Peter Peleg

* 1925

  • „Zaměstnání dnes nemám žádné, neboť už jsem dávno na penzi. Nedělám skoro nic. Co jsem dělal, když jsem přišel sem? Oral jsem, sel jsem, kosil jsem tak jako Přemysl Oráč. Pracoval jsem na poli v kibucu. Potom jsem se taky trochu učil, protože člověk nechce být blbý a stát se něčím. Pracoval jsem potom jako plánovací inženýr pro vodohospodářskou správu. Polostátní firma. Nejdřív bylo vody příliš mnoho, teď je jí zase příliš málo, ale tak je to asi vždy s tím plánováním všude na světě. Pak se uvolnilo místo inženýra ve fabrice na barvy, tam jsem pracoval dobrých pětadvacet let. Až jsem odtud odešel do jednoho koncernu v Tel Avivu a odtud jsem odešel do penze. Když jsem odešel do penze, tak mne chtěli do správních rad, abych jim radil, to mne moc nebavilo, tak jsem šel studovat ‚důležité věci‘, hlavně tu středověkou historii. Aby se lidstvo ‚mělo lépe‘. Tam jsem se dostal ke křižáckým výpravám. Slovensko v tom hraje malou roli, Česko též, ale minulý rok jsem se dozvěděl na jednom kongrese, že našli templářské vykopávky na Velkopřevorském náměstí v Praze.“

  • „Moje jméno je Peter Shlomo Peleg. Ale narodil jsem se jako Peter Politzer. Rodina pocházela z české Poličky, tedy byli jsme československá rodina.“ – „Kde jste se narodil?“ – „Náhodou jsem se narodil ve Vídni, v Rakousku. Ale to jen proto, že můj otec byl lékař a moje matka měla komplikovaný porod a on říkal, že musí rodit tam. Můj starší bratr se narodil v Bratislavě, kde byl můj otec na fakultě asistentem. Byl to těžký porod, takže se prý musím narodit ve Vídni, neboť tam je lepší klinika. Moje matka mne rodila asi 12 hodin, to bylo horší než v Bratislavě. (…) Žili jsme v Čadci, ,střed univerza‘, severozápadní Slovensko. Otec byl lékař u Československých státních drah, takže jsme cestovali prakticky zadarmo. To byl ten důvod, proč jsem se narodil ve Vídni, jinak jsme žili stále v Čadci. Narodil jsem se roku 1925, už je to pár let. Až do ledna 1949 jsme žili na Slovensku, pak jsme se přestěhovali sem (do Izraele). Oženil jsem se nejdříve se ženou, která pocházela ze Slovenska, z Nového Města nad Váhom, bohužel před 15 lety zemřela. Tak jsem se oženil podruhé. Jak už to bývá, její otec byl také z Nového Města nad Váhom a matka z Topoľčan. Ona je sice už Asiatka, narozená tady v Izraeli, tak jsem zůstal geneticky s čistě ,slovenskou krví‘. To je o mně všechno.“

  • „Za války jsem jeden rok, od roku 1942 do roku 1943 dostal od mého přítele falešné papíry. Jako čistý árijec jsem žil v jednom ,pracovním‘ táboře. Úprava horských bystřin, Státní stavební správa Ministerstva vnitra Slovenské republiky. To bylo jméno toho podniku. My jsme ty bystřiny, které tečou z hor dolů, a hlavně na jaře, když tají ledy, způsobují povodně, tak my jsme upravovali jejich koryta. I když jsem měl pět tříd střední školy, tak mne považovali za inteligenta. Tak jsem vyměřoval. Měl jsem poměrně lehkou službu. (…) Můj vedoucí věděl, že jsem Žid, ale přesto mě dal do té firmy. Takže jsem se měl poměrně dobře. Dokonce mě poslali v dubnu 1943, v dost těžké době do Tater, poblíž Liptovského Mikuláše. Myslel jsem si, že mne tam poslali, že jsem tak moudrý a že dobře vyměřuji. Poslali mne tam však proto, že hrozily nějaké razie ze strany slovenského četnictva. Tehdy nehledali speciálně Židy, ale hledali hlavně zběhy ze slovenské armády, kteří nechtěli narukovat do slovenské armády proti Rusům. To bylo už po Stalingradě. Hledali je, tak mne radši poslali na kurz. V létě 1943 mi pomohl jeden kněz, který byl známý s tehdejším prezidentem doktorem Tisom, který se znal s mým otcem, jelikož s ním hrával karty každý večer. Řekl mu, ať se neskrývám, ať se přihlásím jako Žid, a tehdejší obecní notár mne zapíše jako přiděleného Žida na obecní úřad. To bylo v červenci 1943, zemřel před pěti lety. Zůstal jsem tam až do srpna 1944. To bylo úplně legální, nikdo se do toho nemíchal a žil jsem tam legálně s rodiči pod svým jménem. Zapomněli na to, že jsem se jmenoval předtím jinak. Byl jsem zase Peter Politzer.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Haifa, Izrael, 25.02.2008

    (audio)
    délka: 15:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pomohl mi jeden kněz, který byl známý s tehdejším prezidentem Tisem a který se znal i s mým otcem, jelikož s ním hrával každý večer karty.

Peter (Shlomo) Peleg v únoru 2008
Peter (Shlomo) Peleg v únoru 2008
zdroj: Hynek Moravec, Post Bellum

Peter (Shlomo) Peleg, izraelský inženýr v důchodu, se narodil roku 1925 ve Vídni. Jeho rodiče však trvale žili v západoslovenské Čadci, kde také vyrůstal. Jeho otec byl lékařem, byl zaměstnaný u Československých státních drah. Pan Peleg studoval na místním reálném gymnáziu, které však nemohl z rasových důvodů dokončit. Od roku 1942 do léta roku 1943 pracoval pod falešnou identitou pro vodohospodářskou stavební správu. Od července 1943 do srpna 1944 byl evidován pod vlastním jménem jako obecní Žid v Oščadnici (okr. Čadca). V roce 1944 se krátce připojil ke Slovenskému národnímu povstání, na přelomu let 1944 a 1945 se schovával před nacisty v horách spolu s rodiči. Po válce studoval v Praze, v lednu 1949 odešel do Izraele. Po několika letech v kibucu vystudoval a pracoval jako plánovací inženýr. Po odchodu do důchodu se začal zabývat středověkou historií - křižáckými výpravami do Svaté země.