Vladimír Ptaszek

* 1953

  • "Byla tady otázka voleb. Volby 1981. To jsme ještě s Alčou bydleli v Porubě. Přišel tam nějaký pomocník Veřejné bezpečnosti a donesl jakési listiny k volbám. Řekl jsem, že k volbám nepůjdeme. Žena stála za mnou a on se jí zeptal: 'Ani vy ne?' Odpověděla: 'No dovolte, pane.' Tvrdil, že k volbám musíme. Řekl jsem mu, že v ústavě je článek o právu volit, že existuje volební právo, ale ne povinnost. A my že volební právo využíváme tak, že nebudeme volit. Jedině tímto způsobem bylo možné zmařit hlas. To jsme věděli všichni. Režim si stanovil podmínku veřejně přiznat, že nejdete k volbám. Pokud tam někdo přišel, zmačkal ten hlas, tak to nestačilo, ten hlas platil. Tak jsme nevolili v roce 1981 ani v roce 1986, to už jsme bydleli v Petřvaldu. Opět jsme odmítli člověka, co roznášel volební listiny. Byl to způsob odporu vůči režimu."

  • „Šest týdnů před odchodem do civilu přišel přípis do kasáren, že Státní bezpečnost upozorňuje armádu, že jsem závadový člověk, protože v mém bytě bydlí chartisté. Byl to Londýn s manželkou, kteří u mě bydleli. Dohodl jsem to s nimi. Někdo musel platit nájem a inkaso i v době, kdy jsem byl na vojně. Ten byt by jinak zůstal sám, opuštěný. Takže mi hned přidělili člověka, který mě pořád hlídal. Byl to spolubojovník, tak jsme si občas zakouřili a pokecali. On říká: 'Nezlob se, já tě musím hlídat, abys něco neprovedl, protože kontráši to přikázali.' A odešel jsem do civilu a uvědomil jsem si, že se se mnou ten druhý rok něco dělo, co jsem neuměl pojmenovat. Změnil se mi žebříček hodnot. Všechno bylo naopak. Všechno důležité šlo stranou, věci zdánlivě zbytečné vystoupily na povrch. Přestaly pro mě být důležité třeba peníze jako cíl. Zjistil jsem, že svoboda je víc a že víc je ještě nějaká jiná svoboda.“

  • „Někdy v polovině vojny si mě zavolal šéf kontrarozvědky, náčelník, major Fiala. Dneska už na něj vzpomínám velmi rád, ale tehdy mě žádal o spolupráci, chtěl, abych donášel na vojáky. Povídám mu, že by možná nebylo špatné, kdyby si s těmi vojáky popovídal sám, že oni mu řeknou, co si myslí. On mi řekl: ‚Ptaszku, ty jsi vyčůraný jako mraky.‘ Přešel hned do tykání. A měl jsem brýle, zlaté obroučky, to on prostě nesnášel. Chtěl mě na něco dostat. Měl jsem tam kamaráda, který měl vous. To taky nesnášel. A ten kamarád mi říkal nějaký politický vtip. Vůbec nevím jaký, ale zasmál jsem se tomu. A on to na mě vytáhl. Někdo mu to napráskal. Říkám mu, že nevím, o co jde. Byla to pravda. Postupně mi ten vtip nadiktoval a já jsem to po něm zopakoval. Dal to do svědecké výpovědi a říká: ‚Teď to podepiš.‘ Měla to být výpověď proti tomu klukovi. Tak jsem to podepsal, ale zeptal jsem se ho, jestli se má říkat pravda. On říká, že ano. A já mu říkám: ‚Kdyby to šlo k soudu, tak musím říct, že jste mi to nadiktoval, že jsem to po vás jen zopakoval, protože jsem si to vůbec nepamatoval.‘ A on mi znovu povídá: ‚Ptaszku, ty jsi vyčůraný jako mraky.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 07.01.2022

    (audio)
    délka: 02:14:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 19.01.2022

    (audio)
    délka: 01:52:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ke vzdoru mě probudil kontrarozvědčík, který se mě snažil zlomit

Vladimír Ptaszek, začátek 80. let
Vladimír Ptaszek, začátek 80. let
zdroj: Archiv pamětníka

Vladimír Ptaszek se narodil 24. června 1953 v Ostravě. Vyrůstal v ostravské části Poruba jen s matkou, která pracovala jako dělnice na Dole Zárubek. Vyučil se fotografem. Fotil pro podnik komunálních služeb v Ostravě. Na vojně čelil nátlaku kontrarozvědky, aby donášel na ostatní vojáky. Kvůli stykům s chartisty Zdeňkem a Dášou Vokatými ho začala sledovat Státní bezpečnost. Vykládal vagóny s nábytkem, živil se také jako topič. V osmdesátých letech odmítl chodit k volbám. Nesměl jezdit ani do socialistických států. Od mládí vyřezával a na konci osmdesátých let se začal živit jako umělecký řezbář. Je signatářem petice Augustina Navrátila za náboženskou svobodu. Podílel se na liturgické výzdobě desítek kostelů. V roce 2022 žil a tvořil v Petřvaldu na Karvinsku.