P. Jozef Regec

* 1926

  • „Já pořád věřil, já to i těm svým kamarádům říkal (že přežiji). Oni byli dva bráchové, trochu starší ode mě, asi kolem třiceti, no ale ten jeden to nevydržel s tím jídlem a zemřel. To bylo mnoho lidí, kteří tam křičeli od bolesti a umírali na maso od UNRRY. A oni až potom na to přišli, že neměli dávat maso, ale jen čokoládu a takové. Tak já jen čokoládu valil do sebe, a to nebylo, jako je teď, to byla taková hrubá (tlustá), nevím ani, jak to dělali, ta byla tak hrubá, že se to nedalo odlomit, tak jsme to rozbíjeli kamenem.“

  • „Jeden kamarád, s kterým jsem chodil do školy, tak on měl bráchu staršího a ten byl v tom povstání jako velitel, Smrek, a on nás tam stáhnul, do toho povstání. Jak Němci tlačili na Kežmarok a na Polsko, ale oni ti partyzáni se zmohli a dotlačili je až na Poprad do vrchu a až na Žilinu, ale tam přišla německá posila a rozprášili nás, tak jsme jedině museli to všechno nechat a utéct do hor do lesů nad Banskou Bystricu, takzvané Staré hory. Tam se udělalo takové velké tábořiště v horách. My jsme chodili jako mladí šikovní mosty podminovat a tak, ovšem ne sami, ale se staršími, kteří to uměli, jsme pomáhali. Ale byl zrádce mezi námi, prozradil ten náš úkryt.“

  • „Tak jsme se odstěhovali do Osvětimi na práci. Baráky jsme tam stavěli, po dvou měsících tam přistěhovali Židy. A nás převezli do Dachau. Já jsem byl brán jako automechanik, tak jsem tam opravoval dveře, co se dalo, jako mladý kluk.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Havířov, 27.02.2015

    (audio)
    délka: 01:39:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mladý člověk neví, co se může stát, vidí před sebou jen vítězství

Portrét
Portrét
zdroj: Iva Chvojková Růžičková

Jozef Regec se narodil roku 1926 jako čtvrtý syn v chudé rodině ve vesnici Toporec na Slovensku. V osmnácti letech se připojil k povstalcům Slovenského národního povstání. Jejich skupina však byla vyzrazena a pamětníka věznili v Osvětimi, Dachau a Frankfurtu. Přežil pochod smrti. Po válce se stal šoférem a opravářem strojů, po obvinění ze zpronevěry opustil Slovensko a pracoval až do důchodového věku na šachtě v dolech na Ostravsku.