Jan Smolík

* 1942

  • „Bydleli jsme v kasárnách jako normální vojáci, s vojáky chodili do jídelny na snídani, na oběd, na večeři, jedli jsme to, co oni. Když jsme se vrátili ze snídaně, svlékli jsme uniformu, oblékli jsme si cyklistické oblečení, jeli jsme na trénink, přijeli jsme z tréninku, oblékli jsme si uniformu, šli jsme na oběd, po obědě jsme zase svlékli uniformu, vzali jsme si cyklistické oblečení a jeli jsme na trénink. Tak to šlo pořád dokola.“

  • „Když byla sezona nebo příprava na sezonu, věnovali jsme se jenom sportu. Jezdilo se po závodech, většina sportovců z Dukly byla v národním manšaftu, takže jsme jezdili i na soustředění s národním družstvem. Jakmile skončila sezona, museli jsme si obléct uniformy a až do prosince jsme jako poddůstojníci nebo důstojníci chodili do kasáren do zaměstnání. Pak začínala příprava na novou sezonu – celá Dukla zpravidla jezdila do Jedovnic nebo do Ochozu a tři čtyři týdny jsme tam káceli stromy.“

  • „Výkon cyklistů se v Československu posuzoval podle Závodu míru. Mistrovství světa nebo olympiáda nikoho nezajímaly. Když Závod míru dopadl dobře, všechno bylo v pořádku a člověk mohl jezdit po světě po závodech. Ale když se nedařilo, všechno bylo špatně: cyklista se v tu ránu ocitl na indexu, přestalo se jezdit, nebyly peníze.“

  • „V roce 1961 jsem jako záklaďák nastoupil na vojnu do Dukly, zůstal jsem tam až do roku 1975. Dostat se do Dukly bylo v té době velice těžké, protože z celého Československa se brali dva nebo tři závodníci. O ta tři místa byl vždy velký zájem. Já jsem měl původně nastoupit do Dukly Pardubice, ale pan Jursa, trenér brněnské Dukly, si mě vyhlídl a oddíly si mě prohodily.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 09.04.2014

    (audio)
    délka: 01:11:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Sportovní Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

My sportovci jsme věděli, že všude je chleba o dvou kůrkách

Jan Smolík
Jan Smolík
zdroj: Paměť národa

Jan Smolík, narozen 24. prosince 1942 v Lipníku nad Bečvou, zhlédl v roce 1957 etapu Závodu míru a tato podívaná jej nadchla natolik, že se rozhodl nadále věnovat výhradně cyklistice. V letech 1961 až 1972 závodil za Duklu Brno. Roku 1964 vyhrál Závod míru a o čtyři roky později se zúčastnil OH v Mexiku. V letech 1972 a 1974 byl trenérem Dukly Brno, poté byl zaměstnán u firmy Průmyslové stavby Brno. Roku 1976 nastoupil jako trenér do jednoho z brněnských tréninkových středisek mládeže. Po zrušení střediska (1991) byl krátkou dobu nezaměstnaný, přibližně půl roku se živil jako řidič kamionu, pak si zařídil velkoobchod se sportovním zbožím a ten vedl až do odchodu do důchodu.