Jedenáct židovských dětí přežilo válku díky záchranné akci, kterou zorganizovali v Ostravě čeští vlastenci napojení na odbojovou skupinu Lvice. Jejich poválečný osud zůstává zahalen tajemstvím.
Po dětech a podrobnostech akce i dalších aktérech pátrá Shlomo Laufersweiler. „Je to hledání jehly v kupce sena, tehdejším dětem je nyní kolem 90 let,“ říká s tím, že dětem bylo v roce 1942, kdy do Ostravy přijely, kolem deseti let.
Detaily o záchranné akci se dozvěděl od paní Aleny Gruškové z Ostravy. Ta jako desetiletá seděla v lavici s jednou z židovských dívek propašovaných do Ostravy a její tatínek Bohuslav Bittner spolu s farářem Jindřichem Březinou a učitelkou Emilií Buchtovou založili odbojovou buňku napojenou na odbojovou organizaci Lvice, která operovala na Ostravsku. Její svědectví zaznamenal a publikoval farář z Ostravy-Svinova Jan Larisch.
Zatím se nepodařilo objevit další svědectví, která by odhalila další informace o akci nebo dětech, a proto se Shlomo Laufersweiler obrací na veřejnost s příběhem, který sepsal s pomocí Jana Larische.
Do Ostravy mezi pytli mouky
Psal se rok 1942 a třídní učitelka Aleny Gruškové paní Božena Hradilová se od manžela, který měl kontakty v koncentračním táboře Terezín, dozvěděla o transportech Židů a také o prosbách židovských rodičů, aby Češi jejich děti ukryli. Odbojová buňka Březina–Bittner–Buchtová se rozhodla jednat. Společně s mnoha dalšími českými vlastenci začali o prázdninách roku 1942 přivážet do Ostravy židovské děti.
První dva chlapce přivezla z Prahy vlakem učitelka Ludmila Dvořáková. U dalších dětí nechtěli riskovat cestu veřejnou dopravou, a tak bylo devět dívek propašováno do Ostravy na korbě nákladního automobilu mezi pytli s moukou synovcem Františka Friedla, což byl kmotr Aleny Gruškové.
Pět dětí, dva chlapci a tři dívky, žilo u faráře Jindřicha Březiny, který tehdy nebydlel ve faře, ale v soukromém bytě se svou sestrou, jež se starala o domácnost. Dvě dívky ukryl kněz z Ostravy Vítkovic Alois Olšovský, ostatní děti si rozebraly další rodiny zapojené do odboje. Na veřejnosti je představovaly jako děti příbuzných, což nebylo v době války nic neobvyklého.
Nová jména dětí
Děti dostaly novou identitu. Důležitou roli v získávání nezbytných dokumentů sehrál zaměstnanec policejního ředitelství v Moravské Ostravě Bohuslav Seltenreich. Děti dostaly nová jména se stejnými iniciálami, které měly dříve:
A. Blumenscheinová se stala Alicí Budařovou či Bařinovou, J. Rosenzweigová se stala Jiřinou Raškovou, dívka Kohnová se stala Kokešovou, dívka Schöngutová dostala nové jméno Strádalová. Další možná jména zachráněných dívek byla: Libuše či Ludmila, Morýsková či Morisková, Iris Kubínková, Květa Kadulová, dívka Ruth, která si říkala Rudka (podle nového jména Rudolfa). Identita chlapců nebyla dosud objasněna. Věk dětí v roce 1942 byl mezi 8 a 14 lety, to znamená, že se narodily v letech 1928 až 1934.
Široký okruh podporovatelů
Děti podporoval širší okruh lidí z Ostravy, kteří rodiny zásobovali jídlem nebo šatstvem. Alena Grušková také pro Paměť národa vzpomínala, že paní učitelka Emílie Buchtová věnovala na podporu dětí veškeré své bankovní úspory. Některé z dětí mluvily pouze německy a paní Buchtová je navštěvovala v rodinách a učila je češtinu.
V Ostravě-Mariánských Horách děti strávily asi půl roku a navštěvovaly místní školy. Po čase byly kvůli bezpečnosti přemístěny do dalších rodin v malých vesnicích na severní Moravě. Pobývaly v Krásné nad Bečvou (v současnosti část Valašského Meziříčí), Starojické Lhotě, Zubří a v Novém Jičíně.
Co se přesně dělo s dětmi mezi rokem 1943 a koncem války, zůstává nejasné. Existují jen fragmenty informací, že čtyři z děvčat napsala po válce dopis své učitelce paní Buchtové, mezi nimi dívka Ruth, která psala z Anglie, další psala ze Švýcarska a jiných zemí, jeden chlapec, který byl ukrýván v Zubří, pravděpodobně zůstal v Československu a pracoval jako horník. Dva chlapci napsali dopisy z chlapecké školy paní J. Kobělkové.
Z těchto informací vyplývá, že většina, nebo dokonce všechny děti byly zachráněny a válku přežily.
O záchranné akci se nedochovaly žádné dokumenty s výjimkou dvou fotografií zachráněných židovských dětí. Činnost a zásluhy nekomunistických odbojových skupin byly po roce 1948 zamlčovány a jejich členy komunistický režim perzekvoval stejně jako duchovní. Represe tak zažíval i farář Jindřich Březina, který ve třiašedesáti letech v roce 1957 zemřel.
Bohužel se prozatím nepodařilo získat další svědectví od přeživších dětí či jejich rodin nebo příbuzných dalších osob zapojených do záchranné akce, a proto se obracíme na širokou veřejnost v naději, že se podaří vyřešit tajemství tohoto hrdinského příběhu.
Jakékoli informace o dětech či dalších účastnících záchranné akce prosím pošlete na email magazin@postbellum.cz. Pátrání po dětech můžete sledovat také ve facebookové skupině Jindřich Březina: rescuer of 11 Jewish children. Děkujeme!