Jaromír Holas

* 1952

  • „Nejvíc mě v dětství poznamenalo to, že jsem byl jiskřička, což byl první stupeň před vstupem do Pionýra. Byla povinná četba knihy Timur a jeho parta, byl jsem několikrát i na filmu a Timur byl mým prvním hrdinou. Když jsem splnil všechny podmínky, měl jsem být šátkovaný v Leninově muzeu, a když jsem to řekl otci, hrozně se rozčílil a křičel, že doma žádného bolševika nechce a že na žádné šátkování nepůjdu. Měl jsem z toho průšvih. Ptali se mě, proč jsem nepřišel, proč jsem to sabotoval. Odpověděl jsem, že nechci být bolševikem. Zírali na mě a zavolali si otce do školy. Otec jim to vysvětlil a já jsem se nestal pionýrem. Celá třída byla šátkovaná mimo tří romských kluků, o které neměli zájem, a já jsem se stal vyvrhelem třídy.“

  • „Pak jsme se přestěhovali do novostavby na Žižkov nahoru, kde jsem chodil do nové školy, takže jsem se této třídy zbavil a chodil jsem do nové třídy. To už byl rok 1964 a režim se začal uvolňovat. Pionýrská organizace už nebyla tolik důležitá. Na nové škole byly povinné rudé šátky, všichni je museli do školy nosit, já jsem ale nemusel, protože jsem nebyl pionýr. Pak jsem se seznámil s jedním klukem, který chodil do tábornického oddílu Psohlavci. Takže jsem v roce 1965 vstoupil do tábornického oddílu a poznal jsem, že jsou to skauti. Byla to tábornická unie pod ČSTV a měli dovoleno nosit hnědé šátky a krojové košile. S radostí jsem vyměnil hnědý šátek za rudý, který jsem tedy stejně nikdy neměl, a byl jsem moc rád, že mám oporu na téhle druhé straně.“

  • „Pionýr jezdil na tábory, kterým jsme říkali výkrmny. Přijeli na místo, kde vařily kuchařky, měli postavené stany, sruby, měli s sebou kufry, vstoupili do tábora, hned dostali jídlo... Kdežto my jsme přijeli na holou louku, museli jsme jít do lesa, porazit pár soušek, udělat si kůly, postavit si stan, obít ho krajinkami, postavit si postele, trvalo nám to všechno tak dva dny. Když to bylo postavené, družiny byly rozdělené na služby a kluci si vařili sami. Každá družina vařila pro celý tábor, takže jsme postavili táborová kamna, museli jsme zařídit kuchyňku, družina musela nakoupit, uvařit, uklidit. Byl to tedy obrovský rozdíl. Byli jsme na to hrdí. Ti pionýři byli ve výkrmně, skoro nic tam nemuseli dělat – tedy co se týká práce. Jinak sportovní aktivity tam měli také. My jsme si to ale museli všechno vydřít.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 22.08.2017

    (audio)
    délka: 01:18:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Máte ty hajzly dobře vychovaný, spílali nám estébáci na ilegálním skautském táboře

J. Holas
J. Holas
zdroj: archiv pamětníka

Jaromír Holas se narodil 11. listopadu 1952 v Praze do rodiny elektrikáře. Jeho otec vyrůstal v dětském domově, kde pod vlivem řádových sester přilnul ke katolické víře a k antibolševismu, v jehož duchu byl vychováván. Pamětník jako jediný ve třídě nevstoupil do Pionýra, což z něj učinilo outsidera. V roce 1965 vstoupil do turistického oddílu Psohlavci, který tajně pracoval podle idejí předválečného skautingu. V roce 1968, v době obnovení skautské organizace Junák, složil Jaromír Holas skautský slib a začal pracovat jako skautský rádce a později jako vůdce. V době normalizace, kdy byl Junák rozpuštěn, byli skautští Psohlavci tlačeni ke vstupu do Pionýrské organizace, což odmítli. Schovali se pod pláštík Svazarmu, posléze TJ Slavia Žižkov, kde v ilegalitě přežili do revoluce 1989. Psohlavci museli čelit ideologickým kontrolám, z nichž se vyvlékli organizováním táborů na východním Slovensku u polských hranic, kde je nikdo nekontroloval. Po listopadové revoluci 1989 pamětník založil nový skautský oddíl Triquetrum a podařilo se mu vychovat svého nástupce. Jaromír Holas pracoval ve Stavoservisu jako montér vzduchotechniky. Vystudoval gymnázium pro pracující, chtěl dále pokračovat na filozofické fakultě, ale jediný obor, který mu režim umožnil studovat, byla ekonomika průmyslu. V roce 1979 založil rodinu a na deset let ssvé skautské aktivity přerušil. Jako ekonom pracoval ve Stavoservisu, ve Správě státních hmotných rezerv a v pojišťovnictví. Jeho velkým koníčkem je sport a cykloturistika, kterou sdílí s manželkou. Na kole projeli celou Evropu a ze závodů si přivezli desítky medailí. Navštěvuje Univerzitu třetího věku, kde studuje evropské duchovní dějiny. Jeho životní krédo zní: Pravý muž je stále žákem.