Jana Štroblová

* 1936

  • „Ještě když jsem působila v nakladatelství Albatros – nejdřív to bylo Státní nakladatelství dětské knihy – jsem se setkala s cenzorem, který neuměl česky. Snažila jsem se s ním uhádat otištění Halasovy básně Jak hrdlička přišla k pásku. Protože jsem dělala nový výbor Halasovy poezie a chtěla jsem tam dát i ty věci dodnes nezveřejněné. Cenzura pozastavila tuhle báseň Jak hrdlička přišla k pásku. Hrdlička přišla k pásku tak, že nechtěla kolíbat Ježíška, a Maria panna ji sametkou přivázala ke kolíbce a tak získala ten svůj obojek. Cenzor mi argumentoval, proč nechce tu báseň pustit, větou: ‚České děti nerady Ježíšek.‘“

  • „V roce 1956 vypukl majáles. Bylo to překvapující a svým způsobem bujaré a bujné. Pamatuji si třeba Ivana Klímu převlečeného za kulaka nebo Jiřího Čutku. Pozoruhodné na tom bylo, že to byl docent katedry marxismu-leninismu převlečený za milionáře. Jeli na nějakém alegorickém voze, který ztělesňoval ty parazity a všechny záporné postavy z literatury. Já jsem vedle toho šla s takovou bedýnkou zamřížovanou. V poslední chvíli mi někdo ten transparent dal do ruky, byly to libri prohibiti a za mnou kráčel Koniáš. A předseda stranické organizace se vrhl k tomu mému transparentu a začal mi to rvát. Doteď vidím, jak upoceně a zoufale s tím bojoval. To zřejmě přitáhlo pozornost reportérů, protože v pařížském Le Monde vyšla moje fotografie s tou skříňkou. A už na fakultě mě kvůli tomu začali otravovat fízlové.“

  • „Na mě dělali nátlak osobně, a dokonce i vyhrožovali, že nedojdu domů a mám nemocného syna v postýlce. Věděli to, protože vpadli asi dvakrát do bytu, když jsem odmítla jít k výslechu do kachlíkárny. Tak přišli s magnetofonem k nám a řekli, že když nepůjdu, tak mě odvedou. Otakar, manžel, byl tehdy na nějaké konferenci v Bratislavě a byla jsem se synem sama. A ten se strašně těch pánů bál, i když se k němu chovali vlídně. Pak se v noci budil a měl nahnáno. A oni mi teď vyhrožovali: ‚Nejen že vaše dítě nebude nikdy studovat, ale vy taky nemusíte k němu dojít, až bude zase nemocné, vy se ztratíte cestou přes Prahu.‘ Takže takhle se mnou mluvili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 14.11.2016

    (audio)
    délka: 01:31:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu 10 pamětníků Prahy 10
  • 2

    Praha, 26.11.2016

    (audio)
    délka: 01:39:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu 10 pamětníků Prahy 10
  • 3

    ZŠ Brigádníků, 08.01.2018

    (audio)
    délka: 01:32:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pro cenzory jsem byla vzpurný škůdce

Portrét z roku 1944
Portrét z roku 1944
zdroj: archiv pamětnice

Jana Štroblová se narodila 1. července 1936 v Praze. Vystudovala češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1960 začala pracovat jako redaktorka ve Státním nakladatelství dětské knihy. Redigovala sešitovou edici Veronika. Po deseti letech dostala výpověď z politických důvodů. Byla totiž autorkou řady básní a textů, které cenzoři za socialismu považovali za nepřátelské vůči režimu. Po výpovědi se živila jako překladatelka a publikovala pod cizími jmény a pseudonymy. Od roku 1991 pracovala v Československém rozhlase a spolupracovala s pražskou redakcí Rádia Svobodná Evropa. V roce 1991 se podílela na obnovení PEN klubu a na vzniku společnosti Spisovatelé za práva zvířat. Je autorkou čtrnácti básnických sbírek, mnoha překladů ze zahraniční literatury, řady leporel a publikací pro děti.