Zuzana Motlová

* 1942

  • „To si pamatuju, protože táta Terezky studoval, a já jsem se hrozně o něj bála. Oni bydleli tady nahoře, protože čekali, až jim uvolní byt, ten baráček nahoře. Tak bydleli tady a já jsem se vždycky bála, říkám, aby se tam mezi ně někam nezamotal, protože to bylo ošklivé. A já byla v početce (výpočetní středisko, pozn.) a my jsme šli manifestovat na náměstí. Jenže ředitel byl u estébáků. Já seděla v kanceláři a on povídá, hele pojď, hlavou zeď neprorazíš, abych šla. A já měla vlajku schovanou v tašce, tak jsem šla, a když jsme přišli na náměstí, tak jsem jí vytáhla a on na mě čuměl, že mám vlajku a že s ní mávám.“

  • „Oni tady byli na cvičení a neměli se k tomu, aby jeli nazpátek. Tak oni tedy nazpátek jeli, ale byli tady v Karpatech hned za hranicemi. My jsme byli u té sestřenice (v Perečíně, pozn.) a přijel bratranec, bydlel ve Svaljavě, byl ředitelem továrny, vyráběli nábytek, tak že nás tam vezme k němu. A bral to zkratkou přes Karpaty, tady tanky, tady vojáci s tanky… A my jsme jeli tím, já měla takový strach, mezi nimi jsme projížděli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Příbram, 22.03.2024

    (audio)
    délka: 01:10:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Příbuzní v Sovětském svazu věděli o invazi do Československa v roce 1968 už počátkem srpna

Zuzana Motlová, 1959
Zuzana Motlová, 1959
zdroj: Archiv pamětnice

Zuzana Motlová, rozená Cenknerová, se narodila 6. června 1942 v Perečíně na dnešní Ukrajině. Po válce území připadlo Sovětskému svazu a Cenknerovi se odstěhovali do Chebu. Tatínek pracoval jako tesař a maminka se starala o devět dětí. Když nastoupila na základní školu, neuměla česky. Koncem 50. let se rodina kvůli maminčinu zdraví přestěhovala do Starosedlského Hrádku u Březnice. Pamětnice se v Plzni vyučila cukrářkou a krátce pracovala v cukrárně v Příbrami a se sestrou ve věznici Bytíz v kuchyni. V roce 1963 se vdala a s mužem vychovala tři děti. Žili nejprve v Nestrašovicích, později se přestěhovali do podnikového bytu v Příbrami. Po mateřské dovolené začala pracovat v zemědělském výpočetním středisku. Koncem července 1968 jela s rodinou na dva týdny za příbuznými do Perečína, kvůli chystané invazi se vrátili domů dříve. V Mukačevu byla svědkem příjezdu vládní delegace v čele s Leonidem Iljičem Brežněvem. V listopadu 1989 šla spolu s kolegy z podniku stávkovat na náměstí v Příbrami, kde zvonila klíči a mávala českou vlajkou. Po revoluci skončila ve výpočetním středisku a v důchodu se věnovala především rodině, cestování a zahrádce. V roce 2024 žila Příbrami.