Jiří Veselý

* 1938

  • „Pak zavolali, aniž by mně to řekli, rodiče. Do Uherského Hradiště zavolali rodiče, aby mi to rozmluvili. Rodiče přijeli, já vůbec nevěděl, že přijedou. Najednou jsem byl volaný, že mám návštěvu. Oni dostali úkol mi to rozmluvit. Byl to opravdu těžký rozhovor, protože táta mně nebránil v otázkách víry, nediktoval mi, co mám a nemám, ale apeloval na cit. Ptal se, zda chci, aby měl syna kriminálníka, aby se mu všichni posmívali. Já říkal, že jinak nemohu. Bylo mně divné, že maminka nereaguje, že se mě nezastává. Ona mně pak podala ruku a v ní byl složený papírek. Když jsem si ho přečetl, bylo tam, že slíbila, že nebude mluvit v můj prospěch. Tak jsem pochopil. Druhý den jsem byl odvezen do Brna k prokurátorovi.“

  • „Soud probíhal bez účasti veřejnosti, ale s plnou nádherou. Vzpomínám jména těch soudců a vzpomínám, že v té diskusi se můj obhájce nakonec připojil k těm soudcům a přísedícím a mluvil proti mně. On tam byl jako můj obhájce ex- offo, z nařízení. Když mluvil proti mně, že už se z kriminálu nedostanu, že není řešení, tak nevím, kde se to ve mně vzalo, ale řekl jsem soudci, že se zříkám svého obhájce, protože on mě nehájí, ale mluví proti mně. Oni to museli vzít. Byli překvapení. Tak jsem se hájil sám. V podstatě tím, že to je mé přesvědčení, proč mě chtějí zlomit. Proč ze mě chtějí udělat duchovního mrzáka. Vždyť já žádal, aby mě zařadili k zdravotnímu oddílu, mohl bych sloužit, nebyl by problém. Když má někdo třeba kratší nohu, tak se to bere do úvahy jako samozřejmost. Ale to, že se snaží někomu změnit charakter, není vidět, ale je to horší, než ta krátká noha.“

  • „Tam, kde jsme v tom novém baráčku bydleli, dvakrát prošla fronta. Už to bylo dramatické. Když se narodil můj bráška, blížila se Rudá armáda. Tu předcházela hrozná pověst. Tak v jednom tunelu, který se budoval, když se stavěla trať na Tišnov, byly palandy, dokonce dvě patra. Tam se skoro celé Husovice ubytovaly, v tom tunelu. My jsme pak dostali zprávu, že se nám narodil bratříček, tak jsme se sestrou šli a ještě z protilehlých Hád po nás stříleli. To byl obrovský zážitek.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 07.05.2018

    (audio)
    délka: 01:18:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy členů Církve adventistů sedmého dne
  • 2

    Praha, 07.05.2018

    (audio)
    délka: 01:47:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy členů Církve adventistů sedmého dne
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nechápal jsem, proč vadilo, že jsem chtěl žít čestně

Pamětník při základní vojenské službě
Pamětník při základní vojenské službě
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Veselý se narodil 7. srpna 1938 v Brně. Stal se členem Církve adventistů sedmého dne, což mu za socialismu přinášelo četné problémy. Koncem padesátých let nastoupil na základní vojenskou službu. Protože jeho církev považuje sobotu za den, kdy se nemá pracovat, odmítal o sobotách cvičit a plnit vojenské rozkazy. Byl za to odsouzen k roku vězení. Na svobodu se dostal v roce 1958, poté musel dva roky dosloužit vojnu u pomocných technických praporů. Kvůli své víře měl problémy i v zaměstnání. Pracoval jako kontrolor hasicích přístrojů. Poté dálkově vystudoval bohosloveckou fakultu Komenského univerzity a stal se kazatelem Církve adventistů sedmého dne. Působil v různých městech a zastával funkci vedoucího sdružení, pod které spadaly všechny sbory adventistů na Moravě. Kvůli svému angažmá v církvi měl rovněž problémy se Státní bezpečností.