Contemporary photograph of commander Šnajdr from the war years; he appears pensive here - or wondering whether his boys will return alive from the action. His face shows constant tension and great responsibility.

Snímek dalšího z velitelů 311. sq. – plk. Vladimíra Nedvěda; droboučký, distingovaný pán, u něhož by na první pohled nikdo takovou funkci neočekával. Svým vzezřením byl navíc pravým opakem téměř 190 cm vysokého J. Šnajdra. Jedno měli však oba společné – všichni letci je měli rádi a respektovali je.

Photograph of another commander of the 311th, colonel Vladimír Nedvěd. Hardly anyone would guess that such a puny gentleman held this high a rank. He was an exact opposite of colonel Šnajdr who was almost 190 centimetres tall. They had one thing in common, though, all airmen liked them and respected them.

V návaznosti na několikadenní pobyt letců, kteří přiletěli z Anglie i jiných koutů světa, se kromě leteckého dne, formálních i neformálních setkání a jiného, bohatého doplňkového programu v roce 1991 uskutečnilo i slavnostní Te Deum v chrámu sv. Víta na pražských Hradčanech. Rovněž velmi silný zážitek. Hned v první řadě lavic je možné spatřit celou rodinu plk. Irvinga. Vedle Blanky sedí Janův radista Arnošt Polák a po jeho pravici Viktor Kent, za války zvaný „Vydrář“.

The air show brought many airmen from the UK and other corners of the world. There was the air show itself, meetings both formal and informal and quite a handful of other events. One of them was a celebratory mass, Te Deum, in the St. Vitus cathedral at the Prague Castle. Another strong experience. The Irving family is sitting in the first row. Next to Blanka, Jan's wireless operator, Arnošt Polák, is seated and at his right, Viktor Kent whose wartime nickname was „Vydrář“ [~otter catcher]

Vskutku památeční setkání přímo u Irvingových doma na pražských Vinohradech dne 15. 9. 1991, kdy (hlavně letce ze zahraničí) paní Blanka „odbourala“ báječnou pečenou kachnou s knedlíkem, oběma druhy zelí i špenátem, aby si mohli vybrat. Jelikož tušila, že se toto sváteční jídlo setká s velkým ohlasem, pro jistotu šly do trouby kachny dvě. A dobře udělala – nezbylo vůbec nic, a to některým ještě něco zabalila s sebou tzv. na potom. Setkání bylo celkově báječné a znovu plné emocí, slz i smíchu v jednom, že o něm Iveta znovu poslala reportážní info do Kanadských listů, které je následně otiskly. Zleva na verandě stojí Jan Irving, Iveta, (rovněž budoucí generál) Marcel Ludikar, Blanka Irvingová, Arnošt Polák, Ing. G. Shaw a Rudolf Nedoma – 80 procent personálně nejčastěji obsazované posádky v liberatoru. (Toto fotil Jan Horal, který rovněž patřil mezi pozvané hosty.)

On the 15th September, 1991, there was a reunion at the Irvings' home at Vinohrady in Prague which was indeed memorable. Mrs. Blanka destroyed the airmen by wonderful roasted duck with dumplings, both red and white cabbage, and spinach, so that they could choose. She had guessed that this festive meal would meet with appreciation so there were two ducks in the oven. Her feeling was good, there was nothing left and she even packed some for the guests for later. The reunion was all over great, it was full of emotions, there we tears and laugh in one about the article Iveta had sent to Kanadské listy [Canadian Letters] which published them. On the porch, from the left, standing, Jan Irving, Iveta, Marcel Ludikar (a future general as well), Blanka Irvingová, Arnošt Polák, Ing. G. Shaw and Rudolf Nedoma, eighty percent of the most frequent crew of the Liberator. (This was photographed by Jan Horal, another invited guest.)

O rok později po Anglii byli naši letci pozváni do Francie a vše se odehrávalo v podobném duchu jako vloni. Pouze s tím rozdílem, že tentokrát směli odletět jen oni – bez doprovodu. Manželka to nesla dosti těžce zejména z důvodu obav o Jana, kdyby se tam s ním něco stalo (jeho srdce už bylo po několika infarktech hodně pochroumané a každý, byť krásný a silný zážitek, na to měl samozřejmě vliv). A Iveta pro změnu smutnila z toho, že neuvidí některá z válečných míst i kus Francie jako takové. Na snímku je spolu s Janem Irvingem Bohumil Jaroš alias „Suchar“ – věrní kamarádi před katedrálou Notre-Dame v Paříži. Během oněch několika dnů navštívili mimo jiné dvě základny – za války jednu stíhací a jednu bombardovací – rovněž jednu z hlavních současných vojenských leteckých základen, kde i s personálem zapózovali před tehdy obdivovanými letouny Mirage 2000, vojenský hřbitov La Target a mnoho dalších míst.

One year after the reunion in the United Kingdom, the Czechoslovak airmen were invited to France and it went in a similar vein as the year before. This time, though, only the airmen went there, without any companions. It was distressing for Jan's wife, mainly because she was worried about Jan's health and what if something happened there. His heart was quite damaged after several heart attacks and every strong experience, even if positive, was deleterious. Iveta was sad that she would not see the war fields and France as such. Shown on the photograph are Jan Irving, Bohumil Jaroš aka "Suchar" [Dry-wit], faithful friends, in front of the Notre-Dame cathedral in Paris. During those days, they visited, among others, two air force bases, jet fighter base, and a bomber base which was one of the most important contemporary air base in France where they posed, along with the staff, under the much admired Mirage 2000. They also visited the military cemetery at La Target and many other places.

Opět Olšanské hřbitovy – sekce RAF v roce 1992 při oficiální návštěvě premiérky Margaret Thatcherové, kterou v dobové uniformě RAF za naše letce doprovází obětavý Lojzík Konopický a premiérka se po pozdravu s plk. Irvingem právě chystá podat ruku jeho vedle stojícímu kamarádovi Arnoštu Polákovi. Ten prý následně Janovi pošeptal: „Já se na to vykašlu. Přes padesát let žiju v Anglii, Margaret mám téměř za zadkem a na to, abych si s ní podal ruku, jsem musel přijet do Prahy!“ Že se pak oba následně rozesmáli, není asi třeba dodávat.

Olšany cemetery again, the RAF section during the 1992 official visit of U. K. Prime Minister, Margaret Thatcher. She is being escorted by Alois Konopický in a historical RAF uniform, representing the Czechoslovak airmen, and the Prime Minister, who had just greeted colonel Irving, is going to shake the hand of his friend Arnošt Polák, who is standing next to col. Irving. Allegedly, he whispered to Jan: "Bite it, I've been living in the United Kingdom for more than fifty years, with Margaret almost behind my back, and to shake her hand, I had to come to Prague!" One does not need to add that they both burst out laughing.

Znovu Kongresový palác na pražské Pankráci a setkání československých letců (i těch, kteří přiletěli z Anglie) v roce 1992

The Congress Centre at Pankrác in Prague again, and a meeting of the Czechoslovak airmen, including those who flew over from the United Kingdom in 1992.

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994.

There were way too many public events where the airmen were supposed to participate and it's only a narrow selection of them shown here. The public debates went on, though, and tens or hundreds of people would attend them across the whole country. Regardless of the size of the room where they took place, it was full to the last spot. This is a photograph from a debate with colonel Irving in 1994.

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994. Jeho vystoupení bylo bedlivě sledováno jak jeho manželkou Blankou, která má na fotce poněkud ustaraný výraz, neboť její choť byl již vážně nemocen…

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994. He was closely watched by his wife Blanka, she was worried because her husband was seriously ill by that time...

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994. Jeho vystoupení bylo bedlivě sledováno jak jeho manželkou Blankou, která má na fotce poněkud ustaraný výraz, neboť její choť byl již vážně nemocen, tak jeho dcerou Ivetou. Ta v té době navíc na některé z těchto „separátních“ besed dojednávala i kameramana, aby natočil otcovy vzpomínky na dobu války i totalitu samotnou. Díky tomuto nápadu vzniklo mnoho hodin na pečlivě uchovávaných VHS.

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994. He was closely watched by his wife Blanka, she was worried because her husband was seriously ill by that time, and his daughter Iveta. At that time, she would book a videographer for these debates so that there would be recording of her father's war and post-war stories. Thanks to his idea, there are many hours of carefully preserved videos.

Jak už se stalo nepsanou tradicí, i po skončení tohoto (pro plk. Irvinga jistě vyčerpávajícího) vystoupení následovala autogramiáda a povídání s přítomnými lidmi. Pokaždé se zde však navazovaly nové kontakty nebo vyvstala nečekaná fakta a souvislosti. Mnohdy se na takovém mítinku objevili i přímí potomci po Janových spolubojovnících a dotazovali se na jejich osudy, adresy, fotky apod.

After the debates, which were certainly exhausting for colonel Irving, a book signing and chatting with guests followed, and this became a nice tradition. Every time, new contacts were made or new facts and unexpected links surfaced. Often, direct descendants of Jan's fellow fighters arrived to the meeting and asked about their life, addresses, contact information, photograps etc.

Jeden z mnoha reprezentačních leteckých plesů v pražské Lucerně, které jako tradice vznikly záhy po sametové revoluci a „drží“ se – chvála Bohu – dodnes. Zde udělal Jan Irving snímek před tanečním parketem, kde je zachycen jeho rovněž velmi dobrý kamarád z 311. sq. plk. Stanislav Mikula s chotí, jeho synem Vlastislavem a Ivetou Irvingovou.

One of many airmen's balls in the Lucerna cultural centre. The tradition started soon after the Velvet Revolution and it is being continued, God be thanked, until these days. Here, Jan Irving took a photograph in front of the ball room. Shown are his good friend from the 311th, colonel Stanislav Mikula with his wife and son Vlastislav, and Iveta Irvingová.

Opět letecký ples v Lucerně (rok 1998 nebo 1999), ovšem již po smrti gen. Irvinga. Nicméně Iveta se pečlivě snažila svou maminku nedržet příliš dlouho ve smutku a ústraní, takže při každé vhodné příležitosti ji zapojovala do leteckého společenského dění, aby přišla na jiné myšlenky. Na snímku je bohužel už také nežijící brig. gen. Zdeněk Škarvada se svou manželkou Ivankou a Blanka Irvingová. Vpravo je z profilu Alois Konopický.

And airmen's ball in the Lucerna cultural centre (1998 or 1999) again, after general Irving's death, though. However, Iveta tried hard not to keep her mother mourning for too long so whenever an occasion arose, she would involve her in airmen's social events so that she would not dwell on sad thoughts. Also shown brigadier general Zdeněk Škarvada who is already deceased as well, his wife, and Blanka Irvingová. On the right, shown from side, Alois Konopický..