Anna Slanina

* 1952

  • „Ten Dialog měl dost velký význam, protože tam byly i kulturní akce. Nejenom během knižního veletrhu, to bývaly besedy s českými spisovateli – ale exilovými. Plesy se konaly. Ten Dialog celkem žil. Ve čtvrtek byla promítání českých filmů. Co se dostalo na kazetě na Západ, se promítalo. Lidi se sešli, kafe se servírovalo a podívali se na Vesničko má, středisková, Tři oříšky pro Popelku, vím já, co všecko tam běželo. Nebo i filmy, které tady nemohly být.“

  • „V horách jsme byly, ano, v Alpách. Bylo to hezké. Říkaly jsme si, ano – ona to měla domluvené, měla známého v Německu. Že jak pojedeme zpátky… tam se přejížděl takový cíp Německa. Že zůstaneme v Německu, jsme si říkaly, protože tam jsme měly více příbuzných, že v Rakousku nezůstaneme. Ten její známý přijel do Rakouska, tam se ubytoval, že nás potom vezme do auta, že k němu v Německu nastoupíme. Vystoupíme na odpočívadle, na Raststätte někde. Jel za naším autobusem. Když se přejely hranice, sebrali nám pasy, to se vždycky tak dělalo. Autobus byl plný. Ale sedmnáct lidí z toho autobusu emigrovalo, zůstalo na Západě. Něco v Rakousku a zbytek pak v Německu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 11.09.2020

    (audio)
    délka: 01:25:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 11.09.2020

    (audio)
    délka: 01:18:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nechtěla jsem umřít za ostnatým drátem

Anna Slanina
Anna Slanina
zdroj: archiv pamětnice

Anna Slanina se narodila jako Anna Slaninová 23. května 1952 nedaleko Zábřehu na Hlučínsku, v rodině s česko-německými kořeny. Za druhé světové války, kdy bylo Hlučínsko součástí Německa, musel její otec narukovat do wehrmachtu, prošel frontou ve Francii a v Rusku, pracoval jako zámečník v dolech ve Wroclavi a na konci války dezertoval. Mnoho příbuzných pamětnice, stejně jako krajanů z jejich regionu, v období komunismu emigrovalo do německy mluvících zemí. Díky tomu měla Anna už v roce 1965 poprvé možnost navštívit příbuzné na Západě. Anna vystudovala Střední školu společného stravování, pracovala v hotelech na Ostravsku. Později studovala večerní výtvarnou školu, pracovala v propagaci ve Vítkovických železárnách, v kulturním domě a v propagaci obchodů s potravinami. V únoru 1985 odjela s kamarádkou na lyžařský zájezd do Rakouska a na zpáteční cestě přes Německo emigrovaly. V Německu nejprve zažádala o politický azyl, krátce nato o občanství na základě svého česko-německého původu. Během pobytu v hotelu pro uprchlíky se seznámila s Václavem Horou, majitelem exilového knihkupectví Dialog ve Frankfurtu nad Mohanem. Záhy spolu začali žít jako partneři. Anna Slanina mu pomáhala s provozem knihkupectví, současně pracovala v malých reklamních agenturách. Československo mohla znovu navštívit v srpnu 1989, když její otec onemocněl rakovinou. Knihkupectví Dialog roku 1989 zaniklo. Václav Hora svou rozsáhlou knihovnu postupně přesunul do Čech. Anna Slanina dosud žije střídavě v Česku a v Německu a má české i německé občanství.