Mgr. Hana Čechová

* 1954

  • „Dostala jsem za úkol zpracovávat filmy, které jsou zahraniční produkce. Byly tam obrovské politické tlaky. Zejména v polské produkci se tehdy objevovaly tituly, které byly zakázané. Tady jsem narazila. Dostala jsem doslova přihrádky zakázaných a povolených titulů a ty se měly dávat v nějakém čase. Nejdříve bylo potřeba podívat se na ten film, pak o tom napsat nějakou noticku, technické parametry a účel – tedy, co by v jakém vysílacím čase mohlo jít. Bylo tam ale strašně moc limitů. Některé filmy jsem neměla ani vyndávat, jiné filmy byly takzvaně na pováženou, měla je hodnotit dramaturgická projekce a zvážit, zda už to smí divák vidět. To jsem tedy zažila cenzuru natvrdo.“ – „Kdo byl ten cenzor nad vámi?“ – „Nevím, jestli se o tom může mluvit, je to nepříjemné, ale byla to paní Adamcová. Ta byla hlavní dramaturgyně, a pak tam byly ještě další dámy.“

  • „Poté co jsme měli kontroverzi docela silnou – jednalo se o film Faraon od režiséra Kawalerowicze –, jsem byla odejita. Byl to příběh, ve kterém figuruje faraon, který měl za manželku Egypťanku a milenku Židovku. Já jsem se na to dívala a neshledávala jsem na tom nic závadného – proč by tak krásný historický film neměl jít v Československé televizi. Tehdejší vrchní dramaturgyně ale řekla, že to prý musím vědět, že je to v tom filmu jasné. Měla na mysli to, že tam figurovala milenka faraona, žena z Izraele. Tenkrát se na Izrael nahlíželo tímto způsobem, protože my jsme byli proarabský stát. To je tedy jeden z příkladů cenzury. Nemohla jsem tam dlouho vydržet, a tak jsem byla z toho místa odejita.“

  • „A také to dědeček neměl úplně jednoduché. Něco si tam vydělali, takže měl u sebe nějaké peníze, takzvané kateřinky, což bylo údajně 25 rublů. Dědeček tedy zaměstnance nádraží podplatil, aby mohl nastoupit do vlaku. Bylo to všude kontrolované a hlídané a nebylo možné jen tak projít. Jediné, co platilo, byly peníze. Takže ho podplatil. Vlak se zaplomboval a jelo se. Měl nasušené kůrky a trochu vody, to bylo všechno, co mu muselo stačit na cestě do Kyjeva. Nevěděl, kde budou jaké zastávky a tak dále, a zatím byl tedy klid. Až po několika hodinách, když vlak zastavil, zkusil si otevřít malé okénko. Měl smůlu. Okénko vedlo rovnou k mašinfírovi a ten nebyl vůbec svolný s nějakým úplatkem. Dědu tedy nahlásil a odvedli ho. Bylo to ve městě Kursku. Dědečkovi se velmi přitížilo. Bylo to na přelomu roku 1917 a Rusové se obávali, že je německý špion. Dědeček vysvětloval, že není špion a že chce bojovat v legiích za naši zemi. Už byly tehdy představy, že vznikne Československo. Byl tam vyšetřující Němec – bylo zajímavé, že mezi Rusy byli nepříjemní a proti Čechům zaměření Němci – a ten ho odsoudil k smrti.“

  • „On byl dvakrát odsouzen k smrti a dvakrát smrti unikl. Jeho osudový příběh byl zakončen tím, že byl potřetí odsouzen nacisty a už neunikl. Zemřel pod gilotinou v roce 1943 v Drážďanech. Byl tam vězněn a rovněž pohřben. Tam se jeho, pro mě velkého člověka, zvláštní osud uzavírá.“

  • „Byl zatčen v roce 1941 a maminka, jak si to pamatovala, tak za nevyjasněných okolností. Nebylo zřejmé proč a ani to nebylo nikdy zveřejněno. Údajně se někdo dostal ke spisu a bylo to tam nacisty přeškrtáno. Jeho odsouzení tedy obestírá tajemství. Vím krok za krokem, co dělal dědeček v letech 1917 až 1920, ale tato doba je pro mě temná. Dědeček se bezpochyby zapojil do odboje, ale konkrétní věci nevím. Doma se to snažil udržet pod pokličkou, aby se to nedověděly děti a někde to neřekly. Pak ho zatkli a odvezli do Drážďan, takže se to dá těžko pochopit. Kdyby se vrátil, mohla bych vám to říct, protože bychom se s dědečkem ještě stihli potkat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha ED, 15.12.2021

    (audio)
    délka: 02:02:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Demokracie není samozřejmost. Musí se za ni bojovat i dnes

Hana Čechová
Hana Čechová
zdroj: pamětnice

Hana Čechová, za svobodna Hornová, se narodila 13. dubna 1954 v Plzni, vyrůstala na jejím předměstí, v takřka venkovském prostředí. Vystudovala gymnázium v Plzni a poté teorii kultury a estetiku na Filozofické fakultě UK. Absolvovala v roce 1978. Po mateřské dovolené nastoupila do Československé televize do redakce pořadů ze zahraničí, kde měla za úkol zpracovávat filmy zahraniční produkce. Zde poprvé narazila na cenzuru a dostávala se do konfrontací s nadřízenými. Po roce musela místo opustit, v Československé televizi pak až do roku 1988 působila v dramaturgii Studia Kamarád a Televizního klubu mladých. V dospělosti začala pátrat po osudu svého dědečka Jaroslava Komorouse, který byl za první světové války dvakrát odsouzen na smrt, než se dostal k legiím. Za druhé světové války už ale trestu smrti neunikl a byl popraven nacisty v Drážďanech, zřejmě pro odbojovou činnost. Důvod jeho popravy se rodina nikdy nedověděla. Jeho ručně psaný deník o zážitcích z první světové války Hana Čechová přepsala a poskytla Paměti národa.