Vladimír Novák

* 1946

  • „Já si nepamatuju, že bysme měli problémy se svejma dcerami v dospívání. Někdo je z toho… Ale ony byly zaměstnaný tímhletím a řekl bych, že jim to v životě moc pomohlo, že se snažily být samostatný. Třeba ta starší potom šla támhle na vesnici a musela si naštípat dříví a všechno udělat sama na tom domečku. Takže to pro ni taky bylo dobrý, že uměla vzít tu sekeru a pilu… A dělaly taky… Já jsem vedl středisko a sháním doma dceru, když začaly, kde jsou, a ony se sebraly a šly támhle holky… Kolik jí bylo? Dvanáct let. A vzaly si pilu a sekeru a šly do Sovího údolí si dělat bunkr. Já myslel, že mě odvezou. Prostě bez vedoucích, vyrazily akorát … tenkrát to dobře dopadlo.“

  • „Pan ředitel byl tvrdej, protinábožensky založenej a ještě jsme tam měli takovýho komunistu v uličním výboru, takže přestože jsem udělal se čtyřma dvojkami osmou třídu, tak jsem byl furt náhradní, zkoušky jsem udělal, všechno, a furt nic. Až když se teda táta na zákrok maminky naštval a poslal dopis do Prahy, jak je to možný, že tam brali jako náhradnice se třema trojkami na průmyslovku a já se čtyřma dvojkama a se vším a furt náhradník, tak si pak pozvali tatínka a zjistil, že tenkrát bylo asi pět set zájemců a brali, já nevím, asi sto padesát nebo sto dvacet a takže tatínka si tam zavolali, ukázali mu, že pan ředitel napsal: Příjem nežádoucí.“

  • „S dětma jsem chodil rád, ještě jsme to vydrželi jeden rok, to už jsem byl na průmyslovce, a protože já jsem na dovolenou, my jsme byli čtyři, že jo, tři bráchové a ségra, takže jsme na dovolenou nějak tak nejezdili nikam, tak jsme dělali takovou letní aktivitu, tomu říkali, tak s tou partou těch dětí opravdu kroniku, všechno, spoustu výletů a toho. A pak se to hodnotilo a nakonec to vyhrála nějaká vedoucí, o který jsme věděli, že s dětma téměř nechodí, vždycky přišla do lesa a tam je vyhnala, nedělali skoro nic, ale jo, její tatínek byl malíř, tak jí namaloval krásnou kroniku, něco tam nalhali, a tak to vyhráli. A to mě tenkrát tak vzalo, že jsem neměl odvahu prostě dětem říct, jak to prostě je, a tak jsem prostě skončili a přestal jsem toho Pionýra vést.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kladno, 16.03.2012

    (audio)
    délka: 01:24:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Něco hezkého jsem prožil a měl bych to taky předat těm dalším

Vladimír Novák
Vladimír Novák
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Vladimír Novák se narodil roku 1946 v Praze. Většinu svého života však strávil na Kladně, kam se rodina pět let po jeho narození přestěhovala a kde žije dodnes. Od dětství byl sportovně i výtvarně nadaný, což později uplatnil při skautské činnosti. S dětmi začal pracovat už v 8. třídě základní školy, kdy byl požádán, aby vedl pionýrskou družinu mladších školáků. Neunesl ale nespravedlnost a organizaci opustil. V roce 1968 se k dětem vrátil. Spolu s dalšími bratry založil 9. skautský chlapecký oddíl v Kladně, ve středisku s dnešním názvem Orion. Byl mu udělen Řád skautské vděčnosti a Medaile Kraje modrých řek. V roce 2009 se na návrh krajské rady stal členem Svojsíkova oddílu.