Chci zdůraznit jednu věc. Vietnamská bezpečnost si vždy vybere dobu, kdy jsme my, ti, kteří bojují za demokracii, nejslabší. Když mě například zatýkali, věděli, že moje žena bude brzy rodit, takže věděli, že pro mě bude snazší se vzdát. Protože si mysleli, že si budeme myslet - dobře, vzdej to a pojď brzy domů za ženou a dětmi. Dalším příkladem je Trinh Ba Phuong, když byly jeho dítěti pouhé 1-2 dny, zatkli ho. To jsou způsoby vietnamské bezpečnosti, jak nás napadnout, když jsme nejslabší, abychom se jim mohli rychle vzdát.
A taky vždycky v pátek zatýkají lidi. Proč tomu tak je? Protože ambasády mají volno v pátek a když se zpráva šíří, mají večer všichni volno. Volno mají jak novináři, tak i ambasády. V sobotu odpoledne pak aktivisty zbijí a mučí, aby je mohl donutit k přiznání, aby museli žádat o shovívavost. V pondělí pak vydali prohlášení, že jsme se vzdali, a v tu chvíli už ambasády nemohly nic dělat. V mém případě a můžete si všimnout, že i ve většině ostatních případů, zatkli lidi v pátek.
"Do 23:00 musí ubytovací zařízení, hotely a motely nahlásit místní policii, kdo všechno ten den dorazil. Proto jsem čekal až po 23:00, než jsem se odvážil jít do hotelu, kde bych se mohl ubytovat. Použil jsem trik. Předstíral jsem, že mluvím francouzsky, jako bych byl turista s batohem. Požádali o můj pas, tak jsem předstíral, že nerozumím a zakroutil hlavou a řekl, že ničemu nerozumím, pak mávli rukou a nechali mě jít na pokoj, protože bylo po 23:00. Pak jsem jim zaplatil a předstíral, že s nimi vyjednávám. Požádali o 500, já smlouval 400. Mluvil jsem jen francouzsky, aby si mysleli, že jsem cizinec.
Druhý den ráno jsem si musel jít koupit nový telefon, novou SIMkartu, vietnamská bezpečnost už můj telefon znala. Můj první odchod byl do vietnamské pohraniční provincie. Vzal jsem si taxi a byl jsem jen 15 minut od hranic autem, když jsem byl odhalen. Ústředna jejich společnosti neustále volala mému taxikáři. Zeptali se, jestli je pravda, že právě vyzvedli tuto osobu na ulici An Duong Vuong a správně popsali batoh, který jsem měl na sobě. Věděl jsem, že jsem byl odhalen, ale řidič to popřel. Protože když jsem přijel, zrušil jsem cestu a smazal jsem aplikaci a řekl jsem mu, že může pokračovat, nemusíte ustupovat nátlaku a zaplatím mu přesnou částku jako byla v aplikaci, takže za to dostanete celou částku. Proto to tento řidič popřel, prý mě neřídil, a že byl v Sai Gonu a nikde jinde. Věděl jsem, že jsem odhalen, tak jsem vystoupil z auta."
"Okamžitě jsem vešel do svého domu a napsal jsem svým přátelům SMS, že mě policisté chtěla dnes ráno unést a aby okamžitě opustili dům. V té chvíli také vtrhávali policajti do domů ostatních přátel, aby je zatkli. Okamžitě jsem volal na ambasády a novinářům, aby oznámili tu zprávu. Pak do mého domu přišel uniformovaný policista a dal mi předvolání. Moje žena a moji rodiče seběhli dolů, aby se s ním pohádali.
Poslal jsem zprávu všem západním ambasádám, aby to věděly. V tu dobu byla diplomatka Wallat - německá generální konzulka ve Vietnamu - na cestě do práce. Řidič ji odvezl přímo ke mně domů. Přišla se podívat na situaci. Policisté také obklíčili její auto a natáčeli kamerami. Přišla do mého domu a zeptala se na situaci, pak šla domů a šla se setkat s americkou generální konzulkou. V Saigonu jsou německý i americký konzulát v ulici Le Duan, obě budovy jsou naproti sobě. Německý generální konzulát je v 33 Le Duan, americký generální konzulát je v 34 Le Duan. Tam se potkala se Susan Burns, generální konzulku USA. Obě spolu diskutovaly a poslaly diplomatickou nótu protestující proti únosům občanů. Možná proto toho odpoledne bezpečnost zastavila obklíčení mého domu."
Ptal jsem se: ´Když mne žádáte, abych s Vámi šel na stanici, tak za A, kde máte zatykač a za B, podle čeho Vás mám identifikovat, když jste v civilu? Nemáte právo mě odvést na stanici.´ Říkali ´Trungu, pojď s námi na stanici a my tu obsílku dodatečně pošleme k Vám domů.´ Řekl jsem: ´To nejde, bez obsílky nikam nejdu.´ Začali jsme se hádat a zvyšovali hlas a lidi se vyhrnuli ven a dívali se. Pamatuji si, že ten vedoucí byl muž menší a silnější postavy v růžové košili s dlouhým rukávem. Když bradou pokýval směrem ke kavárně u našeho baráku, pět agentů v civilu se zvedlo. Přesně v ten moment, kdy se pozvedli, utekl jsem jim a běžel směrem domů. Ten agent nejblíž mně mě chtěl chytnout za krk, ale utekl jsem mu. Když mě doháněl po cestě, narazil do kola, které jelo náhodně kolem našeho baráku a upadl, proto jsem měl dostatek času, abych dorazil domů.
Měl jsem obrovské štěstí v tom, že běžně zamykám bránu poctivě každé ráno, když odcházím, ale to ráno, nevím, z jakého důvodu, jsem si říkal, naši jsou doma a stejně jdu jen kousíček na začátek naší ulice pro snídani a hned jsem doma, tak to nechám být. Stačilo mi díky tomu jen zatlačit na dveře a zamknul jsem se. Hned v ten moment si přiběhli ti agenti, kteří byli za mnou."
"Pokud si dobře pamatuju, tak to byl muž jménem Dung, který se sám představil jako Kapitán týmu 1. bezpečnostního vyšetřovacího týmu Ho Či Minova města - týmu pro vyšetřování závažných zločinů. Byl plukovníkem. Říkal mi věci, které mám pořád na paměti. Že pokud si dovolím pokračovat v prodemokratických aktivitách, tak buď způsobí autonehodu, aby mě zabili, anebo nastraží heroin ke mně do domu, aby mne obvinili z překupnictví a skladování drog. To mi řekl Dung. Ještě si to zřetelně pamatuju."
"Všichni tři, pan Dinh, pan Thuc a pan Long, se znali již dříve a ve skutečnosti ani jeden nebyli ve Vietnamské demokratické straně a neměli s Vietnamskou demokratickou stranou nic společného, ale psali jsme si s nimi a vyměňovali si názory. Vietnamská státní bezpečnost dala právě naše případy dohromady. Říkali, že pan Thuc a Long založili výzkumnou organizaci Chan, ale ve skutečnosti to nebyla organizace, byli to jen lidé, kteří se ve firmě pana Thuca zajímali o Vietnam a bádali a psali společně články. Ale spojili se. Ta organizace neměla žádné stanovy, žádnou platformu, nic, to až bezpečnost je shromáždila do organizace a spojili ji s mojí Vietnamskou demokratickou stranou.
Opravdovým členem Vietnamské demokratické strany byl pan Tran Anh Kim, z Thai Binh, ale naše procesy oddělili. Jeho, aby strýčka Tran Anh Kima soudili v Thai Binh zvlášť za účást ve Vietnamské demokratické straně. Aspoň strýček Tran Anh Kim a já jsme skuteční členové Demokratické strany Vietnamu, ostatní jako pánové Thuc a Long s námi neměli nic společného. Ale dali nás dohromady, aby z toho udělali velký, vážný a známý poces. Policejní generály a plukovníky mohlo snadno chválit politbyro. Mohli říct, že to je velká kauza, že je v tom mnoho lidí, a to je velká zásluha policie. Později ve vězení jsem si náhodou četl článek v novinách Thanh Nien. Psali, že můj případ byl nazván případ C509B. C znamená politický, 509 je květen 2009, kdy otevřeli naši kauzu, B je ministerská úroveň. A existuje mnoho generálů a plukovníků, kteří dostali medaile kvůli mému případu."
"V té době jsme se rozhodli založit organizaci s názvem 'Asociace demokratické mládeže'. Asociace mládeže byla zaregistrována ve Francii. Zakládali jsme ji dle francouzského práva o sdružování a spolcích, aby to bylo legitimní. A ještě si pamatuji, že datum založení jsem si vybral den vítězství nad nacismem 9. května 2006, takže si to pamatuji až dodnes. Nebo 8. května 2006, jeden z těch dvou dnů. Pamatuji si, že 25. prosince 2006, to byly zrovna Vánoce, jsem vstoupil do Demokratické strany.
Spojení demokratické mládeže s Demokratickou stranou jsme zamýšleli jako platformu, kde se mladí lidé mohou účastnit a učit se a cvičit o politice a demokracii, a pak už je to jen na nich. Mohli pak vstoupit do jiných politických stran nebo do Demokratické strany. Ale obecně je Asociace demokratické mládeže místem, kde se školí mladí lidé pro Demokratickou stranu, což je podobné jako u komunistické strany. Komunistický svaz mládeže je místem, kde lze vyhledávat a školit mladé lidi pro komunistickou stranu. My chceme tímto modelem přímo konkurovat komunistické straně. Tak jsem byl hlavou a zakladatelem Asociace demokratické mládeže. Pak jsme spolu s několika dalšími přáteli vstoupili do vietnamské Demokratické strany."
"Když jsem si uvědomil, že byl 10. sjezd strany, napsal jsem první dva články. První článek nesl název Otevřený dopis obyčejného studenta z nenormální země tehdejšímu ministru školství a kultury panu Nguyen Minh Hienovi. Pamatuji si, že kolem března 2006 jsem s panem Nguyen Minh Hienem nastolil problém, že vzdělání ve Vietnamu je vzdělání, které indoktrinuje, lže a klame vietnamskou mládež. S takovou indoktrinací nebudou mladí lidé schopni kriticky myslet, praktikovat, co se v angličtině nazývá critical thinking. Bez kritického myšlení nemůžete konkurovat světu. Protože svět, který chceme rozvíjet, musí spoléhat na kreativitu. Komunistická strana Vietnamu vycvičila mladé vietnamské studenty na ovečky, které se umějí jen učit nazpaměť, memorovat, což znamená, že umí pouze napodobovat, ale neumějí být kreativní. A naše zemi ještě více zaostává. Ten dopis mě v té době proslavil.
Pamatuji si, jak novináři v BBC říkali, že je potřeba, aby se četlo milionkrát. Můj článek byl celý měsíc na titulní stránce BBC, protože tam bylo tolik lidí (čtenářů). Podpořil hojnou a otevřenou diskusi jak doma, tak i v zahraničí.
Poté jsem napsal petici adresovanou na 10. sjezd Komunistické strany Vietnamu. Pamatuji si, že to byl tehdy pan Ngo Duc Manh, který u příležitosti sjezdu strany vyzýval lidi, aby psali dopisy se zpětnou vazbou straně. Tak jsem tu zpětnou vazbu napsal. Díky těmto dvěma článkům jsem se stal velmi slavným. Až dosud jsou tyto dva články stále na vietnamském webu BBC."
Nguyen Tien Trung se narodil v Dak Lak a vyrůstal v Saigonu v intelektuální rodině. Jeho rodiče byli státní úředníci, oba studovali v zahraničí. Také on šel v jejich stopách a studoval na francouzském technologickém institutu - Institut National des Sciences Appliquées (INSA) v Rennes. Po prvních dvou letech získal díky výborným studijním výsledkům Eiffelovo stipendium francouzského ministerstva zahraničních věcí. Během četby, učení a sledování života Francouzů, stejně jako francouzských prezidentských voleb v roce 2002, si uvědomil, že mu jako mnoha dalším mladým Vietnamcům o životě v západních demokratických zemích vnutili falešnou představu. Cítil se oklamán domácím vzdělávacím systémem. Nejen jeho, ale také celou mladou generaci vedli jako stádo ovcí, které umí jen následovat a opakovat, aniž by kritizovalo. Uvědomil si, že to je hlavní překážka, která brzdí rozvoj země, takže je pro Vietnam obtížné konkurovat spřáteleným zemím ve světě. Rozhodl se zapojit do demokratických a občanských hnutí, aby pomohl Vietnamu dosáhnout svobody a demokracie. Je spoluzakladatelem Demokratického shromáždění mládeže, které se podílelo na činnosti Vietnamské demokratické strany založené a obnovené panem Hoang Minh Chinhem. Před návratem do Vietnamu organizoval prosazoval demokratizaci Vietnamu a setkával se se západními politiky. Kvůli aktivitám pro vetnamskou demokracii byl odsouzen na sedm let do vězení a s následnou tříletou podmínkou. Po propuštění pokračoval ve svých demokratických aktivitách, a to navzdory hrozbám a tlaku ze strany bezpečnostních služeb a vlády. V roce 2023 unikl pronásledování a „únosu“ vietnamskou bezpečností a uprchl do Kambodže a Thajska. Poté se s rodinou uchýlil do Německa.
