Jan Kuruc

* 1926  †︎ 2015

  • Tazatel: „Proč jste vlastně vstoupil do sovětské armády, a ne do československého sboru?“- „Protože nám dali dva metráky pšenice. Tak matka říkala: ,Je to dobrý. To radši běž tam.‘ A tam jsme měli výcvik, jenomže to bylo dost trapný. Protože ty povely a tak, to je jiný. My jsme tam byli Poláci, Rusové a Češi. Tak jsme tam potom chodili cvičit. Dostali jsme vintovku s bodákem a chodili jsme na střelnici a cvičili v lese v boji a v plazení. No jako na vojně.“

  • „Zahynulo tam hodně lidí a potom dávali ty starší zkušenější Rusy mezi nás a dali to znovu dohromady a pokračovali dál. Příjemný to nebylo, ty noci. To člověk neprospal, ale proseděl. Protože jak jste tam, tak musíte furt čekat, kde co.“

  • „Jak jsme dělali útok, tak Němci spustili palbu. Okamžitě jsme se přitlačili k zemi a ty kulky se zapichovaly kolem nás. Teprve tam jsem dostal strach. Co to znamená, že mi jde o život. Předtím jsem to nějak nevnímal.“

  • „Oni dělali nábor, to byly povinné mobilizace. Od osmnácti do čtyřiceti. Tak bratři Petr a Demiter šli do české armády a já jsem šel do ruské armády. To jsme měli soustředění v Bardějově a potom nás naložili na povozy s koňma a vezli nás do Polska do Rabky. Ještě jsme tam šli pěšky do těch kopců a tam jsme měli výcvik. Tam byli Poláci a jmenovalo se to Čtvrtý ukrajinský front tarnopolský.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vidnava, 27.09.2010

    (audio)
    délka: 52:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Teprve na frontě jsem poznal, co to znamená, když mi jde o život

Jan Kuruc v rudé armádě-1945
Jan Kuruc v rudé armádě-1945
zdroj: archiv pamětníka

Jan Kuruc se narodil v roce 1926 v obci Regetovka na Slovensku. Jeho rodiče byli Rusíni. Jeho starší bratr Demiter bojoval za války v řadách slovenského vojska na východní frontě. Z armády se mu podařilo zběhnout a několik měsíců se ukrýval doma. Poté se spolu s bratrem Petrem přihlásil k československé armádě. Po příchodu sovětských vojsk na Slovensko narukoval osmnáctiletý Jan Kuruc do Rudé armády a v 4. ukrajinském frontu bojoval až do osvobození Československa. Jeho jednotka se poté měla účastnit plánovaných bojů s Japonskem, pamětníkovi se však podařilo armádu opustit a vrátil se do rodné obce. Záhy však odešel pracovat do Sudet, poté narukoval na vojnu. Tehdy poznal i svou manželku Alžbětu Bachmannovou. Společně se nastěhovali do osady Krasov ve Slezsku na česko-polské hranici. Několik let potom pracoval jako řidič pro vojenskou dětskou ozdravovnu. Zemřel v lednu 2015.