• Festive last day in the Czechoslovak Airlines and getting pensioned - the end of one epoch in civilian flying as well as in the life of one airman who just belonged and who was devoted to his job for all his life.
    Festive last day in the Czechoslovak Airlines and getting pensioned - the end of one epoch in civilian flying as well as in the life of one airman who just belonged and who was devoted to his job for all his life.
  • The Czechoslovak ex-RAF airmen tried to ignore the surveillance. They continued socialising and whenever there was a reason for a party or a celebration, they cared a damn about the whole secret police machinery and "accompaniment" at every event. Mrs. and Mr. Irving are having a great time at the famed restaurant Na Zvonařce despite being closely watched.
    The Czechoslovak ex-RAF airmen tried to ignore the surveillance. They continued socialising and whenever there was a reason for a party or a celebration, they cared a damn about the whole secret police machinery and "accompaniment" at every event. Mrs. and Mr. Irving are having a great time at the famed restaurant Na Zvonařce despite being closely watched.
  • The Czechoslovak ex-RAF airmen tried to ignore the surveillance. They continued socialising and whenever there was a reason for a party or a celebration, they cared a damn about the whole secret police machinery and "accompaniment" at every event. Mrs. and Mr. Irving are having a great time at the famed restaurant Na Zvonařce despite being closely watched.
    The Czechoslovak ex-RAF airmen tried to ignore the surveillance. They continued socialising and whenever there was a reason for a party or a celebration, they cared a damn about the whole secret police machinery and "accompaniment" at every event. Mrs. and Mr. Irving are having a great time at the famed restaurant Na Zvonařce despite being closely watched.
  • Ivetina fotografie z jednoho z poloilegálních celorepublikových srazů letců RAF, které zhruba od poloviny 80. let probíhaly pod záštitou SSM v Kolíně. To si vzal za své JUDr. Jiří Sehnal a na snímku je jeho maminka po pravici Jana Irvinga. Zcela vlevo je Alois Konopický. (Na jméno paní v bílém svetříku si Iveta už ale s odstupem mnoha let nemůže vzpomenout.) Na tato setkání konaná jedenkrát za rok se vždy všichni velmi těšili. Estébáci měli „pré“ a nestíhali při hromadných přesunech od vlaků či po příjezdech aut z celé ČSSR vše zaznamenávat. Ve svých ladách a škodovkách jezdili z místa na místo a nepomáhaly ani povolané posily. Však to muselo být něco, když se najednou objevilo mnoho desítek lidí s trikolorami na oblecích! Letci to se svými rodinami dobře věděli i viděli a měli z toho škodolibou radost. (Iveta, s níž v té době už pěkně cloumala puberta, na ně statečně vyplazovala jazyk, když se mihli kolem.) Když se však všichni sešli v sále Kulturního domu, po práci a hromadném obědě se hodně povídalo, vzpomínalo a z vyprávění si tu Iveta začala zaznamenávat i konkrétní poznámky pamětníků pro svou knihu o Antovi, která byla už rozepsaná. V roce 1989 za pomoci Jana Irvinga a několika dalších se také začaly vybírat peníze a organizačně dávat dohromady lidé i věci s tím potřebné pro uskutečnění srazu - v případě Čechoslováků de facto nelegálního - na 50. výročí Bitvy o Anglii ve Velké Británii. Tehdy to vypadalo téměř jako utopie a marný sen, přestože do všeho byli všemožně zapojeni sami Britové, Sdružení československých zahraničních letců se sídlem v Londýně a další organizace.
    Ivetina fotografie z jednoho z poloilegálních celorepublikových srazů letců RAF, které zhruba od poloviny 80. let probíhaly pod záštitou SSM v Kolíně. To si vzal za své JUDr. Jiří Sehnal a na snímku je jeho maminka po pravici Jana Irvinga. Zcela vlevo je Alois Konopický. (Na jméno paní v bílém svetříku si Iveta už ale s odstupem mnoha let nemůže vzpomenout.) Na tato setkání konaná jedenkrát za rok se vždy všichni velmi těšili. Estébáci měli „pré“ a nestíhali při hromadných přesunech od vlaků či po příjezdech aut z celé ČSSR vše zaznamenávat. Ve svých ladách a škodovkách jezdili z místa na místo a nepomáhaly ani povolané posily. Však to muselo být něco, když se najednou objevilo mnoho desítek lidí s trikolorami na oblecích! Letci to se svými rodinami dobře věděli i viděli a měli z toho škodolibou radost. (Iveta, s níž v té době už pěkně cloumala puberta, na ně statečně vyplazovala jazyk, když se mihli kolem.) Když se však všichni sešli v sále Kulturního domu, po práci a hromadném obědě se hodně povídalo, vzpomínalo a z vyprávění si tu Iveta začala zaznamenávat i konkrétní poznámky pamětníků pro svou knihu o Antovi, která byla už rozepsaná. V roce 1989 za pomoci Jana Irvinga a několika dalších se také začaly vybírat peníze a organizačně dávat dohromady lidé i věci s tím potřebné pro uskutečnění srazu - v případě Čechoslováků de facto nelegálního - na 50. výročí Bitvy o Anglii ve Velké Británii. Tehdy to vypadalo téměř jako utopie a marný sen, přestože do všeho byli všemožně zapojeni sami Britové, Sdružení československých zahraničních letců se sídlem v Londýně a další organizace.
  • Iveta's photograph from one of those semi-illegal reunions of the RAF airmen from the whole country which were organised during the second half of the 1980's. These reunions were organised under the auspices of the Socialist Youth Union in Kolín. The main organiser was JUDr. Jiří Sehnal. His mother is on the right from Jan Irving, at far left, Alois Konopický. (Iveta could not remember the name of the lady in the white sweater after all those years.) Everyone was looking forward to these yearly reunions. The secret police was was busy with that many irons in the fire and they couldn't manage to note down everything about the groups moving from the railway station or arriving in cars from all over Czechoslovakia. The cops drove in their Lada and Skoda cars to and fro and even the reinforcements did not help. It was certainly a sight to see when tens of people with tricolour ribbons on their lapels showed. The airmen and their families were aware of this and they indulged in the Schadenfreude. (Iveta, a stubborn teenager, would bravely stick her tongue out at them when they appeared.) When everyone met in the hall of the Cultural Centre, they had a lunch and then there were debates, stories told and Iveta started making notes about specific stories for her book about Ant the dog which she had already started writing. In 1989, with the help of Jan Irving and a few others, they started fundraising and organising for a reunion for the 50th anniversary of the Battle of Britain in the United Kingdom. It was in fact illegal for the Czechoslovaks so it appeared to be just vain dreaming even though the British side was involved as well as the Union of Czechoslovak Foreign Airmen with their headquarters in London and several other organisations.
    Iveta's photograph from one of those semi-illegal reunions of the RAF airmen from the whole country which were organised during the second half of the 1980's. These reunions were organised under the auspices of the Socialist Youth Union in Kolín. The main organiser was JUDr. Jiří Sehnal. His mother is on the right from Jan Irving, at far left, Alois Konopický. (Iveta could not remember the name of the lady in the white sweater after all those years.) Everyone was looking forward to these yearly reunions. The secret police was was busy with that many irons in the fire and they couldn't manage to note down everything about the groups moving from the railway station or arriving in cars from all over Czechoslovakia. The cops drove in their Lada and Skoda cars to and fro and even the reinforcements did not help. It was certainly a sight to see when tens of people with tricolour ribbons on their lapels showed. The airmen and their families were aware of this and they indulged in the Schadenfreude. (Iveta, a stubborn teenager, would bravely stick her tongue out at them when they appeared.) When everyone met in the hall of the Cultural Centre, they had a lunch and then there were debates, stories told and Iveta started making notes about specific stories for her book about Ant the dog which she had already started writing. In 1989, with the help of Jan Irving and a few others, they started fundraising and organising for a reunion for the 50th anniversary of the Battle of Britain in the United Kingdom. It was in fact illegal for the Czechoslovaks so it appeared to be just vain dreaming even though the British side was involved as well as the Union of Czechoslovak Foreign Airmen with their headquarters in London and several other organisations.
  • Všichni už cítili v kostech, že totalitní režim musí brzy padnout! Důkazem toho byla snad úplně první legální beseda s našimi letci v září 1989, kterou se podařilo pod hlavičkou ROH uspořádat v tehdejším hotelu Dlabačov na pražském Břevnově (po listopadu 1989 přejmenovaného na Hotel Pyramida), ačkoli se setkání uskutečnilo (pro jistotu) jen v malém sálu. Pochopitelně byl narván k prasknutí! Tady se Ivetě podařila (tehdy trochu riskantní) vzácná fototrofej. Zleva sedí: Jindřich Polák (režisér mj. slavných Nebeských jezdců) a vedle něj budoucí „generálská trojka Rytířů nebes“ – Jan Irving, Alois Šiška a František Fajtl.
    Všichni už cítili v kostech, že totalitní režim musí brzy padnout! Důkazem toho byla snad úplně první legální beseda s našimi letci v září 1989, kterou se podařilo pod hlavičkou ROH uspořádat v tehdejším hotelu Dlabačov na pražském Břevnově (po listopadu 1989 přejmenovaného na Hotel Pyramida), ačkoli se setkání uskutečnilo (pro jistotu) jen v malém sálu. Pochopitelně byl narván k prasknutí! Tady se Ivetě podařila (tehdy trochu riskantní) vzácná fototrofej. Zleva sedí: Jindřich Polák (režisér mj. slavných Nebeských jezdců) a vedle něj budoucí „generálská trojka Rytířů nebes“ – Jan Irving, Alois Šiška a František Fajtl.
  • Change was in the air and everyone felt that the totalitarian regime is about to collapse. A piece of proof was the first legal debate with our airmen [who served in the Western countries] in September 1989. It was organised by ROH [Revolutionary Union Movement, the trade unions with an exalted name] which happened in the Dlabačov hotel (after the Revolution, it was renamed Hotel Pyramida), although the meeting happened only in th small meeting room, just in case. The room was stuffed to the brim, though. Iveta took a bit of risk and she took this rare photograph. From the left: Jindřich Polák (director of the film Nebeští jezdci [Riders in the Sky]) and next to him the future three generals of the Riders if the Sky – Jan Irving, Alois Šiška and František Fajtl.
    Change was in the air and everyone felt that the totalitarian regime is about to collapse. A piece of proof was the first legal debate with our airmen [who served in the Western countries] in September 1989. It was organised by ROH [Revolutionary Union Movement, the trade unions with an exalted name] which happened in the Dlabačov hotel (after the Revolution, it was renamed Hotel Pyramida), although the meeting happened only in th small meeting room, just in case. The room was stuffed to the brim, though. Iveta took a bit of risk and she took this rare photograph. From the left: Jindřich Polák (director of the film Nebeští jezdci [Riders in the Sky]) and next to him the future three generals of the Riders if the Sky – Jan Irving, Alois Šiška and František Fajtl.
  • Vzácný snímek věnovaný hradní kanceláří poté, co prezident Václav Havel a ministr obrany L. Dobrovský povýšili mjr. Jana Irvinga v roce 1990 do hodnosti plukovníka
    Vzácný snímek věnovaný hradní kanceláří poté, co prezident Václav Havel a ministr obrany L. Dobrovský povýšili mjr. Jana Irvinga v roce 1990 do hodnosti plukovníka
  • A rare photograph granted by the President's office after the President, Václav Havel, and Minister of Defense Luděk Dobrovský promoted major Jan Irving to the rank of colonel in 1990.
    A rare photograph granted by the President's office after the President, Václav Havel, and Minister of Defense Luděk Dobrovský promoted major Jan Irving to the rank of colonel in 1990.
  • Ivetin snímek pro ni známého hřbitova a kostela v East Wrethamu, který dosud znala jen z vyprávění tatínka i jeho kamarádů a dobových fotek, ale nyní jej poprvé spatřila in natura. Na to, co všechno už o leteckém válčení věděla, plně chápala, proč se tu táta i ostatní „bombarďáci“ z 311. perutě rozplakali a ona s maminkou s nimi…
    Ivetin snímek pro ni známého hřbitova a kostela v East Wrethamu, který dosud znala jen z vyprávění tatínka i jeho kamarádů a dobových fotek, ale nyní jej poprvé spatřila in natura. Na to, co všechno už o leteckém válčení věděla, plně chápala, proč se tu táta i ostatní „bombarďáci“ z 311. perutě rozplakali a ona s maminkou s nimi…
  • When Ivana took this photograph of church and graveyard in East Wreathan, she already knew it from the stories told by her father and his friends, and from old photographs. Now, she saw it in person for the first time. By this time, she knew enough about aerial warfare so she understood why her dad and other bombers from the 311th squad started to cry and so did she and her mother.
    When Ivana took this photograph of church and graveyard in East Wreathan, she already knew it from the stories told by her father and his friends, and from old photographs. Now, she saw it in person for the first time. By this time, she knew enough about aerial warfare so she understood why her dad and other bombers from the 311th squad started to cry and so did she and her mother.
  • Iveta na to, co vše už o leteckém válčení věděla, plně chápala, proč se tu táta i ostatní „bombarďáci“ z 311. perutě rozplakali a ona s maminkou s nimi… V paměti jí totiž okamžitě vyvstala jedna z fotografií z roku 1942, kdy táta spolu s dalšími podél zdi tohoto kostela během služby ve Wrethamu poměrně často doprovázel na poslední cestu několik svých kamarádů, kteří souboj s nepřítelem nepřežili. Na tomto snímku je vidět jako čtvrtý zprava v přední řadě nesoucí jednu z rakví.
    Iveta na to, co vše už o leteckém válčení věděla, plně chápala, proč se tu táta i ostatní „bombarďáci“ z 311. perutě rozplakali a ona s maminkou s nimi… V paměti jí totiž okamžitě vyvstala jedna z fotografií z roku 1942, kdy táta spolu s dalšími podél zdi tohoto kostela během služby ve Wrethamu poměrně často doprovázel na poslední cestu několik svých kamarádů, kteří souboj s nepřítelem nepřežili. Na tomto snímku je vidět jako čtvrtý zprava v přední řadě nesoucí jednu z rakví.
  • By this time, Ivana knew enough about aerial warfare so she understood why her dad and other bombers from the 311th squad started to cry and so did she and her mother. She immediately recalled one photograph from 1942. At that time, her father served in Wretham and accompanied those friends who did not return alive from combats with enemy on their last journey. Jan Irving, fourth from right in the front row, carrying one of the coffins.
    By this time, Ivana knew enough about aerial warfare so she understood why her dad and other bombers from the 311th squad started to cry and so did she and her mother. She immediately recalled one photograph from 1942. At that time, her father served in Wretham and accompanied those friends who did not return alive from combats with enemy on their last journey. Jan Irving, fourth from right in the front row, carrying one of the coffins.
  • Další Ivetin snímek všech československých letců z ČSSR na témže místě. Její tatínek stojí jako dvanáctý zleva v bílé košili s lehce jemným větříkem posunutou kravatou. Navíc byl tehdy příšerný pařák, takže mnoho letců chtě nechtě odložilo vojenský bonton i „štábní kulturu“ a dalo přednost zdraví.
    Další Ivetin snímek všech československých letců z ČSSR na témže místě. Její tatínek stojí jako dvanáctý zleva v bílé košili s lehce jemným větříkem posunutou kravatou. Navíc byl tehdy příšerný pařák, takže mnoho letců chtě nechtě odložilo vojenský bonton i „štábní kulturu“ a dalo přednost zdraví.
  • Another of Iveta's photographs of all the Czechoslovak airmen from the Czechoslovak Socialistic Republuc at the same place. Her father is the 12th from the left, in a white shirt, with a tie moved to side by a slight wind. It was awfully hot and many airmen put the army manners aside preferring their own health.
    Another of Iveta's photographs of all the Czechoslovak airmen from the Czechoslovak Socialistic Republuc at the same place. Her father is the 12th from the left, in a white shirt, with a tie moved to side by a slight wind. It was awfully hot and many airmen put the army manners aside preferring their own health.
  • Zde již znovu foto z oné pamětní knihy od Britů při pietním aktu u jednotlivých hrobů našich letců. Kvalita fotografie ze zahraničí je (oproti Ivetiným záběrům) na první pohled zřejmá. Inu, Kodak je Kodak, kdežto v té době byli Čechoslováci rádi, když pod pultem dostali alespoň socialistické, „dédérácké“ Orwo. (Ještě i v tom roce 1990!) A mimochodem, Iveta je tam také dobře vidět – v popředí snímku stojí zády v bílém.
    Zde již znovu foto z oné pamětní knihy od Britů při pietním aktu u jednotlivých hrobů našich letců. Kvalita fotografie ze zahraničí je (oproti Ivetiným záběrům) na první pohled zřejmá. Inu, Kodak je Kodak, kdežto v té době byli Čechoslováci rádi, když pod pultem dostali alespoň socialistické, „dédérácké“ Orwo. (Ještě i v tom roce 1990!) A mimochodem, Iveta je tam také dobře vidět – v popředí snímku stojí zády v bílém.
  • And here we have another photograph from the memorial book shows the memorial service at the graves of the Czechoslovak airmen. The quality of the photograph shot on foreign-made film is apparent at the first sight compared with Ivana’s shots. Well, this was Kodak and at that time, the Czechoslovaks were happy if they managed to get, through friends of friends, the East German, socialist, Orwo brand. Even in this year, in 1990. Iveta is well visible on the photograph, with her back towards the viewer, dressed in white.
    And here we have another photograph from the memorial book shows the memorial service at the graves of the Czechoslovak airmen. The quality of the photograph shot on foreign-made film is apparent at the first sight compared with Ivana’s shots. Well, this was Kodak and at that time, the Czechoslovaks were happy if they managed to get, through friends of friends, the East German, socialist, Orwo brand. Even in this year, in 1990. Iveta is well visible on the photograph, with her back towards the viewer, dressed in white.
  • Další snímek z pamětní knihy – tentokrát v hlavní hale vily Československého národního domu v Londýně v ul. West Lane; Jan Irving s kamarádem a spolubojovníkem z 311. perutě žijícím v moravských Napajedlech, plk. Stanislavem Mikulou. Za nimi jsou u stolu v družném hovoru paní Ljuba Knapová (manželka Františka Knapa z 311. perutě) a čelem k ní otočená Blanka Irvingová.
    Další snímek z pamětní knihy – tentokrát v hlavní hale vily Československého národního domu v Londýně v ul. West Lane; Jan Irving s kamarádem a spolubojovníkem z 311. perutě žijícím v moravských Napajedlech, plk. Stanislavem Mikulou. Za nimi jsou u stolu v družném hovoru paní Ljuba Knapová (manželka Františka Knapa z 311. perutě) a čelem k ní otočená Blanka Irvingová.
  • Another photograph from the memorial book, this time taken in the man hall of the villa in West Lane where the Czechoslovak National House was. Shown are Jan Irving and his friend and co-fighter from the 311th who lived in the Moravian town of Napajedla, colonel Stanislav Mikula. Behind them, engaged in a vively discussion, Mrs. Ljuba Knapová, wife of František Knap from the 311th Squadron and facing her, Blanka Irvingová.
    Another photograph from the memorial book, this time taken in the man hall of the villa in West Lane where the Czechoslovak National House was. Shown are Jan Irving and his friend and co-fighter from the 311th who lived in the Moravian town of Napajedla, colonel Stanislav Mikula. Behind them, engaged in a vively discussion, Mrs. Ljuba Knapová, wife of František Knap from the 311th Squadron and facing her, Blanka Irvingová.
  • Opět silná srdeční záležitost – slavnostní bohoslužba za letce v kostele RAF v Londýně; pro letecké fanoušky je třeba uvést, že co jedna mramorová dlaždice, to jeden různý znak letky RAF. Z celého světa! A věřte, že podlaha je jimi posetá, i když na mnohých stojí kostelní lavice, takže nejsou vidět. Vlajku České republiky nese Alois Konopický, zbrojíř 311. perutě.
    Opět silná srdeční záležitost – slavnostní bohoslužba za letce v kostele RAF v Londýně; pro letecké fanoušky je třeba uvést, že co jedna mramorová dlaždice, to jeden různý znak letky RAF. Z celého světa! A věřte, že podlaha je jimi posetá, i když na mnohých stojí kostelní lavice, takže nejsou vidět. Vlajku České republiky nese Alois Konopický, zbrojíř 311. perutě.
  • Another very emotional event, a festive Mass for the airmen in the RAF church in London. For air fans of the whole world, let us say that each marble tile shows the emblem of an RAF squadron, from the whole world. The whole floor is covered with them even though some are obscured by the church pews which stand there. The flag bearer is Alois Konopický, armourer of the 311th squadron.
    Another very emotional event, a festive Mass for the airmen in the RAF church in London. For air fans of the whole world, let us say that each marble tile shows the emblem of an RAF squadron, from the whole world. The whole floor is covered with them even though some are obscured by the church pews which stand there. The flag bearer is Alois Konopický, armourer of the 311th squadron.
  • Praha, Hotel Legie v květnu 1995, kdy je plk. Irving francouzským vojenským atašé dekorován Národním řádem Francie s titulem Rytíře. Zdraví má však už chatrné (je po dvou těžkých operacích včetně by-passu). Stále po nedobře se hojících dlouhých řezech skalpelem napříč celým hrudníkem, které se špatně hojí, trpí velkými bolestmi, a tak jej starostlivá manželka Blanka musí podpírat.
    Praha, Hotel Legie v květnu 1995, kdy je plk. Irving francouzským vojenským atašé dekorován Národním řádem Francie s titulem Rytíře. Zdraví má však už chatrné (je po dvou těžkých operacích včetně by-passu). Stále po nedobře se hojících dlouhých řezech skalpelem napříč celým hrudníkem, které se špatně hojí, trpí velkými bolestmi, a tak jej starostlivá manželka Blanka musí podpírat.
  • Colonel Irving was awarded the National Order of Merit [Ordre national du Mérite], in the grade of Knight, by the French military attaché, in May 1995 in the Legie Hotel in Prague. Colonel suffered from ill health, having been through two major surgeries including a heart bypass. The wounds caused by surgical incisions on his chest were healing badly and caused major pains so his caring wife Blanka had to support him.
    Colonel Irving was awarded the National Order of Merit [Ordre national du Mérite], in the grade of Knight, by the French military attaché, in May 1995 in the Legie Hotel in Prague. Colonel suffered from ill health, having been through two major surgeries including a heart bypass. The wounds caused by surgical incisions on his chest were healing badly and caused major pains so his caring wife Blanka had to support him.
  • Praha, Hotel Legie v květnu 1995 a plk. Irving je francouzským vojenským atašé právě dekorován Národním řádem Francie s titulem Rytíře. Čím jiným takovou událost zapít nežli francouzským šampaňským. To ovšem nechal na své náklady včetně obsluhujícího personálu dopravit neméně obětavý Jan Horal ze svého hotelu Duo. Nikdy mu totiž nezapomněl to, s jakým nasazením a rizikem mu v dobách totality pravidelně před jeho příjezdem „čistil“ jeho pokoj v hotelu Alcron od estébáckých štěnic, jimiž se to tam jen hemžilo. (Pozn.: Pokud by někdo měl zájem zhlédnout dokument režiséra Vl. Venclíka z roku 1997 pod názvem Zpráva o dvou osudech, kde vystupují jako protiklady „svobody v emigraci a perzekuce v totalitě“ právě Jan Horal a Jan Irving, měl by být k dispozici v archivu ČT.)
    Praha, Hotel Legie v květnu 1995 a plk. Irving je francouzským vojenským atašé právě dekorován Národním řádem Francie s titulem Rytíře. Čím jiným takovou událost zapít nežli francouzským šampaňským. To ovšem nechal na své náklady včetně obsluhujícího personálu dopravit neméně obětavý Jan Horal ze svého hotelu Duo. Nikdy mu totiž nezapomněl to, s jakým nasazením a rizikem mu v dobách totality pravidelně před jeho příjezdem „čistil“ jeho pokoj v hotelu Alcron od estébáckých štěnic, jimiž se to tam jen hemžilo. (Pozn.: Pokud by někdo měl zájem zhlédnout dokument režiséra Vl. Venclíka z roku 1997 pod názvem Zpráva o dvou osudech, kde vystupují jako protiklady „svobody v emigraci a perzekuce v totalitě“ právě Jan Horal a Jan Irving, měl by být k dispozici v archivu ČT.)
  • Colonel Irving was awarded the National Order of Merit [Ordre national du Mérite], in the grade of Knight, by the French military attaché, in May 1995 in the Legie Hotel in Prague. This was a great occasion to toast with champagne. Jan Horal, owner of Duo hotel paid for the wine and serving staff. He never forgot the effort and personal risk of Jan Irving who regularly removed heaps of secret police‘s surveillance equipment from his room in the Alcron hotel. (Jan Horal and Jan Irving feature in the documentary by V. Venclík, filmed in 1997 as Report on two Destinies. Those two demonstrate the differences of freedom in emigration and persecution in totalitarian regime. The document should be available from the archive of the Czech Television.)
    Colonel Irving was awarded the National Order of Merit [Ordre national du Mérite], in the grade of Knight, by the French military attaché, in May 1995 in the Legie Hotel in Prague. This was a great occasion to toast with champagne. Jan Horal, owner of Duo hotel paid for the wine and serving staff. He never forgot the effort and personal risk of Jan Irving who regularly removed heaps of secret police‘s surveillance equipment from his room in the Alcron hotel. (Jan Horal and Jan Irving feature in the documentary by V. Venclík, filmed in 1997 as Report on two Destinies. Those two demonstrate the differences of freedom in emigration and persecution in totalitarian regime. The document should be available from the archive of the Czech Television.)