Lubomír Mlčoch

„To probíhalo způsobem – v pátém ročníku jsem na chodbě potkal na schodech naši ročníkovou vedoucí a ta mně řekla, že byla schůze katedry, tam se už vědělo, že studuju ještě ten druhý obor a že je o mě zájem na tu katedru. Ale rovnou na těch schodech řekla, že je conditio sine qua non členstvím ve straně. A já, než jsem stačil odpovědět nějak, tak mě ročníková organizace, ti spolužáci, co už byli ve straně, tak mě zvali na schůzku. Takže vlastně o moje členství ve straně požádala ta katedra, a tak to mělo průběh, který jenom odpovídá už duchu té doby, toho roku 1967. Jeden z těch spolužáků, Franta Bukovský, mně řekl: ,Tak jsme si tady povídali, než jsi přišel, že nebýt katedry, tak bys asi do strany ani nevstupoval.´ Já jsem jim tuhletu domněnku potvrdil, oni mě poslali na chodbu a za pět minut mě pozvali zpátky a řekli mně: ,Přijímáme tě do strany. Nechceme stát v cestě tvé odborné kariéry.´ Takže takhle mě přijali do strany. Takže tak to proběhlo. Po vojně jsem se tam vrátil, na tu katedru, a už začínaly čistky, takže tam za ně byla položena otázka, jestli jsem ochoten obhajovat politiku té strany, a to jsem řekl, že nejsem a že bych rád přešel na tu méně exponovanou katedru. Na to mně bylo řečeno, že ten, co to vedl, že to zřejmě nepůjde, že by byl rád, kdyby se mýlil, ale že to asi nepůjde. Tak se nemýlil. Takže rok jsem tam ještě mohl být na té druhé katedře a potom už mně nebyla prodloužena pracovní smlouva. Takže takhle vypadalo moje členství ve straně.“

„No a pak jsem se hlásil na vysokou školu a byl jsem vychován tedy k té ctižádosti, řekněme, a tak jsem chtěl do Prahy. Někdo mně poradil, že jazyky se dají studovat taky na zahraničním obchodě na Vysoké škole ekonomické, tak jsem se tam přihlásil. A tam se ukázalo, už u toho přijímacího pohovoru vlastně mně bylo nepokrytě řečeno, že jsou ještě jiné věci, které se hodnotí. Takže tam jsem nebyl přijat a ty, co se nedostali na zahraniční obor, tak v té době, kdo měl zájem, tak byl převeden na obor finance, to byl tehdy naprosto neatraktivní obor práce v okresní pobočce banky – klotové rukávy. Takže tam jsem studoval dva roky, pak došlo k takovému vlastně paradoxu, že během toho studia jsem se seznámil s politickou ekonomií, byla to samozřejmě marxistická, jiná nebyla. Ale přesto mě ta teorie zaujala, a tak jsem nakonec od třetího ročníku přešel na obor politické ekonomie, což bylo pozoruhodné, protože ta katedra byla stranické pracoviště a vlastně na zahraniční obchod jsem nemohl a tam jsem kupodivu byl přijat. Psal se rok 1964.“