Jiří Kovtan

* Neznámý

  • „Já jsem jednou našel samorost (zlata), bylo toho asi dvacet deka. Tak jsem za to dostal kilo chleba, deci vodky, a pončik, to byla taková těstovina. A nemusel jsem dělat dva dni.“

  • „Před Bílou Církví je vesnice Rudá. Bylo to už na podzim 1943, bylo počasí pod mrakem, veliká mlha jako hrom a my jsme nastupovali na tu vesničku. Když tu koukáme, že mezi námi jsou němečtí vojáci. Tak jsme to bajonety propichovali a stříleli, oni řvali a šlo se dál.“

  • „Když se naše jednotka začala formovat v Buzuluku, tak přišel rozkaz z Moskvy, aby nás, kteří jsme zůstali naživu, sebrali a převezli do Magadanu. Ale nás - asi deset chlapů, kteří jsme nebyli odsouzeni za nelegální přechod hranice, ale za to, že jsme byli více kulturní, měli maturity a tak dále - tam nechali. Toho se Sověti strašně báli. Já jsem dostal paragraf 103 a dali mně pět let. Ostatní měli paragraf 80 a dostali tři roky. A já tam musel zůstat i dále.“

  • „Já už byl tenkrát desátníkem. A Svoboda ukázal na mě, tak jsem řekl: ,Já jsem ale taky raněný, pane generále.‘ Tak chtěl odejít, ale já mu povídám: ,Dejte mně auto a řidiče, já budu na Duklu vozit materiál a zpátky raněné.‘“

  • „Ti naši chlapi byli už v Magadaně a my jsme zůstavali s pár ostatními tam (v Susumanu), poněvadž jsme měli vyšší tresty. Tak jsem napsal tomu vedoucímu NKVD Drapkinovi do Magadanu, že jsme taky českoslovenští občané a chceme také do Československé armády. Tak okamžitě přišel rozkaz a převezli nás do Magadanu k ostatním. Nás deset bylo tak vysílených, že jsme měli pětačtyřicet, padesát kilo, zatímco předtím jsme vážili osmdesát, tak jako vážím dneska.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 17.06.2001

    (audio)
    délka: 01:03:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kvůli příšerné zkušenosti z lágrů jeli českoslovenští vojáci na frontu šťastně jako na veselku

Jiří Kovtan pochází z Podkarpatské Rusi. Vyrůstal v selské rodině. Situace po okupaci maďarskou armádou ho v roce 1940 přivedla k rozhodnutí přejít hranice do Sovětského svazu. Tam však upadl do zajetí a prožil tři roky v sovětských lágrech. Při formování československé zahraniční armády byl převezen do Buzuluku a podstoupil výcvik. Účastnil se bojů o Kyjev, Bílou Církev a Karpatsko-dukelské operace. Po válce pracoval na dráze.