Jaroslava Klápšťová

„Když naši měli odcházet, tak to byl můj dědeček, babička a můj strýček a zároveň s nimi odcházel, protože ho měli zavřít nějakého Šourka s jeho dcerou Jaroslavou, což byla moje spolužačka. Takhle, s jeho dcerou a jeho druhá dcera byla moje spolužačka. K tomu si vzali nějakého pana Halamu z Loužnice, takže chtěli převést dvě rodiny po třech lidech. Říká se, nevím co je na tom pravdy, ale říká se, že když teda přišli oboje dvoje... stejným způsobem, to bylo vyprovokovaný tou akcí Kámen a když přišli někde na ty Mariánský Lázně, to znamená na ty západní hranice, tak přišel, jmenoval se myslím Dengert, to teď přesně nevím, tak že může převést jenom jednu rodinu. Takže oni si prý hodili korunou, která rodina půjde jako první a která rodina půjde jako druhá, ta se musela vrátit a jít znova.“

„A ještě si pamatuju, že když se babička vrátila, to mě bylo v tý době osm let. Byla úplně... Kouřila, pak samozřejmě přestala, celý život pak nikdy nekouřila. Kouřila a měla úplně... Bydlela v takový komůrce, protože nás vystěhovali nahoru do vejminku, bydlela v takový komůrce, kde se netopilo, a měla úplně hysterický záchvaty. Já prostě si pamatuju, jak prostě... Já to pamatuju jako nejhorší hysterii, protože vlastně to vězení... A když jsme se na něco ptali, tak oni nám říkali: ,Neptejte se, bylo to strašný, bylo to strašný.‘ Takže v podstatě nás nechali jako vnoučata žít v takový nevědomosti, protože říkala, že o tom se nedá mluvit, že to bylo strašný.“