Mgr. Anna Levová

* 1946

  • „Já jsem to neprožila, já si to pamatuji jako malé dítě. Když se rodina sešla, tak začali vzpomínat. A abych se přiznala, tak jsem vždycky koukala vypadnout ven.“

  • „Naše rodina Doležalova se to dozvěděla od strýce Větrovce. On byl obuvníkem, tak se asi dostával k různým drbům snáze nežli lidé, kteří nebyli tak nějak mezi lidmi. Že se něco chystá, takže se sebraly ty dvě rodiny, sbalily a utekly se do lesa schovat. A další rodina Mikulcova tomu nevěřila a zůstala v baráku, takže skutečně prožili v baráku hrůzu nepředstavitelnou, protože kdo vyběhl ven, toho zastřelili, kdo nevyběhl ven, tak mu zapálili dům. Takže Janova Dolina lehla popelem. Oni to přežili. Oni to přežili a vyprávěli. Nevěřili, že se něco může stát, ale přeci jenom si udělali maximální zásoby vody, takže se jim asi podařilo hasit a uhasit, že přežili. Potom i dodávali už úplně jako poslední (vzpomínku), že jim hořel nějaký trám, tak tam si pomohli i muži močením.“

  • „Bratranec Jiří Větrovec zjistil – protože jezdil jako turistický průvodce do Sovětského svazu, tak v těch místech byl a zjistil – že Janova Dolina jako taková neexistuje, že to je prakticky Bazaltovo.“

  • „Udělala jsem tady školu, vystudovala jsem pajdu (pedagogickou fakultu – pozn. aut.). Končila jsem v osmašedesátém a v devětašedesátém můj bratr odešel z republiky. Když mě zavolali na okres a ptali se: ‚Soudružko, jaký styk máš se svým bratrem?‘ Já jsem huba nevymáchaná, tak jsem řekla, že pohlavní ne, že to nejde. To jsem už tam šla s rozvázáním pracovního poměru, protože mi bylo jasné, že když neskousnu přátelskou pomoc sovětské armády, tak mě těžko nechají učit. Nenechali. Jakmile zjistili, že mám tyto názory, tak jsem měnila zaměstnání.“

  • „Naše rodina potom po válce reemigrovala. Takže všichni, o kterých vím, byli tady. Co vím, tak jedna moje teta šla do Polska, protože si vzala Poláka. Tam na Ukrajině byly všechny národnosti. Ještě moje babička a dědeček se narodili tady a odvedli je tam (do oblasti Volyně – pozn. aut.) jako malé děti. (To se ještě potom dostali zpátky do Československa takhle?) Babička ještě zpátky ano, dědeček ne. Ten už tam zemřel. Ale babička se ještě vrátila.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 13.11.2013

    (audio)
    délka: 06:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Já to slyšela jako malé dítě, když se rodina sešla

Anna Levová
Anna Levová
zdroj: archiv Anny Levové

  Mgr. Anna Levová, roz. Doležalová, se narodila 1. června 1946 ve Zdolbunově na Volyni v tehdejším Sovětském svazu. Patřila do enklávy volyňských Čechů a v roce 1947 reemigrovala do Československa. Zde absolvovala střední všeobecně vzdělávací školu a pedagogickou fakultu a začala pracovat jako učitelka. Po roce 1968 musela ze zaměstnání odejít a poté pracovala v knihovně, v knihkupectví a nakonec jako zdravotní laborantka. V současnosti žije v Kralupech nad Vltavou.