Joska Skalník

* 1948

  • „Tam k nám z StB naklusali a byli u nás 16 hodin. To bylo strašné, protože děti vstávaly akorát do školy, byly ještě malé, a když se vracely, tak tam ještě stále z StB byli. Jediné, čeho jsem se bál, aby nenašli cyklostyly, které jsem měl schované pod uhlím pro Cibulku. Na to ale naštěstí nedošlo. Oni mně prohrabovali všechno doma, dokonce jak jsem dělal ty pohlednice jako PFka, tak si to značili písmeny a všechno zabavili. Odvezli mě pak k výslechu a to bylo stále: ,Kde jste získal dokument Charty ten a ten...,‘ a já odpověděl, jak jsem byl naučený, že anonymně poštou. Další bod, tak to tam naťukal a další otázka: ,Kde jste získal knihu Pavla Tigrida Svědectví.‘ Moje odpověď zase, že anonymně poštou. Když to bylo asi po páté, tak už to vyslýchající nevydržel a zařval na mě, jestli to třeba nemohlo být za dveřmi. Já mu v klidu řekl: ,A kdo to ví líp, já, nebo vy? A já říkám anonymně poštou!‘ Takže je tam všude anonymně poštou. My jsme měli od Cibulky školení, on rozmnožil, jak se chovat při domovní prohlídce. Oni třeba, že musím mít svědka, nezávislého občana, ale kde v pět hodin ráno seženete svědka. Tak že tedy zazvoní u domovnice. Přišel její syn a vytáhl na ně průkazku. Já vůbec nevěděl, že pracuje u policie.“

  • „Já jsem to dělal tak, že jsem přišel s objednávkou. Když to vzali, tak jsem jim řekl: ,Bacha na to, jestli se to někdo dozví, tak vás můžou zatknout.‘ Takže dostali strach. Příklad: Hlas Ameriky hlásil, že zemřel Pavel Wonka. To bylo v noci, a najednou ťuk, ťuk. To jsem bydlel na Letné. Přišel vzkaz na papírku. Václav Havel byl přítel z metra. Prosil mě, abych udělal to parte. V Hradci totiž tisk toho oznámení zakázali. Jedu do té mojí tiskárny brzo ráno a tam už na mě čekali a pokřikovali: ,My už se tady sázíme o šampáňo, kdy dorazíš s tím parte.‘ Oni totiž taky slyšeli Hlas Ameriky. Za hodinu to bylo vytištěné, vyzvedl si to jeho bratr, ale pak jsem se dozvěděl, že to mamince zakázali vzít na poště.“

  • „Přijdete do nějakého kolosu a nemáte ty zkušenosti, všechno zjišťujete. Když po prezidentské volbě nechal nový prezident (V. Havel) nastoupit personál a nás. A teď si představte, jak jsme v té době vypadali, Oslzlý a já, oba takový huňáči a naproti nás celá suita husákovského aparátu. A prezident jim říká: ,Jistě si uvědomujete situaci, dobu. Vy končíte a toto jsou moji noví poradci.‘ Ti buřti na nás koukali a pak jeden vyskočí a řekne: ,Pane prezidente, vítáme Vás jménem Občanského fóra Pražského hradu.‘ My jsme se všichni rozchechtali...“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 22.06.2015

    (audio)
    délka: 01:23:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy umělců v komunistickém Československu
  • 2

    Praha, 23.06.2015

    (audio)
    délka: 02:09:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy umělců v komunistickém Československu
  • 3

    u pamětníka v ateliéru, Praha 2, 04.11.2016

    (audio)
    délka: 31:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lakmusovým papírkem normalizace

dobové foto.jpg (historic)
Joska Skalník
zdroj: Post Bellum, dobová fotografie: archiv pamětníka

Joska Skalník se narodil 23. března roku 1948 v Praze. Vyrůstal v Kolíně. Jeho dětství bylo poznamenáno vrozeným onemocněním dolních končetin. Již během školní docházky se projevilo výtvarné nadání, které rozvíjel v LŠU. Později na něho velmi silně zapůsobila společnost okolo malíře Karla Františka Foltýna. Po základní škole studoval nejprve na obchodní škole, po třech letech odešel na střední uměleckoprůmyslovou školu. V roce 1969 musel ze zdravotních důvodů studium přerušit, dokončil jej o rok později. Prvním zaměstnáním se mu stalo místo malíře dekorací a písma ve Státním divadelním studiu, v roce 1977 přešel do Činoherního klubu, kde měl na starosti propagaci. Zde působí dodnes. Mimo to ale v prostorách Činoherního klubu pořádal nepovolené výstavy obrazů i fotografií. Od roku 1970 byl činný v Jazzové sekci, kterou spoluzakládal. Aktivně se podílel na vzniku řady samizdatových vydání knih (Obsluhoval jsem anglického krále, John Ono Lennon a dalších), ale i samizdatových periodik (Revolver Revue, Originální videojournal). Kvůli svým ilegálním aktivitám byl 2. září 1986 zatčen, vzat do vazby a následně odsouzen k tříleté podmínce. I po propuštění v ilegální činnosti nadále pokračoval až do Sametové revoluce. Jako blízký přítel Václava Havla byl přítomen i vzniku Občanského fóra, pro něž připravoval grafické podklady a propagační materiály. V roce 1990 se stal poradcem prezidenta ČSR Václava Havla. Po roce působení však z funkce odešel. Od té doby se věnuje výhradně výtvarné práci. Žije v Praze.