• Here, captain Irving is peeking out of the cockpit of "his" IL - 14. 1974
    Here, captain Irving is peeking out of the cockpit of "his" IL - 14. 1974
  • Letiště Košice – srpen 1976, zleva: kpt. Irving, zdejší „domácí“ kpt. Čada a jeho 2. pilot Jiří Zouhar
    Letiště Košice – srpen 1976, zleva: kpt. Irving, zdejší „domácí“ kpt. Čada a jeho 2. pilot Jiří Zouhar
  • Košice Airport. From the left: captain Irving, captain Čada, a "native", and hiss first officer Jiří Zouhar. August 1976
    Košice Airport. From the left: captain Irving, captain Čada, a "native", and hiss first officer Jiří Zouhar. August 1976
  • Létat bylo a je třeba za každého počasí – cestující ani náklad zkrátka nepočkají. Zde je momentka z jednoho nočního přistání a mráz ze snímku přímo čiší
    Létat bylo a je třeba za každého počasí – cestující ani náklad zkrátka nepočkají. Zde je momentka z jednoho nočního přistání a mráz ze snímku přímo čiší
  • Neither snow nor rain nor heat nor gloom of night stays these airmen. The passengers nor the cargo would wait. Here is a snapshot from a night landing and cold oozes from the photograph.
    Neither snow nor rain nor heat nor gloom of night stays these airmen. The passengers nor the cargo would wait. Here is a snapshot from a night landing and cold oozes from the photograph.
  • Kpt. Irving (uprostřed) pro změnu s kolegy na jiném letišti - už za svého života se stal legendou a toho si byli dobře vědomi i dopravní piloti i další personál všech československých letišť. Kam zavítal, tam byl vítán. (Pozn.: Je doloženo a letci z dopravních linek vzpomínáno na desítky případů, kdy pro hustou mlhu, sníh či podobné „sibérie“ nikdo nelétal a letiště byla dokonce uzavřena. Jan na to však nehleděl – měl-li příkaz k odletu, prostě letěl. Zejména Slováci si prý potrpěli na sázky, takže pokud se objevila v neproniknutelné mlze přistávací světla mašiny, okamžitě se sázeli, že „… ten blázen, co se v tom ,nicnevidím‘ bude snažit přistát, je zaručeně Irving!“ A také tomu tak bylo, čímž mnohokrát pomohl vyhrát zpravidla láhev whisky, kterou pak společně vypili, pokud se na tom či onom letišti přespávalo. Nejoblíbenější byl v tomto směru Hotel Slovan v Košicích. Obdobnou příhodu zmiňuje navíc již zde na jiném místě citovaná kniha J. Zachardy Světla a stíny leteckého povolání).
    Kpt. Irving (uprostřed) pro změnu s kolegy na jiném letišti - už za svého života se stal legendou a toho si byli dobře vědomi i dopravní piloti i další personál všech československých letišť. Kam zavítal, tam byl vítán. (Pozn.: Je doloženo a letci z dopravních linek vzpomínáno na desítky případů, kdy pro hustou mlhu, sníh či podobné „sibérie“ nikdo nelétal a letiště byla dokonce uzavřena. Jan na to však nehleděl – měl-li příkaz k odletu, prostě letěl. Zejména Slováci si prý potrpěli na sázky, takže pokud se objevila v neproniknutelné mlze přistávací světla mašiny, okamžitě se sázeli, že „… ten blázen, co se v tom ,nicnevidím‘ bude snažit přistát, je zaručeně Irving!“ A také tomu tak bylo, čímž mnohokrát pomohl vyhrát zpravidla láhev whisky, kterou pak společně vypili, pokud se na tom či onom letišti přespávalo. Nejoblíbenější byl v tomto směru Hotel Slovan v Košicích. Obdobnou příhodu zmiňuje navíc již zde na jiném místě citovaná kniha J. Zachardy Světla a stíny leteckého povolání).
  • Kpt. Irving (uprostřed) pro změnu s kolegy na jiném letišti - už za svého života se stal legendou a toho si byli dobře vědomi i dopravní piloti i další personál všech československých letišť. Kam zavítal, tam byl vítán. (Pozn.: Je doloženo a letci z dopravních linek vzpomínáno na desítky případů, kdy pro hustou mlhu, sníh či podobné „sibérie“ nikdo nelétal a letiště byla dokonce uzavřena. Jan na to však nehleděl – měl-li příkaz k odletu, prostě letěl. Zejména Slováci si prý potrpěli na sázky, takže pokud se objevila v neproniknutelné mlze přistávací světla mašiny, okamžitě se sázeli, že „… ten blázen, co se v tom ,nicnevidím‘ bude snažit přistát, je zaručeně Irving!“ A také tomu tak bylo, čímž mnohokrát pomohl vyhrát zpravidla láhev whisky, kterou pak společně vypili, pokud se na tom či onom letišti přespávalo. Nejoblíbenější byl v tomto směru Hotel Slovan v Košicích. Obdobnou příhodu zmiňuje navíc již zde na jiném místě citovaná kniha J. Zachardy Světla a stíny leteckého povolání).
    Kpt. Irving (uprostřed) pro změnu s kolegy na jiném letišti - už za svého života se stal legendou a toho si byli dobře vědomi i dopravní piloti i další personál všech československých letišť. Kam zavítal, tam byl vítán. (Pozn.: Je doloženo a letci z dopravních linek vzpomínáno na desítky případů, kdy pro hustou mlhu, sníh či podobné „sibérie“ nikdo nelétal a letiště byla dokonce uzavřena. Jan na to však nehleděl – měl-li příkaz k odletu, prostě letěl. Zejména Slováci si prý potrpěli na sázky, takže pokud se objevila v neproniknutelné mlze přistávací světla mašiny, okamžitě se sázeli, že „… ten blázen, co se v tom ,nicnevidím‘ bude snažit přistát, je zaručeně Irving!“ A také tomu tak bylo, čímž mnohokrát pomohl vyhrát zpravidla láhev whisky, kterou pak společně vypili, pokud se na tom či onom letišti přespávalo. Nejoblíbenější byl v tomto směru Hotel Slovan v Košicích. Obdobnou příhodu zmiňuje navíc již zde na jiném místě citovaná kniha J. Zachardy Světla a stíny leteckého povolání).
  • Jan za kniplem v IL-14
    Jan za kniplem v IL-14
  • Jan at the centre column of IL-14
    Jan at the centre column of IL-14
  • Poslední opuštění pilotní kabiny a slavná letecká éra kpt. Irvinga se v roce 1977 uzavírá.
    Poslední opuštění pilotní kabiny a slavná letecká éra kpt. Irvinga se v roce 1977 uzavírá.
  • Leaving the cockpit for the last time. The glorious air career of captain Irving has come to close in 1977.
    Leaving the cockpit for the last time. The glorious air career of captain Irving has come to close in 1977.
  • Naposledy pod nosem "své" IL-14
    Naposledy pod nosem "své" IL-14
  • The last time under the nose cone of "his" IL-14
    The last time under the nose cone of "his" IL-14
  • Poslední opuštění pilotní kabiny a slavná letecká éra kpt. Irvinga se v roce 1977 uzavírá.
    Poslední opuštění pilotní kabiny a slavná letecká éra kpt. Irvinga se v roce 1977 uzavírá.
  • Formal photograph of Jan Irving and his wife Blanka who was a VIP guest at this event. Jan left the cockpit and his glorious pilot career came to an end in 1977.
    Formal photograph of Jan Irving and his wife Blanka who was a VIP guest at this event. Jan left the cockpit and his glorious pilot career came to an end in 1977.
  • Slavnostní odchod z ČSA do důchodu a uzavření jedné historické etapy z hlediska dopravního letectví a současně i jednoho „flígra“, který k tomu prostě patřil a celý život byl této profesi plně oddán.
    Slavnostní odchod z ČSA do důchodu a uzavření jedné historické etapy z hlediska dopravního letectví a současně i jednoho „flígra“, který k tomu prostě patřil a celý život byl této profesi plně oddán.
  • Festive last day in the Czechoslovak Airlines and getting pensioned - the end of one epoch in civilian flying as well as in the life of one airman who just belonged and who was devoted to his job for all his life.
    Festive last day in the Czechoslovak Airlines and getting pensioned - the end of one epoch in civilian flying as well as in the life of one airman who just belonged and who was devoted to his job for all his life.
  • Slavnostní odchod z ČSA do důchodu a uzavření jedné historické etapy z hlediska dopravního letectví a současně i jednoho „flígra“, který k tomu prostě patřil a celý život byl této profesi plně oddán.
    Slavnostní odchod z ČSA do důchodu a uzavření jedné historické etapy z hlediska dopravního letectví a současně i jednoho „flígra“, který k tomu prostě patřil a celý život byl této profesi plně oddán.
  • Festive last day in the Czechoslovak Airlines and getting pensioned - the end of one epoch in civilian flying as well as in the life of one airman who just belonged and who was devoted to his job for all his life.
    Festive last day in the Czechoslovak Airlines and getting pensioned - the end of one epoch in civilian flying as well as in the life of one airman who just belonged and who was devoted to his job for all his life.
  • The Czechoslovak ex-RAF airmen tried to ignore the surveillance. They continued socialising and whenever there was a reason for a party or a celebration, they cared a damn about the whole secret police machinery and "accompaniment" at every event. Mrs. and Mr. Irving are having a great time at the famed restaurant Na Zvonařce despite being closely watched.
    The Czechoslovak ex-RAF airmen tried to ignore the surveillance. They continued socialising and whenever there was a reason for a party or a celebration, they cared a damn about the whole secret police machinery and "accompaniment" at every event. Mrs. and Mr. Irving are having a great time at the famed restaurant Na Zvonařce despite being closely watched.
  • The Czechoslovak ex-RAF airmen tried to ignore the surveillance. They continued socialising and whenever there was a reason for a party or a celebration, they cared a damn about the whole secret police machinery and "accompaniment" at every event. Mrs. and Mr. Irving are having a great time at the famed restaurant Na Zvonařce despite being closely watched.
    The Czechoslovak ex-RAF airmen tried to ignore the surveillance. They continued socialising and whenever there was a reason for a party or a celebration, they cared a damn about the whole secret police machinery and "accompaniment" at every event. Mrs. and Mr. Irving are having a great time at the famed restaurant Na Zvonařce despite being closely watched.
  • Ivetina fotografie z jednoho z poloilegálních celorepublikových srazů letců RAF, které zhruba od poloviny 80. let probíhaly pod záštitou SSM v Kolíně. To si vzal za své JUDr. Jiří Sehnal a na snímku je jeho maminka po pravici Jana Irvinga. Zcela vlevo je Alois Konopický. (Na jméno paní v bílém svetříku si Iveta už ale s odstupem mnoha let nemůže vzpomenout.) Na tato setkání konaná jedenkrát za rok se vždy všichni velmi těšili. Estébáci měli „pré“ a nestíhali při hromadných přesunech od vlaků či po příjezdech aut z celé ČSSR vše zaznamenávat. Ve svých ladách a škodovkách jezdili z místa na místo a nepomáhaly ani povolané posily. Však to muselo být něco, když se najednou objevilo mnoho desítek lidí s trikolorami na oblecích! Letci to se svými rodinami dobře věděli i viděli a měli z toho škodolibou radost. (Iveta, s níž v té době už pěkně cloumala puberta, na ně statečně vyplazovala jazyk, když se mihli kolem.) Když se však všichni sešli v sále Kulturního domu, po práci a hromadném obědě se hodně povídalo, vzpomínalo a z vyprávění si tu Iveta začala zaznamenávat i konkrétní poznámky pamětníků pro svou knihu o Antovi, která byla už rozepsaná. V roce 1989 za pomoci Jana Irvinga a několika dalších se také začaly vybírat peníze a organizačně dávat dohromady lidé i věci s tím potřebné pro uskutečnění srazu - v případě Čechoslováků de facto nelegálního - na 50. výročí Bitvy o Anglii ve Velké Británii. Tehdy to vypadalo téměř jako utopie a marný sen, přestože do všeho byli všemožně zapojeni sami Britové, Sdružení československých zahraničních letců se sídlem v Londýně a další organizace.
    Ivetina fotografie z jednoho z poloilegálních celorepublikových srazů letců RAF, které zhruba od poloviny 80. let probíhaly pod záštitou SSM v Kolíně. To si vzal za své JUDr. Jiří Sehnal a na snímku je jeho maminka po pravici Jana Irvinga. Zcela vlevo je Alois Konopický. (Na jméno paní v bílém svetříku si Iveta už ale s odstupem mnoha let nemůže vzpomenout.) Na tato setkání konaná jedenkrát za rok se vždy všichni velmi těšili. Estébáci měli „pré“ a nestíhali při hromadných přesunech od vlaků či po příjezdech aut z celé ČSSR vše zaznamenávat. Ve svých ladách a škodovkách jezdili z místa na místo a nepomáhaly ani povolané posily. Však to muselo být něco, když se najednou objevilo mnoho desítek lidí s trikolorami na oblecích! Letci to se svými rodinami dobře věděli i viděli a měli z toho škodolibou radost. (Iveta, s níž v té době už pěkně cloumala puberta, na ně statečně vyplazovala jazyk, když se mihli kolem.) Když se však všichni sešli v sále Kulturního domu, po práci a hromadném obědě se hodně povídalo, vzpomínalo a z vyprávění si tu Iveta začala zaznamenávat i konkrétní poznámky pamětníků pro svou knihu o Antovi, která byla už rozepsaná. V roce 1989 za pomoci Jana Irvinga a několika dalších se také začaly vybírat peníze a organizačně dávat dohromady lidé i věci s tím potřebné pro uskutečnění srazu - v případě Čechoslováků de facto nelegálního - na 50. výročí Bitvy o Anglii ve Velké Británii. Tehdy to vypadalo téměř jako utopie a marný sen, přestože do všeho byli všemožně zapojeni sami Britové, Sdružení československých zahraničních letců se sídlem v Londýně a další organizace.
  • Iveta's photograph from one of those semi-illegal reunions of the RAF airmen from the whole country which were organised during the second half of the 1980's. These reunions were organised under the auspices of the Socialist Youth Union in Kolín. The main organiser was JUDr. Jiří Sehnal. His mother is on the right from Jan Irving, at far left, Alois Konopický. (Iveta could not remember the name of the lady in the white sweater after all those years.) Everyone was looking forward to these yearly reunions. The secret police was was busy with that many irons in the fire and they couldn't manage to note down everything about the groups moving from the railway station or arriving in cars from all over Czechoslovakia. The cops drove in their Lada and Skoda cars to and fro and even the reinforcements did not help. It was certainly a sight to see when tens of people with tricolour ribbons on their lapels showed. The airmen and their families were aware of this and they indulged in the Schadenfreude. (Iveta, a stubborn teenager, would bravely stick her tongue out at them when they appeared.) When everyone met in the hall of the Cultural Centre, they had a lunch and then there were debates, stories told and Iveta started making notes about specific stories for her book about Ant the dog which she had already started writing. In 1989, with the help of Jan Irving and a few others, they started fundraising and organising for a reunion for the 50th anniversary of the Battle of Britain in the United Kingdom. It was in fact illegal for the Czechoslovaks so it appeared to be just vain dreaming even though the British side was involved as well as the Union of Czechoslovak Foreign Airmen with their headquarters in London and several other organisations.
    Iveta's photograph from one of those semi-illegal reunions of the RAF airmen from the whole country which were organised during the second half of the 1980's. These reunions were organised under the auspices of the Socialist Youth Union in Kolín. The main organiser was JUDr. Jiří Sehnal. His mother is on the right from Jan Irving, at far left, Alois Konopický. (Iveta could not remember the name of the lady in the white sweater after all those years.) Everyone was looking forward to these yearly reunions. The secret police was was busy with that many irons in the fire and they couldn't manage to note down everything about the groups moving from the railway station or arriving in cars from all over Czechoslovakia. The cops drove in their Lada and Skoda cars to and fro and even the reinforcements did not help. It was certainly a sight to see when tens of people with tricolour ribbons on their lapels showed. The airmen and their families were aware of this and they indulged in the Schadenfreude. (Iveta, a stubborn teenager, would bravely stick her tongue out at them when they appeared.) When everyone met in the hall of the Cultural Centre, they had a lunch and then there were debates, stories told and Iveta started making notes about specific stories for her book about Ant the dog which she had already started writing. In 1989, with the help of Jan Irving and a few others, they started fundraising and organising for a reunion for the 50th anniversary of the Battle of Britain in the United Kingdom. It was in fact illegal for the Czechoslovaks so it appeared to be just vain dreaming even though the British side was involved as well as the Union of Czechoslovak Foreign Airmen with their headquarters in London and several other organisations.
  • Všichni už cítili v kostech, že totalitní režim musí brzy padnout! Důkazem toho byla snad úplně první legální beseda s našimi letci v září 1989, kterou se podařilo pod hlavičkou ROH uspořádat v tehdejším hotelu Dlabačov na pražském Břevnově (po listopadu 1989 přejmenovaného na Hotel Pyramida), ačkoli se setkání uskutečnilo (pro jistotu) jen v malém sálu. Pochopitelně byl narván k prasknutí! Tady se Ivetě podařila (tehdy trochu riskantní) vzácná fototrofej. Zleva sedí: Jindřich Polák (režisér mj. slavných Nebeských jezdců) a vedle něj budoucí „generálská trojka Rytířů nebes“ – Jan Irving, Alois Šiška a František Fajtl.
    Všichni už cítili v kostech, že totalitní režim musí brzy padnout! Důkazem toho byla snad úplně první legální beseda s našimi letci v září 1989, kterou se podařilo pod hlavičkou ROH uspořádat v tehdejším hotelu Dlabačov na pražském Břevnově (po listopadu 1989 přejmenovaného na Hotel Pyramida), ačkoli se setkání uskutečnilo (pro jistotu) jen v malém sálu. Pochopitelně byl narván k prasknutí! Tady se Ivetě podařila (tehdy trochu riskantní) vzácná fototrofej. Zleva sedí: Jindřich Polák (režisér mj. slavných Nebeských jezdců) a vedle něj budoucí „generálská trojka Rytířů nebes“ – Jan Irving, Alois Šiška a František Fajtl.
  • Change was in the air and everyone felt that the totalitarian regime is about to collapse. A piece of proof was the first legal debate with our airmen [who served in the Western countries] in September 1989. It was organised by ROH [Revolutionary Union Movement, the trade unions with an exalted name] which happened in the Dlabačov hotel (after the Revolution, it was renamed Hotel Pyramida), although the meeting happened only in th small meeting room, just in case. The room was stuffed to the brim, though. Iveta took a bit of risk and she took this rare photograph. From the left: Jindřich Polák (director of the film Nebeští jezdci [Riders in the Sky]) and next to him the future three generals of the Riders if the Sky – Jan Irving, Alois Šiška and František Fajtl.
    Change was in the air and everyone felt that the totalitarian regime is about to collapse. A piece of proof was the first legal debate with our airmen [who served in the Western countries] in September 1989. It was organised by ROH [Revolutionary Union Movement, the trade unions with an exalted name] which happened in the Dlabačov hotel (after the Revolution, it was renamed Hotel Pyramida), although the meeting happened only in th small meeting room, just in case. The room was stuffed to the brim, though. Iveta took a bit of risk and she took this rare photograph. From the left: Jindřich Polák (director of the film Nebeští jezdci [Riders in the Sky]) and next to him the future three generals of the Riders if the Sky – Jan Irving, Alois Šiška and František Fajtl.