John Freund

* 1930

  • „Fredy Hirsch byl ohromná osobnost, olympijská, řekl bych. Přišel z Německa a byl to statečný a krásný člověk. Byl to vlastně vedoucí mládeže tam i v Osvětimi. A pak spáchal sebevraždu, než aby šel do plynu. On by šel do plynu s dětmi a nemohl vidět, aby ty děti trpěly, tak spáchal sebevraždu.“

  • „Pak nás Američané vzali na nákladní auto a odvezli nás. Jeli jsme skrz Norimberk. A já jsem měl velikou radost, to město bylo úplně rozbité, nic tam nestálo. To byla jediná radost, kterou jsem měl. Oni si to zasloužili. A pak jsme přijeli na české hranice a tam nás lidé vítali. Byl začátek května, rádia hrála hlasitě a přišel pan prezident Beneš.“

  • „My židovské děti jsme v Budějovicích vydávaly časopis. Teď je z toho kniha. Ten časopis se jmenoval Klepy, byl krásně ilustrovaný, byly tam povídky, které jsme my děti psaly. Hodně fotek a ilustrací. Pokud by vás to zajímalo, je o tom vydaná kniha The Underground Reporters, ale zatím ne v češtině.“

  • „V Holandsku žil jeden z nás a on si pamatoval na tu selekci těch devadesáti chlapců. A hledal, jestli to někdo přežil. On byl potom duševně nemocný, patřil k lidem, kteří to nemohli snést. Už zemřel. Tak on začal hledat a já i ostatní jsme od něho dostali dopis. A já jsem pak po něm převzal vedení té knihy. Tak jsme se našli skoro všichni, přežila to asi polovina, pětačtyřicet. Někteří byli tady, někteří v Americe, někteří v Izraeli. Tak jsme si začali dopisovat a z toho pak vznikla ta kniha. A taky jsme tady v Praze měli sjezd.“

  • „Když jsem se po prázdninách vrátil z vesnice, tak mi jeden vzdálený příbuzný říkal, že musím jít do školy. Tak mě tam zavedl, my tam přijdeme, on mě představí a ten pan řídící – ještě teď je mi špatně, když o tom mluvím – pan řídící mi říká, že tady má nařízení, že nesmí připustit židovské děti. Že to nikdy nebylo zrušeno, takže mě nemůže vzít do školy, představte si to!“

  • „Člověk se bál. On se mě ptal: ‚Jak jsi starý?‘ Já jsem mu říkal: ‚Čtrnáct let a jeden měsíc‘, protože to bylo měsíc po mých narozeninách. Člověk se bál, když víte, že je to buď smrt, nebo život. Skoro jsem se třásl. Ale to jste nemohl ukázat, že máte strach, to by vám moc nepomohlo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 28.05.2014

    (audio)
    délka: 01:32:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Začal jsem o nás mluvit jako o Birkenau Boys

dobová fotka.jpg (historic)
John Freund
zdroj: Dobová: archiv pamětníka, současná: Vilém Faltýnek

John Freund se narodil pod jménem Hanuš Jan Freund 6. června 1930 v Českých Budějovicích v rodině dětského lékaře Gustava Freunda. V době před vypuknutím druhé světové války se mohl stát jedním z „Wintonových dětí“, ale rodina tuto příležitost nevyužila. V dubnu 1942 nastoupili Freundovi do transportu a následující rok a půl strávili v terezínském ghettu, kde tatínek pracoval jako lékař a John Freund žil v domově mládeže pod vedením Arna Ehrlicha. Prosincovým transportem v roce 1943 rodinu převezli do koncentračního tábora v Osvětimi. Do dubna následujícího roku žili společně v takzvaném rodinném táboře. Při jeho likvidaci a následných selekcích se pamětník dostal mezi skupinu chlapců určených navzdory nízkému věku na práci a později označovaných v literatuře samotným Johnem Freundem jako Birkenau Boys. Matka zemřela v plynové komoře, otec a bratr byli zastřeleni během blíže nespecifikovaného evakuačního pochodu. Také John Freund byl v lednu 1945 zařazen do pochodu, jímž se vězni po rozpuštění koncentračního tábora přesouvali do vnitrozemí. Pochod smrti přežil, dva měsíce ještě strávil v táboře Flossenbürg a nakonec byl na dalším pochodu osvobozen americkou armádou. V době míru se vrátil do Českých Budějovic, ale protože se neměl ke komu uchýlit, odešel na venkov pomáhat v zemědělství. Po prázdninách nastoupil na gymnázium v Praze a bydlel u své poručnice - tety Anny Weissové. Po únoru 1948 využil nabídku kanadské židovské organizace a odjel do Kanady, kde žije dodnes. V 80. letech spolupracoval na přípravě publikace After Those Fifty Years: Memoirs of Birkenau Boys. Vydal ji vlastním nákladem poprvé v roce 1992. Je také autorem vzpomínkové publikace Údolím stínů smrti.