namaloval akademický malíř Petr Hampl (na fotce vlevo). Vedle mne stojí syn majitele Anta – pplk. Jan Bozděch, jemuž byl za kmotra Jan Masaryk.

"After the book presentation, we got a photo taken in front of the bar. The paintings hanging there are oil paintings beautifully painted by Petr Hampl, M. A. {left); they were meant as illustrations for the book. Next to me, lieutenant colonel Jan Bozděch is standing. He is the son of the owner of Ant the dog, whose godfather was Jan Masaryk [the Minister of Foreign Affairs in the exile government in London during WWII].

Velmi vzácná momentka z autogramiády při plzeňských oslavách v roce 2001, kdy Iveta s touto knihou jezdila po několika štacích spolu s Taxmeny a průběžně se na nich dělaly další křty a následné autogramiády. S těmi se tehdy začalo v Rakovníku a po Plzni se skončilo v Přešticích. „Maminka to vždy všechno odřídila a měla toho potom také až až, ale ty zážitky stály za to! Navíc vzpomínky mi nikdo nikdy nemůže vzít!“

Very rare snapshot from a book signing during the celebrations of the end of WWII in Plzeň in 2001. Ivana went on tour with the book along with the Taxmen band and other book presentations and signings were organised. They began in Rakovník and after a stop in Plzeň, they ended in Přeštice. "Mom did all the driving and it was very tiresome for her but the experience was worth it! Moreover, nobody can take my memories away from me!"

Tuhle Ivetinu portrétovou fotografii vyhotovil rodinný přítel Karel Mařatka – je udělaná těsně po skončení pietního aktu k odhalení pamětní desky 19. 5. 2001. „Jelikož tátovi bývalí kolegové z řad dopravních pilotů zařídili, aby hlavním sponzorem byly ČSA, jejichž vlajky vlály na dřevěných žerdích kousek od domu na trávě, bylo tehdy s marketingem ČSA zároveň dohodnuto, že je budu reprezentovat i v jejich uniformě. Na snímku je na mne vidět úleva, že se to povedlo, byť jsme tehdy všichni promokli na kost, ale také na míle patrná nesmírná únava a vyčerpání. Však přípravy daly zabrat, a to jsem měla ještě maminku, která také byla cennou posilou a ,styčným zpravodajcem‘.“

"This photograph was taken by a family friend, Karel Mařatka. It was shot just after the end of an unveiling of a memorial plaque on the 19th of May, 2001. "Dad's former colleagues, civilian pilots, asked the Czechoslovak Airlines to sponsor the event. Their flags were hoisted on wooden masts on the lawn near the house and the marketing department agreed that I would represent them wearing their uniform. My relief that we managed the event is well visible. It rained and we were soaked to the bone and tired dead. The preparations for the event were exhausting even though my mother was a great help as a sort of 'liaison officer'."

Pamětní foto z výročního koncertu Taxmenů při slavnostním večeru, který se spolu s dalšími umělci konal opět v Mánesu zřejmě k půlkulatému jubileu založení skupiny Taxmeni. Zleva je její zakladatel a úžasný historik Jaroušek Čvančara. Iveta coby spoluorganizátor tohoto večera klukům z kapely udělala programový bonus v podobě astrologa PhDr. Petra Messanyho, aby jim „vyvěštil“ další setrvání na naší hudební scéně. Zcela vpravo po Ivetině levici je další nestor skupiny s úžasným basbarytonem, Vráťa Vyskočil. (Byl to rok 2002 nebo 2003.)

A reminder of an anniversary concert of the Taxmen band. The photograph was taken at a party which took place in Mánes [gallery] probably at an anniversary of starting the Taxmen band; other artists participated as well. On the left, founder of Taxmen and a wonderful historian, Jaroušek Čvančara. Iveta as a co-organiser of the event added a bonus for the band members, she invited an astrologer, dr. Peter Messany, to foretell them further career. Far right, on Iveta’s left, there is another long term member of the band, owner of a mesmerising baritone, Vráťa Vyskočil. (This was in 2002 or 2003).

„A tady je začátek mého konce – snímek z policejní dokumentace z onoho dramatického dne 26. 2. 2008, kdy mne srazil dvacetiletý Rumun v plné rychlosti zezadu, kdy jsem se na své milované motorce vracela se svým (dnes už bývalým přítelem) z návštěvy u příbuzných, a těsně před odbočkou na Úherce nás na prázdné silnici brutálně sejmul. Že to byl skutečně silný náraz, dokládá velká vzdálenost motorky od auta, zatímco já byla ještě někde mnohem dál poté, co jsem doletěla vzduchem kamsi. Na srdci mne nejvíce bolela zničená letecká airbrush, kde jsem na nádrži měla vymalované tátovo letadlo, aby typově sedělo ke značce motorky (Marauder = B-26).“

„This is the beginning of my end, a photograph from the police files documenting the dramatic day of the 26th February of 2008 when I was hit by a 20-year-old Romanian from behind in full speed. I rode my beloved bike, returning with my (now former) boyfriend from a visit at relatives‘ and just before the turn to Uherce, we were badly hit. It was a really strong impact as shown by the distance between the car and my bike. I was even further away after I ended my flight somewhere. What hurt me most was the destroyed airbrush on the tank which showed dad’s airplane which would match my bike – Marauder and B-26.“

„Má druhá bolest na srdci – kompletně zničený zadek mašiny. Copak, ten se dal opravit, ale pamětní samolepky ze všech absolvovaných motosrazů byly nenávratně zničené. Stejně tak ty, které byly nalepené na předním světle a tachometru.“