Zdeněk Buk

* 1960

  • „Já jsem emigroval v osmdesátým devátým. Samozřejmě jsme se vyštengrovali s kamarádem u piva. Hloupost, nesmírná. On teda Chartu podepsanou neměl, tak jsem mu to umožnil. Tenkrát ji podepsal v Ječný ulici u Dany Němcový. Tenkrát tam byl snad jako mluvčí Charty Radim Palouš a on říkal: Doufám, že to nepodepisuje ten můj kamarád... Milan Reloch, Žanka jsme mu říkali... doufám, že to nepodepisuje z toho důvodu, že to zneužije, že pak vycestujete. No samozřejmě jsme říkali: Ne, ne, ne. No my jsme se vyštengrovali a šli jsme oba dva.“

  • „Samozřejmě, že ty lidi, ty máničky, ty undergrounďáci, ty mí současníci, kamarádi... těm se to nelíbilo. Že jsem se změnil. Že jsem úplně někdo jinej. A co tady jako vytvářim za blbosti. Že nejsem sám sebou. Asi měli pravdu, nevim. Já jsem to bral tak, že jsem tomu věřil. Že jsem za tím šel.“

  • „Tam jsem bydlel všude možně. Po ateliérech, po kamarádech. A potom... protože člověk, z Ústí, jmenoval se Šálek... tak ten nějakým způsobem v Nuslích získal byt. Ale takovym nějakym způsobem svéráznym. To znamená – byt byl prázdnej, nikdo ho neosidloval, že jo, no tak... odvrtal zámek, vyrazil dveře, dal si tam svůj zámek a bydlel. No a vedle byl taky takovej volnej byt, kde dlouho nikdo nebydlel. Tak jsme dostali takovej tip a udělali jsme to samý. A takhle jsme tam bydleli x let. Zadarmo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hříškov, 04.01.2018

    (audio)
    délka: 01:18:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vždycky se najdou lidi, kteří s námi chtějí manipulovat

buk_2.JPG (historic)
Zdeněk Buk
zdroj: archiv Zdeňka Buka / Jakub Zvoníček

Zdeněk Buk se narodil 21. června 1960 v Lounech. Ve 13 letech byl vyloučen z Pionýra - prý byl málo vzorný. V 18 letech se nechal pokřtít a podepsal Chartu 77. Poté následovaly výslechy a drobné perzekuce. S kamarády si pronajali starou faru v Robči nedaleko Štětí, kde Zdeněk jeden rok žil v komunitě. Od roku 1979 pracoval v Praze na Smíchově jako kameník a účastnil se bytových bohoslužeb vedených Františkem Hochmanem. V Praze se mu nepodařilo oficiálně získat byt, a tak bydlel několik let v nelegálně „zasquatovaném“ bytě. V květnu 1989 emigroval do Rakouska. Po roce se vrátil a stal se živnostníkem.