Maria Müllerová Karastathi

* 1958

  • „Jak jste se ptala na dvě příslušnosti, tak jsem asi jedna z mála, co má jenom řeckou příslušnost. Jiní si třeba vzali i českou, že měli nějaký výhody atd. My jsme od začátku vlastně byli, vlastně já nevím, naši měli příslušnost, pak jim to odebrali, takže my jsme byli bez státní příslušnosti. Takže já jsem pak zjistila, že na nějakém vysvědčení mám napsaný ,bez státní příslušnosti‘, a byla jsem úplně překvapená. Teď třeba když jsem jezdila s tím divadlem na zájezdy, protože my jsme jezdili hodně, tak já neměla pas.“

  • „Rok 1989, ten jsem vnímala docela dost, protože to začalo od nás v tom Národním divadle, takže jsme se zapojili všichni do toho, všechny složky. To začalo činohrou, pak opera, balet. Byly ty demonstrace. Představení, to jsme se vždycky domluvili, že to neuděláme a že tam přijdeme a že to podpoříme všechno. Dívám se na to pozitivně. V roce 1968, to jsem byla malá, to mi bylo deset. Já si přesně pamatuju, že jsme byli v Drážďanech u našich německých známých právě. Protože jak tam maminka byla v tom Lipsku, ona tam pak měla hodně kamarádek. Ona tam chodila i do školy, to mám doma fotky černošky a takhle, i na lyžích. To jsem myslela, že mamina na lyžích nikdy nestála. Možná ji tam jen postavili, nevím. Pak u motorky, super úplně. To jsme byli zrovna tam, si pamatuju, a že oni tam přilítli a začali něco o tom, co se v Praze děje, a my co jako. A teď tam pouštěli furt ty rádia. A vidím tu velikou postel, že jsme se tam všichni jako setkali, s taťkou, mamkou a bráchou. Teď se to poslouchalo, máma nám to překládala a nemohli jsme se vrátit do Čech, do Prahy, protože oni nějak uzavřeli hranice. A vím, že já jsem přišla pozdě do školy, že 1. září jsem nebyla ve škole, asi až po týdnu nebo kdy. Takže takhle jsem to akorát vnímala. A když jsme pak přijeli domů, protože jsem bydlela na Hadovce, vlastně v Dejvicích, od letiště, tak u nás, tam šly tanky. Bála jsem se, bála. Bála jsem se, protože i do školy jsem to měla daleko. To byly právě všude tanky.“

  • „Moje maminka byla ve všech těch komunistických stranách, jak Česka, ve Svazu žen, Řecka. Taťka teda míň, ale ten byl v tý komunistický straně Řecka. Ale mamina, ta všechno prostě. Mě k tomu nutili, ale nepodařilo se jim to. Jako tatínek ne, mamina spíš byla taková generálka, zapálená hodně. Věděla pak ale, že se mnou není moc pořízení. A je fakt, že já jsem si udělala svůj názor, svůj obrázek, a že jsem s nima moc nesouhlasila, a proto jsem to asi nechtěla.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 08.06.2010

    (audio)
    délka: 01:56:32
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Udělala jsem si svůj názor

Maria Müllerová Karastathi
Maria Müllerová Karastathi
zdroj: Pamět národa - Archiv

Maria Müllerová Karastathi se narodila v roce 1958 v Československu. Maminka i tatínek byli partyzáni, kteří bojovali v řecké občanské válce a byli nuceni ze své vlasti uprchnout. Seznámili se ale až v Praze a zde také zůstali a založili rodinu. Tatínek chtěl, aby se Maria stala lékařkou, ale ona sama toužila po kariéře baletky. Poprvé se do Řecka podívala v roce 1975. Od té doby tam jezdí pravidelně. Rodiče byli velmi politicky angažovaní a uznávaní v řecké komunitě žijící v Československu, Mariu ani jejího bratra politika ale příliš nezajímala. Rodiče ji vychovávali v přesvědčení, že se jednou vrátí do Řecka a že si musí vzít za manžela Řeka. Byla hodně pracovně vytížená, tančila v divadle, natáčela televizní pohádky a koncertní pořady. Přemýšlela o přestěhování do Řecka, ale kvůli malým možnostem uplatnění ve svém oboru od tohoto nápadu nakonec upustila.