Nevěřte populistickým sdělením, zejména těm levicovým, která zemím přinášejí jen zkázu. Bojujte za to, v co věříte, a nikdy — nikdy, nikdy, nikdy — nenuťte nikoho odejít do exilu.
Stáhnout obrázek
Teresa Larrinaga de Luis se narodila 15. října 1951 na klinice Miramar v Havaně na Kubě. Na své dětství vzpomíná jako na šťastné období, utvářené rodinným životem, školou, přátelstvími a klidnou každodenností typickou pro dívku vyrůstající mezi hrami a dny strávenými na pláži. Příchod kubánské revoluce znamenal v jejím životě zásadní zlom. Kvůli politické situaci a zejména kvůli neustálému nátlaku Ernesta „Che“ Guevary na jejího otce byla rodina nucena opustit zemi, když bylo Terese deset až jedenáct let. Sama tento odchod označuje za vynucený, nechtěný a nedobrovolný exil, který měl pro celou rodinu hluboce negativní důsledky. Exil v ní již v dětském věku vyvolal silný pocit vykořenění a nejistoty, umocněný tím, že nevěděla, zda se někdy bude moci vrátit domů. Přesto jí pozdější život ve Španělsku umožnil profesní rozvoj v rámci Evropské unie, kde po mnoho let pracovala v Evropském parlamentu — zkušenost, kterou považuje za mimořádnou. V současnosti sleduje situaci na Kubě s hlubokým smutkem kvůli utrpení obyvatelstva způsobenému nedostatkem potravin, léků a základních zdrojů. Zároveň si však uchovává naději v odvážné lidi, kteří nadále usilují o demokratickou budoucnost země. Tento rozhovor byl natočen v rámci projektu Paměť našich kubánských sousedů v Madridu v roce 2025.