Ella Kesajeva

* 1963

  • „Bylo to klidné městečko, daleko od vší politiky, do ničeho jsme se nepletli, všem bylo všechno jedno, všichni litovali Čečensko, že je tam válka, to bylo tak všechno. Tady žili lidé, kteří se nepletli do politiky, do ničeho. Já osobně si myslím, že kdybychom více soucítili s bolestí jiných lidí, nestal by se v Beslanu teroristický útok. Vybrali si Beslan proto, že to bylo apolitické město, které se do ničeho nemotalo, nereagovalo na bolest jiných, každý si tady žil svůj malý rodinný život.“

  • „Snažili jsme se vyšetřovat podle zákonů, snažili jsme se udělat všechno možné. Ale dopadlo to tak, že nikdo nebyl potrestán. My teď žijeme nadějí zaprvé na Evropský soud ve Štrasburku a taky Boha, že to těm vrahům neprojde, za všechny ty vraždy musí někdo pykat. Jak mi řekla jedna matka, které tam zemřely čtyři děti, Raisa Totijeva, baptistka. Řekla mi, že ví, a až je jí za ně hrozně, jak tito lidé budou pykat. Chudák žena, zabili jí tam čtyři děti a ona se ještě trápí za duše těch vrahů. Ona to řekla zcela otevřeně, že náš současný prezident prolil krev těch dětí, ale žádný trest za to nedostal. Jeho popularita je naopak strašně vysoká, co se s tím dá dělat? Čím víc lidí zabíjí, čím více válčí, tím víc stoupá jeho oblíbenost. Totéž jako u Hitlera, co se s tím dá dělat?“

  • „Křičela jsem: ‚Dejte mi megafon, megafon.‘ Proč? Měla jsem už vymyšlené, jak se dostanu k tomu domu, kde se schovám, a megafonem budu říkat teroristům, aby nikoho nezabíjeli. V běžném životě jsem normální ženská, žádný voják, ani v žádných orgánech jsem nikdy nepracovala... Tehdy jsem potřebovala jen ten megafon, chtěla jsem s teroristy vyjednávat. Z okna jsem viděla, jak na dvůr místní správy přijíždějí vojenská auta a z nich vykládali obrovské bágly, na ty se pak vojáci položili a odpočívali. A tenhle moment, že se ti vojáci chystají si odpočinout, mě zasáhl do hloubi duše. Někdo obsadí školu, ještě je šance je zachránit, a oni si tam lehnou na ty svoje bágly...“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Beslan, 01.06.2014

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Pamětníci teroristického útoku v Beslanu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V běžném životě jsem normální ženská, žádný voják

Ella Kesajeva
Ella Kesajeva
zdroj: Pamět národa - Archiv

Ella Lazarevna Kesajeva se narodila 1. září 1963 v Severní Osetii, v podhorské vesnici Chaznidon. Vesnice leží v úrodné oblasti a její obyvatelé byli relativně bohatí. V době stalinských represí byla většina mužů z Chaznidonu popravena NKVD a jejich majetek zabaven. Stejně tak i dědeček Elly Lazarevny. Pochází z muslimské rodiny, ale sama je křesťanka. V regionu dodnes cítí protimuslimské napětí. Mluví rusky i digorsky, jazykem Osetinců ze severu. Ella Kesajeva vystudovala biologii a pracovala jako vedoucí laboratoře. Od beslanské tragédie se věnuje vyšetřování. Odpovědnost za útok na školu v Beslanu přičítá organizátorům z vládních struktur. Obvinění Ingušů, kteří byli označeni za viníky i u dvou dalších teroristických útoků, považuje za záměrné podněcování nenávisti mezi kavkazskými národy. Má jednu dceru. Dnes je jí dvaadvacet let a studuje medicínu. Útok přežila jako rukojmí ve škole. V den útoku odešla její dcera do školy spolu se švagrem a jeho dětmi. Po chvíli Ella Kesajeva uslyšela výstřely. Bydlí blízko u školy, ale když se tam snažila dostat, přes cestu zastavil nákladní vlak. Viděla, jak ke škole přijelo vojenské auto a maskovaní muži, kteří z něj vyskákali, začali střílet. Oběhla po cestičkách školu a viděla, že zatím nikde nejsou policejní jednotky. Doběhla na radnici, snažila se sehnat megafon, chtěla začít s teroristy vyjednávat a ptala se, proč nikdo nic nedělá. Když se jim nepodařilo ji vyhnat, usadili ji v kanceláři FSB a nechali ji namalovat plánek toho, co viděla. Policista Gajdenko, který chtěl nechat Ellu Lazerevnu vyvést z budovy radnice, později u soudu vypověděl, že ji nikdy v životě neviděl. Další příslušník FSB, se kterým se setkala na radnici, později rodinu sledoval. Manžel její sestry i jejich dvě děti při útoku zahynuli.