Kamil Mihál

* 1961

  • „Jednou jsme dostali nápad, že se vydáme na Malou Ameriku nedaleko od Karlštejna. Šli jsme od Berouna. V jedné hospodě jsme potkali Slováky z Handlové. Říkali, že taky jdou na Ameriku. V hospodě jsme společně popili. Večer jsme si našli opuštěný dům, že tam přespíme. Udělali jsme si na ohni večeři. Najednou tam přilítlo ,komando‘, příslušníci VB a PS VB (pozn.: Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti), kteří nosili žluté pásky. Byli to asi zaměstnanci kamenolomu a odpoledne ,dělali policajty‘. Ti nás tam zmlátili na hromadu a vyfotili si nás. Také nám sebrali věci, které jsme s sebou měli: maskáče, celty, kanady... Všechno nám zabavili. Posadili nás na vlak a vypadněte odsaď. Byl s námi i kamarád z Tábora, který také patřil do osady. A toho zbili nejvíc. Jeho otec vyučoval v Praze na právnické fakultě na Karlově univerzitě. Když jsme dojeli do Ostrova, a protože tento kamarád měl na zádech a na nohách jasně viditelné podlitiny od obušku, tak jsme šli k doktorovi na pohotovost. Ten se na to podíval: ,Od čeho to máte?‘ ,Zbouchali nás policajti.‘ Jak to uslyšel, tak nás vyhodil, že s tím nechce mít nic společného. Ani si nic nezapsal. Strýc Pařízek byl důstojníkem na hospodářské kriminálce v Karlových Varech. A zrovna byl u nás na návštěvě. Když jsme mu vše vyložili, řekl, že nám ty věci neměli zabavovat, že pro ně zajedeme. Proto jsme druhý den sedli do auta a jeli nejdříve do Berouna. Odsud nás poslali na Karlštejn na tamní úřadovnu. Když tam příslušníkům VB ukázal svoji průkazku majora z kriminálky, tak se postavili ,do latě‘. A všechny věci, které nám zabavili, vrátili.“

  • „Pak jsme přijeli na to seřadiště. Zde již byla připravená polní kuchyň. Vařili čaj a polévku. Když jsme se napili čaje a snědli polévku, bylo hned veseleji. Najednou se ozval výbuch. Co se děje? Co se děje? Hořel tank. Důvod požáru znám z vyprávění. Nabíječ, který pocházel z Bratislavy, ležel ve spacáku u ,bufíku‘ (pozn.: zařízení pro předehřívání motoru). Od něj mu chytnul spacák. A jeho nenapadlo nic lepšího než jej hodit na místo řidiče. Tam je všechno mastné. V tu ránu to chytlo. Nabíječ z tanku vyskočil. A za ním hned začaly šlehat plameny. Ještě řidič se snažil zavřít poklopy, ale to už nestihl. A začaly bouchat ,kila‘ (pozn.: 100mm granáty do tankového kanonu). Protože byla bojová pohotovost, plně vyzbrojený tank jich vezl 43. Byl z toho ohňostroj jako na Silvestra. Z obou poklopů lítala ,kila‘. Okolní tanky se musely hned nastartovat a odjet s nimi od toho hořícího. To v životě člověk neviděl. Opravdu to byl úžasný ohňostroj. Nejblíž parkoval mostní tank. A v něm tvrdě spal Jarda. Když jej probudili a zjistil, co se děje, ihned odjel.“

  • „Vůbec jsme nevěděli, co bude. Nic nám neřekli. Věděli jsme, že jedeme nejspíš na Polsko. Na praporu jsme měli dva UAZy, které měly jen plátěnou střechu. Vojáci, kteří v nich jeli, měli nejvíc strach: ,Hodí vidle a propíchnou mě.‘ Byl strach. Nálada nebyla dobrá. Nejistota, člověk nevěděl, co bude...“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karlovy Vary, 15.10.2015

    (audio)
    délka: 58:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Polský rok 1980 a československá reakce na něj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Poláci by se s námi nemazlili

Kamil Mihál, 1980
Kamil Mihál, 1980
zdroj: Kamil Mihál

Kamil Mihál se narodil 19. ledna 1961 v Ostrově u Karlových Varů. Po základní škole dva roky studoval na průmyslové škole. Koncem sedmdesátých let 20. století se spolu s dalšími přáteli věnoval trampingu a založili osadu Toulaví psi. V dubnu 1980 nastoupil povinnou základní vojenskou službu. Přidělili jej k četě týlového zabezpečení 8. roty 3. tankového praporu 2. tankového pluku (VÚ 1035) v Rakovníku a v prosinci se účastnil cvičení Krkonoše 1980. Na jaře 1982 se vrátil do civilu a nastoupil u Západočeských vodovodů a kanalizací pobočka Karlovy Vary, kde pracuje i v současnosti. V roce 1985 se oženil.