Tamara Lenzová

* 1919

  • „Do poslední chvíle jsem byla v Rovně. Ve čtvrtek bombardovali Rovno a v pátek – ona tam byla taky moje sestra zaměstnaná, byla mladší, ale dostala se tam taky, bylo to 20 kilometrů od nás – a my jsme se sebraly, každá tašku do ruky, a šly jsme těch 20 kilometrů pěšky domů. Přišly jsme domů ve čtvrtek nebo v pátek a v sobotu nebo kdy tam přišli Rusové. My jsme byli od sovětské hranice jenom 30 kilometrů a maminka ráno přišla a říká: ‚Holky, vstávejte, nějaký rachot je z tamté strany.‘ A oni přijeli těmi stalincemi, velkými tanky.“

  • „Tak my abysme se vyhnuli tomu špatnému, tak jsme šli ke strejdovi. To si pamatuju, když jsem se ohlédla, tak jak odcházeli Němci, a když už zase přicházeli Rusové, tak pálili, tak když jsem se otočila, to jsem byla na tom kopečku, to byla záře, jak to všechno hořelo. My jsme přišli k tomu strejdovi a tam byl vedle hostinec a dole pod tím hostincem byl takový sklep, tam skladovali pivo, tak oni se tam schovávali. Tak jsme tam šli taky s nimi. Když jsme tam šli, tak tam byli Němci a do rána už tam byli zase Rusáci.“

  • „Zrovna v tom krámě jsme byly tři prodavačky a jedna z nich chodila do české školy. Právě s ní jsem se dostala do té české školy, kde jsme se prostě scházeli a vedli spolkový život. To byla matiční škola, byla právě v Rovně, Zdolbunově a v Lucku. To byly ty matiční školy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vroutek, 17.09.2012

    (audio)
    délka: 02:26:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na Volyni jsme se k republice pořád hlásili

Tamara Lenzová v mládí
Tamara Lenzová v mládí
zdroj: Archiv Tamary Lenzové

Paní Tamara Lenzová, roz. Křivková, se narodila 16. června 1919 v České Hulči v tehdejší polské části Volyně. Rodiče provozovali koloniál a mlékárnu. Paní Tamara navštěvovala českou školu, po jejímž dokončení nastoupila do uzenářství v Rovně. V dětství a mládí se zajímala o český kulturní život - navštěvovala Sokol, v Rovně chodila na české zábavy. Po obsazení Volyně Sovětským svazem v roce 1939 se paní Tamara vrátila do Hulče a vedla místní prodejnu. Zažila dvakrát přechod fronty. V roce 1944 se její bratr Jan přidal ke Svobodově armádě. Paní Tamara a její rodiče se po válce rozhodli přesídlit do Československa, odjeli v roce 1947 a usadili se na Rakovnicku. Paní Tamara pracovala v hospodářském družstvu ve Vroutku a v Podbořanech. Vdala se za kolegu z družstva. V roce 1960 přešla pracovat na národní výbor. Žije ve Vroutku.