O rok později po Anglii byli naši letci pozváni do Francie a vše se odehrávalo v podobném duchu jako vloni. Pouze s tím rozdílem, že tentokrát směli odletět jen oni – bez doprovodu. Manželka to nesla dosti těžce zejména z důvodu obav o Jana, kdyby se tam s ním něco stalo (jeho srdce už bylo po několika infarktech hodně pochroumané a každý, byť krásný a silný zážitek, na to měl samozřejmě vliv). A Iveta pro změnu smutnila z toho, že neuvidí některá z válečných míst i kus Francie jako takové. Na snímku je spolu s Janem Irvingem Bohumil Jaroš alias „Suchar“ – věrní kamarádi před katedrálou Notre-Dame v Paříži. Během oněch několika dnů navštívili mimo jiné dvě základny – za války jednu stíhací a jednu bombardovací – rovněž jednu z hlavních současných vojenských leteckých základen, kde i s personálem zapózovali před tehdy obdivovanými letouny Mirage 2000, vojenský hřbitov La Target a mnoho dalších míst.

One year after the reunion in the United Kingdom, the Czechoslovak airmen were invited to France and it went in a similar vein as the year before. This time, though, only the airmen went there, without any companions. It was distressing for Jan's wife, mainly because she was worried about Jan's health and what if something happened there. His heart was quite damaged after several heart attacks and every strong experience, even if positive, was deleterious. Iveta was sad that she would not see the war fields and France as such. Shown on the photograph are Jan Irving, Bohumil Jaroš aka "Suchar" [Dry-wit], faithful friends, in front of the Notre-Dame cathedral in Paris. During those days, they visited, among others, two air force bases, jet fighter base, and a bomber base which was one of the most important contemporary air base in France where they posed, along with the staff, under the much admired Mirage 2000. They also visited the military cemetery at La Target and many other places.

Opět Olšanské hřbitovy – sekce RAF v roce 1992 při oficiální návštěvě premiérky Margaret Thatcherové, kterou v dobové uniformě RAF za naše letce doprovází obětavý Lojzík Konopický a premiérka se po pozdravu s plk. Irvingem právě chystá podat ruku jeho vedle stojícímu kamarádovi Arnoštu Polákovi. Ten prý následně Janovi pošeptal: „Já se na to vykašlu. Přes padesát let žiju v Anglii, Margaret mám téměř za zadkem a na to, abych si s ní podal ruku, jsem musel přijet do Prahy!“ Že se pak oba následně rozesmáli, není asi třeba dodávat.

Olšany cemetery again, the RAF section during the 1992 official visit of U. K. Prime Minister, Margaret Thatcher. She is being escorted by Alois Konopický in a historical RAF uniform, representing the Czechoslovak airmen, and the Prime Minister, who had just greeted colonel Irving, is going to shake the hand of his friend Arnošt Polák, who is standing next to col. Irving. Allegedly, he whispered to Jan: "Bite it, I've been living in the United Kingdom for more than fifty years, with Margaret almost behind my back, and to shake her hand, I had to come to Prague!" One does not need to add that they both burst out laughing.

Znovu Kongresový palác na pražské Pankráci a setkání československých letců (i těch, kteří přiletěli z Anglie) v roce 1992

The Congress Centre at Pankrác in Prague again, and a meeting of the Czechoslovak airmen, including those who flew over from the United Kingdom in 1992.

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994.

There were way too many public events where the airmen were supposed to participate and it's only a narrow selection of them shown here. The public debates went on, though, and tens or hundreds of people would attend them across the whole country. Regardless of the size of the room where they took place, it was full to the last spot. This is a photograph from a debate with colonel Irving in 1994.

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994. Jeho vystoupení bylo bedlivě sledováno jak jeho manželkou Blankou, která má na fotce poněkud ustaraný výraz, neboť její choť byl již vážně nemocen…

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994. He was closely watched by his wife Blanka, she was worried because her husband was seriously ill by that time...

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994. Jeho vystoupení bylo bedlivě sledováno jak jeho manželkou Blankou, která má na fotce poněkud ustaraný výraz, neboť její choť byl již vážně nemocen, tak jeho dcerou Ivetou. Ta v té době navíc na některé z těchto „separátních“ besed dojednávala i kameramana, aby natočil otcovy vzpomínky na dobu války i totalitu samotnou. Díky tomuto nápadu vzniklo mnoho hodin na pečlivě uchovávaných VHS.

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994. He was closely watched by his wife Blanka, she was worried because her husband was seriously ill by that time, and his daughter Iveta. At that time, she would book a videographer for these debates so that there would be recording of her father's war and post-war stories. Thanks to his idea, there are many hours of carefully preserved videos.

Jak už se stalo nepsanou tradicí, i po skončení tohoto (pro plk. Irvinga jistě vyčerpávajícího) vystoupení následovala autogramiáda a povídání s přítomnými lidmi. Pokaždé se zde však navazovaly nové kontakty nebo vyvstala nečekaná fakta a souvislosti. Mnohdy se na takovém mítinku objevili i přímí potomci po Janových spolubojovnících a dotazovali se na jejich osudy, adresy, fotky apod.

After the debates, which were certainly exhausting for colonel Irving, a book signing and chatting with guests followed, and this became a nice tradition. Every time, new contacts were made or new facts and unexpected links surfaced. Often, direct descendants of Jan's fellow fighters arrived to the meeting and asked about their life, addresses, contact information, photograps etc.

Jeden z mnoha reprezentačních leteckých plesů v pražské Lucerně, které jako tradice vznikly záhy po sametové revoluci a „drží“ se – chvála Bohu – dodnes. Zde udělal Jan Irving snímek před tanečním parketem, kde je zachycen jeho rovněž velmi dobrý kamarád z 311. sq. plk. Stanislav Mikula s chotí, jeho synem Vlastislavem a Ivetou Irvingovou.

One of many airmen's balls in the Lucerna cultural centre. The tradition started soon after the Velvet Revolution and it is being continued, God be thanked, until these days. Here, Jan Irving took a photograph in front of the ball room. Shown are his good friend from the 311th, colonel Stanislav Mikula with his wife and son Vlastislav, and Iveta Irvingová.

Opět letecký ples v Lucerně (rok 1998 nebo 1999), ovšem již po smrti gen. Irvinga. Nicméně Iveta se pečlivě snažila svou maminku nedržet příliš dlouho ve smutku a ústraní, takže při každé vhodné příležitosti ji zapojovala do leteckého společenského dění, aby přišla na jiné myšlenky. Na snímku je bohužel už také nežijící brig. gen. Zdeněk Škarvada se svou manželkou Ivankou a Blanka Irvingová. Vpravo je z profilu Alois Konopický.

And airmen's ball in the Lucerna cultural centre (1998 or 1999) again, after general Irving's death, though. However, Iveta tried hard not to keep her mother mourning for too long so whenever an occasion arose, she would involve her in airmen's social events so that she would not dwell on sad thoughts. Also shown brigadier general Zdeněk Škarvada who is already deceased as well, his wife, and Blanka Irvingová. On the right, shown from side, Alois Konopický..

Rodinná hrobka Irvingových na pražských Olšanech; Iveta po maminčině smrti nechala udělat jednotlivé desky se jmény pohřbených členů rodiny tak, aby z nich každý srozumitelně vyčetl vzájemné rodinné propojení. A jak sama s „anglickým sarkasmem“ říkává: „To poslední místečko vpravo ve vitríně už čeká jen na mne. Akorát nevím, jak se tam sama odlifruju, když už nikdo z mých blízkých není naživu…“

The Irving family grave at the Olšany cemetery in Prague. After her mom's death, Iveta got the plaques with names of family members made so that everyone could easily undestand the family connections. And as she says with "dry English wit", "The last spot behind the glass is waiting only for me. I don't know though, how I will get myself there when nobody from the close family is still alive..."

Eva Pacovská s maminkou Martou Škramovskou, Praha, 1934

Eva Pacovská with her mother Marta Škramovská, Prague, 1934

Eva Pacovská, 1937

Eva Pacovská, 1937, historical photography

Jan Škramovský a Marta Škramovská roz. Hrubá; svatba rodičů Evy Pacovské, Praha, 1930