Ludmila Kunová

* 1929

  • "Když bombardovali Drážďany, to bylo hrozné, bylo to v noci a my v Krásném Březně přes kopec viděli tu záři. Když se bombardovalo Lipsko, tak se nám třásla okna. A pak to přišlo k nám. Sedmnáctého dubna byl také hlášený nálet. To už jsem chodila do fabriky. Dovolili nám utéct domů. Bydleli jsme vedle. Byl předalarm a pak bylo ostré varování. Trvalo to dlouho a my si říkali, že z toho zase nic nebude. Letěli a najednou vžuuuu a prásk! A už jsme věděli. Jenže my jsme slyšeli, jak se sype zdivo. Mysleli jsme si, že je to hned vedle. A představte si, že to bylo až v Ústí! My jsme vylezli a divili jsme se, že všechno stojí."

  • "Českou školu nám zavřeli a my jsme naráz museli chodit do německé školy. Bylo nás hodně. Kdo mohl, tak odtud utekl, kdo měl ve vnitrozemí příbuzné. My jsme byli ryzí krásnobřezňáci, takže jsme neměli kam jít. Bylo nás hodně Čechů v Krásném Březně. Jenom v té mé čtvrté třídě nás bylo osm děvčat. Bylo to hrozné. Přišli jsme do školy, učitel se nás neptal, jestli rozumíme, nebo nerozumíme. Napsal na tabuli článek, ten jsme měli opsat. Ale ono to bylo v kurentu. Já byla tak nešťastná! Učitel mě nepustil, dokud jsem do neopsala. Byla jsem v té škole až do půl druhé. Přišla jsem s pláčem domů. Bylo to hrozné. Plakala jsem, když jsem chodila do té školy, každé ráno jsem prosila maminku, aby mě do té školy nepouštěla. Ale maminka mi vlídně vysvětlovala, že tam musím chodit, jinak že by ji zavřeli."

  • "Bránou borců jsem procházela, mám husí kůži... Bránou borců jsem procházela jako devatenáctiletá sokolka. A když jsem tam vlezla a viděla jsem ten ohromný stadion, to nedokážu popsat. A když jsme byli na spartakiádě, tak jsme nevcházeli Bránou borců, ale jižní bránou. Když člověk jednou cítí strahovskou značku pod nohama, nezapomene. Dcera objevila mou sokolskou halenku a já v té halence cvičila. Když byl slet, tak pršelo a na stadionu byl takový žlutý písek. Jak jsem vyhodila nohu, tak jsem jím pocákala tu přede mnou. A v tom momentě jsem ucítila, jak mi také letí na záda. My jsme to vůbec nemohli vyprat!"

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ústí nad Labem, 05.11.2021

    (audio)
    délka: 01:00:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Při náletech na Německo se v Krásném Březně třásla okna

Ludmila Kunová, 1930
Ludmila Kunová, 1930
zdroj: archiv pamětníka

Ludmila Kunová, rozená Kandová, se narodila 19. července 1929 v Krásném Březně u Ústí nad Labem. Při obsazení Sudet Němci musela navštěvovat německou školu. Během války se starala o nemocnou matku a unikla tak pracovní povinnosti v Německu. V roce 1945 vnímala bombardování Drážďan i Ústí nad Labem. Po válce nastoupila na místní poštu. V roce 1948 se účastnila XI. všesokolského sletu. V roce 1951 se provdala za místního holiče Ladislava Kunu. Narodily se jim tři děti. První dvě zemřely několik hodin po narození, třetí dcera Hana se narodila zdravá. Na poště prožila invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. V roce 1985 cvičila těsně před nástupem do penze na poslední spartakiádě na pražském Strahově. Ludmila žila apolitický, rodinný život. V roce 2021 žila v domově pro seniory v Krásném Březně. Příběh pamětnice mohl být zaznamenán díky podpoře Ústeckého kraje.