Blanka Včeláková

* 1926

  • „Všude byla těžká práce, to je pravda. Jedna druhou utěšovala, a tak nějak jsme byly spojené tím svým neštěstím, tak jsme vyhledávaly i humorné situace, abychom se trochu zasmály. Bylo toho neštěstí dost. Protože tam byla třeba v Pardubicích maminka, která měla dvě děti, a ty děti si vzaly život, protože je ve škole šikanovali. Tak ona o ty děti přišla. Nebo tam byl třeba případ v Pardubicích, to byla Slovenka, a oni jí přišli oznámit, když vycházela z budovy: ‚Tak minulej tejden jsme vám oběsili manžela.‘ Nebo popravili… Paní ihned omdlela.“

  • „Musely jsme podepsat, že jdeme domů, a otevřenou drezínou nás vezli večer v devět hodin. Vlak nám jel asi o půlnoci. Dostala jsem do ruky 500 korun. Teď já měla síťovku, v té síťovce půjčenou peněženku, oblečení půjčené od jedné, která byla z Jablonce. Já jsem přišla na to nádraží, a protože jsem celý jeden den nejedla, druhý den nejedla, já měla žízeň a já měla hlad. Večer na tom nádraží neměli nic. Jen tam byl výčep s pivem. Říkám: ‚Tak si dám malý pivo.‘ Teď jsem tam stála a on [výčepní]: ‚To som nevidel, päťstokorunáčkou platit pivo.‘“

  • „Tam jsme čekali půl roku na soud. V červnu jsme měli monstrproces v Liberci v Lidových sadech. Jako diváky jsme tam měli mladé milicionáře. Židle tam byly nastaveny jako divadlo. Před námi byla veliká tabule, na té tabuli byla jedna puška a jeden revolver, a tím jsme chtěli rozvrátit republiku. Na to poukazovali, že to byly zbraně. – Kolik vás bylo v té skupině? – Dvacet sedm, ale u nás byli esenbáci, ti měli všichni zbraně, ale ty tam nemohli vystavit. Ten proces trval tři dny a dostala jsem šestnáct roků trestu. Já jsem tam u soudu řekla, že mě bili, a že kdyby byli řekli, že jsem zabila tatínka, tak že bych byla řekla, že jo. Nikdo z těch chlapů – ti byli zmlácení – nikdo to neřekl, jenom já jsem to řekla, za ty facky. ‚Oni vás bili?‘ – ‚Ano.‘ – ‚Oni vás bili?‘ – ‚Ano.‘ – ‚Oni vás bili?‘ – ‚Ano.‘ – ‚Udělejte poznámku,‘ řekli zapisovateli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jablonec nad Nisou, 27.10.2013

    (audio)
    délka: 02:01:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byly jsme spolu, spojeny svým neštěstím

Blanka Včeláková
Blanka Včeláková
zdroj: foto Martin Reichl

Paní Blanka Včeláková se narodila 22. června 1926 v Jablonci nad Nisou. Od dětství chodila do Skauta. V roce 1938 po záboru Sudet se rodina přestěhovala do Hradce Králové. Po absolvování měšťanky a školy pro ženská povolání v roce 1943 pracovala v kanceláři na nádraží v Hradci Králové. V květnu 1945 se s otcem a sestrou vrátila do Jablonce nad Nisou. Do zrušení skautské organizace v roce 1948 byla Blanka aktivní skautkou. Na podzim 1949 se náhodně seznámila s řidičem tramvaje napojeným na odbojovou skupinu, k níž se chtěla přidat. Skupina byla rozkryta dřív, než stihla odbojové akce uskutečnit. V prosinci 1949 Blanku zatkli. Liberecký soud jí ve skupinovém procesu v červnu roku 1950 vyměřil šestnáctiletý nepodmíněný trest. Poznala věznice v České Lípě, Pankráci, Kladně, Molitorově, Pardubicích, vojenskou nemocnici na Pankráci a věznici ve slovenských Želiezovcích. Podmínečného propuštění se dočkala v létě roku 1957. Po návratu do Jablonce nad Nisou pracovala v brusírně skla a prádelně. Paní Blanka Včeláková, jeden ze zakládajících členů místní pobočky Konfederace politických vězňů, žije v Jablonci nad Nisou.