Jan Nikerle

* 1922

  • „Vy jako věřící člověk jste musel mít docela problém se vstupem do armády. Jak jste to prožíval v tak mladém věku?“ – „Tak jako každý z nás, kteří jsme tehdy šli do armády. Ti, kteří byli protestanti nebo katolíci, mladí kluci, kteří šli tenkrát do armády a do boje. Tak já jsem byl za to, aby člověk nemusel vraždit. Tam se tomu nedalo ale moc vyhýbat. Válka je taková, že nemusíte ani vraždit. Jestli budete pekařem… Na vojně vám stačí dopravit třeba střelivo. To je, jako byste vraždili. To není přímá vražda – moje. Ale jsem vlastně spolučinitel těch ostatních věcí.“

  • „To bylo tak, že se ta armáda, která tam byla, tak se rozpadla. Kdo měl možnost a byl někde z blízka, tak šel domů. Kdo chtěl, tak šel k partyzánům nebo do Svobodovy armády. Hodně vojáků taky pochytali Němci a vzali je do zajetí. Ta naše jednotka se vlastně rozpadla.“

  • „Naše jednotka měla název ,lyžařský prapor automatčíků‘, a to až po Martinské hole. Na Martinské hole už nás bylo tak málo z těch sto padesáti, že jsme nebyli bojeschopní. Nemohli jsme zastat nějaké místo v linii. Důstojníci padli a museli být někým nahrazeni a mužstvo také. Potom za námi přišli záložníci z Turčanského Svätého Martina. Jednu nebo dvě noci bylo s námi asi třicet nebo čtyřicet lidí. První noc, jak začala palba, tak všichni ze strachu utekli. Couvli dozadu. Tak potom rozhodli, major Chrastina požádal, aby to zrušili. Já jsem se dostal k jedné kulometné rotě ve 4. brigádě.“

  • „My jsme byli víc ohroženi minometnou a dělostřeleckou palbou. A jak už jsme se blížili se zásobami k zákopům, tak už i kulometnou palbou. Ale my jsme v Liptovském Mikuláši chodili většinou v noci. Ve dne se chodit nedalo, protože Němci to měli tak zastřílený a zabezpečený, že by tam těžko někdo prošel.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zábřeh na Moravě, 21.07.2010

    (audio)
    délka: 01:15:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Do války se prostě muselo. I když jste nechtěli.

Jan Nikerle ve slovenské armádě
Jan Nikerle ve slovenské armádě
zdroj: archiv pamětníka

Jan Nikerle se narodil v roce 1922 v obci Gerlachov pod Vysokými Tatrami na Slovensku. Na podzim roku 1944 byl nucen narukovat do slovenské armády a spolu s dalšími vojáky byl určen k bojům na Ukrajině. Tam ale docházelo k častým útěkům Slováků na sovětskou stranu, a tak byli nakonec posláni k městu Sanok v Polsku. Až do Slovenského národního povstání tam sloužil ve strážném oddílu. V průběhu povstání se slovenské vojsko rozpadlo a Jan Nikerle se přidal k československému sboru, který v té době bojoval na slovenském území. Jako zásobovač v lyžařském praporu automatčíků prošel boji u Liptovského Mikuláše a na Malé a Velké Fatře. Po ukončení války v armádě sloužil ještě do března 1946. V civilu potom pracoval jako řidič, nejprve v nemocnici a poté v pozemních stavbách. V roce 1986 se i s manželkou Marií přestěhoval za synem do Zábřehu na Moravě, kde žije dodnes.