Otec mě chtěl zachránit před nacisty, a tak mě nechal pokřtít
Stáhnout obrázek
Otto Musil se narodil 18. března 1934 v Praze svobodné matce Marii Musilové. Jeho otec Karel Jelínek, krejčí a obchodník židovského původu, byl ženatý a měl dceru Hanu, přesto s Marií navázal vztah. Synovi zůstal nablízku a staral se o něj, ačkoliv rodinná situace byla složitá. Krátce po narození ho nechal otec pokřtít. Po obsazení republiky Němci v roce 1939 přišel Karel Jelínek o podnik a sestěhoval se s Marií a synem do Zborovské ulice. Největší tragédie přišla v srpnu 1942, kdy byl Karel Jelínek deportován do Terezína a posléze do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec v Bělorusku, kde zahynul. Stejný osud potkal jeho ženu Markétu i dceru Hanu. Otto s matkou válku přežili v Praze. V únoru 1945 zažil bombardování města, v květnu ho během pražského povstání málem zastřelila německá sousedka, která pálila z protějšího domu. Po válce byl zařazen mezi válečné sirotky a díky americkému velvyslanectví se zúčastnil slavnosti ke Dni nezávislosti. Z amerických novin a časopisů se začal učit anglicky. V roce 1953 maturoval na gymnáziu Jana Nerudy. Kvůli původu a „politické nespolehlivosti“ nemohl studovat na filozofické fakultě. Namísto toho nastoupil jako technik do Tesly v Hloubětíně. V letech 1956 až 1958 absolvoval vojenskou službu, během níž se oženil s Miluškou Černou. Spolu měli dvě děti. V roce 1967 poprvé vycestoval do Anglie, o dva roky později tam jel znovu s manželkou. V době normalizace pracoval v Tesle jako kontrolor kvality, zatímco jeho žena působila v Československém rozhlase jako sekretářka u ředitele Jána Riška. Roku 1973 na Ottu Musila Státní bezpečnost (StB) založila svazek prověřované osoby kvůli podezření z kontaktů se zahraničím. Spis byl v roce 1976 odložen s konstatováním, že Musil je orientován na Západ, ale politicky pasivní. Nikdy nevstoupil do komunistické strany. V Tesle setrval až do 90. let, kdy podnik po pádu režimu zanikl. Následně pracoval v zahraničním oddělení Československého červeného kříže, kde využil znalost angličtiny i technické schopnosti. V roce 1994 odešel do důchodu. Na svého otce, zavražděného nacisty v době holocaustu, nikdy nezapomněl. Sám je věřícím křesťanem, zatímco o židovství a jeho historii se zajímá zejména jeho syn Jiří, který studoval hebrejštinu a navštěvuje synagogy. Roku 2025 v době natáčení žil pamětník v Praze.
