Lydia Sternová

* 1929

  • „Když mne vzali z cely, tak mi zavázali oči. Nechali mne venku stát, nevím, jestli hodiny, ale bylo to dost dlouho. Postavili vedle mne psa. Nemohla jsem se pohnout, nemohla jsem udělat krok. Zavázali mi oči, víte, co to je, takhle tam stát?" "Kdybyste se pohnula, tak by vám ten pes něco udělal?" "Tak by mě asi kousnul, nevím. Bála jsem se. Jen mi řekli, že je tam pes, abych se nehnula. (…) Nepovedlo se jim to, že by ode mne něco získali." "To bylo v Litoměřicích?" "Ne, na Pankráci.“

  • „Měli jsme tiskárnu a obchod se školními potřebami a papírem. Náš arizátor, který se vyučil u mého otce, potřeboval mojí matku, aby mu pomáhala. Nebyl tak šikovný. Bydleli jsme v domě rodičů prezidenta Tisa. On se narodil v Bytči a jeho rodiče tam měli dům. Jeho matka měla moc ráda moji matku. Byli to takoví sedláci, moc hodní lidé to byli. Ne jako jejich syn (smích). Ještě si pamatuji, že jednou říkala mojí matce: ,Oni mi ho jednou zabijú.‘ No jo, také ho pověsili po válce. Ona prosila toho syna, aby matce poslal bílou legitimaci. To znamenalo pro židovské občany, že jsou potřební pro (národní hospodářství). Tak jsme se mohli pár měsíců takhle zachránit. Moje matka ale pomáhala ukrýt přátele. Jeden, co tam bydlel, to ale oznámil. Tak nás poslali do Seredi. Měli jsme štěstí, že židovská obec dala hodně peněz Tisovi, aby nešly transporty.“

  • „Moc jsme jeden o druhém nevěděli. Každý měl určité spojení jeden s druhým. Byli lidé, kteří načerno převáděli přes hranice. Kde a jak přesně to probíhalo, to vám nemůžu říct. My jsme jen našli lidi, kteří chtěli odjet do Izraele, a jeden druhému jsme se snažili pomáhat. Dost jich odjelo. Nakonec ti, co jsou napsaní tady v té obžalobě, moc jsem z nich neznala. Byli jsme spojení se Samuelem Veselým. Co já jsem věděla. Kolik věděl můj muž, to já nevím. Snažili jsme se je převést. Nakonec tu rodinu chytili. Jak je chytili? Měli malé dítě a zapomněli mu dát nějakou tabletku, aby spalo. Tak začalo na hranicích plakat, a tak je chytili.“

  • „Začali jsme pomáhat pašovat lidi do Izraele. Samozřejmě to bylo za komunistického režimu velmi riskantní. Nakonec to byla rodina s dvěma dětmi, to byla ta poslední, co chytili na hranicích. Všechno prozradili, jmenovali se Kalinovi. Dvanáct lidí zavřeli. Mne také mezi nimi. Velvyslance vyhostili, zavřeli velvyslanectví, vyhostili ho jako nežádoucího. Nejdříve jsem byla v Litoměřicích, nevím, jak dlouho, měsíc či dva. Pak mne převezli na Pankrác. Byla jsem vyslýchaná devět měsíců, což je proti všem mezinárodním konvencím, ale komunistům to nevadilo. Dost jsem vytrpěla, byla jsem bita, dodnes neslyším na pravé ucho, protože mi praskl bubínek. Můj drahý manžel mne do toho ještě více vtáhl, protože žárlil, nežárlil, já nevím. Nebyl v pořádku. Já jsem dostala čtyři roky, za dva a půl roku mne propustili, když Stalin a Gottwald zemřeli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nes Ciona, Izrael, 02.03.2008

    (audio)
    délka: 43:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dva a půl roku jsem byla s matkou a sestrou v táboře v Seredi a dva a půl roku jsem byla ve vězení. Takže jsem toho zažila dost.

Lydia Langova - Sternova jako dítě
Lydia Langova - Sternova jako dítě
zdroj: archiv pamětnice

  Lydia Sternová, rozená Langová, se narodila 6. května 1929 v Bytči na Slovensku. V Izraeli žije od roku 1965. Prožila si dost útrap, jako ostatně většina z příchozích imigrantů do Izraele - zažila internační tábor tzv. slovenského státu a československé komunistické vězení, kam byla odsouzena v padesátých letech (1954) za napomáhání k emigraci do Izraele. Dva a půl roku byla s matkou a sestrou v internačním táboře v Seredi, dva a půl roku byla ve vězení. Celá její širší rodina, kromě matky a sestry, za války zahynula. Jejího otce vzali s jedním z prvních transportů do Majdanku a tam ho zastřelili. Po válce se provdala za Juliána Šorbana a v padesátých letech se s manželem spolupodíleli na organizaci útěků československých Židů do Izraele. Síť však byla v roce 1953 prozrazena a izraelský velvyslanec byl vypovězen z Prahy. Lydia Šorbanová byla odsouzena na čtyři roky, z nichž si odpykala dva a půl roku. Syn jí byl odebrán a poslán do dětského domova, teprve po několika měsících se o něj mohla postarat její matka. Po propuštění z vězení se rozvedla a poté znovu provdala. Dnes žije Lydia Sternová v městě Nes Ciona na jihu telavivské aglomerace, kam se před lety přestěhovala, aby po smrti svého manžela mohla být nablízku svému mladšímu synovi a jeho rodině.